Povolání: asistent pedagoga

Asistent pedagoga je již mnoho let součástí přímé podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. U dětí a žáků s poruchami autis­tického spektra plní zásadní roli průvodce a podporovatele úskalími vzdělávání, ale často také kamaráda a pomocníka, který s nimi řeší nejen školní problémy. Kniha popisuje práci asistenta pedagoga tak, aby se stala pro čtenáře co nejreálnější, ale aby také vystihovala potřeby uvedených dětí a žáků.

Cílem publikace není vytvořit metodickou příručku, ale umožnit čtenářům nahléd­nout do obsahu práce asistenta pedagoga z různých úhlů pohledu a popsat jeho práci také s ohledem na věk dětí či typ školy, kterou navštěvují. Do textu jsou zařazeny výpovědi asistentek pedagoga, jejich postřehy a zkušenosti, které během své praxe nasbíraly, a také kazuistiky, jež autorky měly možnost řešit během své bohaté praxe při práci s dětmi s PAS.

Publikace je určena zejména asistentům pedagoga. Inspiraci v ní najdou ale i učitelé a další pedagogičtí pracovníci a rovněž rodiče těchto děti. (zdroj: oficiální text nakladatelství)

Recenze: 

Kniha Povolání: asistent pedagoga je komplexním průvodcem pro všechny asistenty pedagoga (dále AP), kteří pracují s žáky s poruchou autistického spektra nebo se tuto práci chystají vykonávat. Autorky jsou špičkové speciální pedagožky s desítkami let zkušeností v oboru. Věra Čadilová je ředitelkou Speciálně pedagogického centra při Národním ústavu pro autismus, z.ú. (NAUTIS) a Zuzana Žampachová vede Speciálně pedagogické centrum Štolcova v Brně.

Kniha přináší tolik potřebné ocenění úlohy asistenta pedagoga, kterou zastává při začleňování žáků s PAS do kolektivu. Vysvětluje jeho zásadní vliv v procesu jejich přijetí ostatními žáky a důraz na podporu AP nejen ve výuce, ale také o přestávkách při budování sociálních, emočních a komunikačních kompetencí a orientaci v sociálně komunikačních situacích. Autorky zdůrazňují a vysvětlují zásadní význam spolupráce asistenta pedagoga s rodiči, školským poradenským zařízením a pedagogy školy. Stejně jako nutnost seznámit asistenta s Doporučením školského poradenského zařízení (ŠPZ) a umožnit kontakt s pracovníkem, který Doporučení vypracoval. Navrhují také konkrétní doporučení k vhodné komunikaci s rodiči, včetně vysvětlení zásadního rozdílu mezi sděleními, která působí jako výtka či kritika a těmi, která jsou pro rodiče skutečnou podporou. Kniha také doporučuje způsob předávání informací mezi školou a domácím prostředím tak, aby byly informace pro rodiče užitečné.

Autorky rovněž otevírají citlivé téma změny asistenta v případě, že spolupráce mezi ním a dítětem nefunguje. Kladně hodnotím, že se kniha věnuje problematice nutnosti dalšího vzdělávání asistentů a vysvětluje roli osobnosti asistenta pedagoga a potřebu změny jeho přístupu k dítěti s PAS v souvislosti s jeho dospíváním a zráním. Velmi cenné jsou příklady z praxe nejen samotných asistentů z běžných i speciálních škol, ale také např. pohled rodičů či výchovné poradkyně. Jako přidanou hodnotu publikace vnímám ucelenou a přehlednou charakteristiku nepřímé (např. podíl na zpracování dokumentace žáka, podíl na přípravě pomůcek apod.) a přímé činnosti AP (např. budování účelného využití volného času, rozvoj sebeobslužných dovedností apod.) na běžných školách a školách zřízených dle § 16 odst. 9 ŠZ, podle věku dítěte. 

Publikace je jedinečná díky kombinaci odborných doporučení předních speciálních pedagožek, která vychází z mnohaleté praxe, a osobních pohledů a zkušeností asistentů pedagoga z různých typů škol, rodiče chlapce s PAS a výchovné poradkyně. Autorkám se podařilo vysvětlit zásadní význam podpory asistenta pedagoga nejen ve vzdělávání, ale také v začlenění do kolektivu spolužáků a rozvoji sociálních, emočních a komunikačních dovedností žáků s PAS. (Mgr. Lenka Bittmannová, speciální pedagožka z SPC při NAUTIS, 16.11.2021)