Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Výběr školy je vhodné konzultovat s pracovníkem školského poradenského zařízení (ŠPZ), který vaše dítě zná. Na spádové škole je s pomocí poradenského zařízení možné vytvořit optimální podmínky pro vzdělávání, popřípadě může ŠPZ doporučit vzdělávání na jiné škole. Nedoporučujeme vybírat školy jen podle referencí, popř. toho, zda už mají zkušenost se vzděláváním jiných dětí se stejnou diagnózou. Každé dítě s PAS je jiné, má jiné potřeby, velmi důležitý je i lidský faktor, konkrétní pedagog. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Vhodnou školu pro vaše dítě vždy doporučí školské poradenské zařízení po speciálně pedagogickém (a popř. také psychologickém) vyšetření. Žáci bez poruch intelektu jsou přednostně vzděláváni v běžných školách. U žáků s lehkou poruchou intelektu záleží na individuálním posouzení jejich vzdělávacích potřeb. Mohou být s odpovídající podporou vzděláváni v běžných školách nebo ve školách zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona (bývalé ZŠ praktické). Žáci se středně těžkou a těžkou poruchou intelektu jsou vzděláváni v ZŠ speciálních. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Kontaktujte školské poradenské zařízení, které na základě vyšetření a popř. také náhledu ve výuce posoudí míru potřeby tohoto podpůrného opatření. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Přechod ze základní školy na školu střední je náročný pro každé dítě. Je důležité věnovat dostatek času výběru školy, s podporou školského poradenského zařízení zvážit klady a zápory jednotlivých vzdělávacích oborů. Ideální je školu navštívit ještě před přijímacími zkouškami, většina vedení škol je ochotná domluvit se na návštěvě i mimo dny otevřených dveří, kdy je běžný provoz školy. Vhodná je také terapeutická podpora. Více informací se dozvíte například v tomto článku. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Obraťte se na ŠPZ a terapeuta, pokud je u něj dítě v péči. Zkušený poradenský pracovník a terapeut dokážou zmapovat příčiny stresových faktorů a odpovídajícím způsobem jejich vliv neutralizovat. (odpovídá Julius Bittmann)
Z naší zkušenosti vyplývá, že většina rodičů, kteří odmítají AAK, nemá dostatek informací od odborníků. Doporučujeme proto zajistit v MŠ společnou schůzku rodičů, pedagogů a zástupců ŠPZ, popř. také rané péče (střediska včasné intervence) a seznámit rodiče vhodnou formou se všemi informacemi, možnostmi a formami AAK. Mohla by také pomoci osobní návštěva rodičů v MŠ, kde by se mohli podívat na to, jak se s jejich dítětem pracuje, popř. mohou paní učitelky (se souhlasem rodičů) natočit video z intervencí. Pro informace o AAK můžete rodiče nasměrovat také na náš web, tématu se věnujeme v sekci 1 + 10 informací o alternativní a augmentativní komunikaci (AAK) nebo v článku Využití výměnného obrázkového komunikačního systému ve výchovně vzdělávacím procesu. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Máme například pozvat rodiče do školy, ať se podívají na práci ve škole? Pomohlo by natočit video? Nebo si trpělivostí získat důvěru rodičů a domluvit se na malém kroku?
Nastavení podpůrných opatření je v kompetenci ŠPZ, jehož pracovník (speciální pedagog, psycholog) by měl rodičům po vyšetření vysvětlit, proč jsou jednotlivá opatření pro dítě přínosná. Rodiče musí s doporučením ŠPZ vyjádřit souhlas. Jestliže nefunguje spolupráce mezi školou a domácím prostředím, je třeba pracovat na lepší komunikaci. V praxi se nám osvědčily společné pravidelné schůzky, kterých se účastní výchovný poradce, třídní učitel (případně také další pedagogové) a rodiče. Je třeba dát rodičům srozumitelnou zpětnou vazbu o tom, že je třeba se více zapojit do podpory dítěte v domácím prostředí a vysvětlit jim konkrétně jak. Je důležité pracovat na vztahu s rodiči dítěte, získat jejich důvěru. Rodiče se mohou, se souhlasem vedení školy, podívat také do výuky. Často se jedná jen o nedostatečnou komunikaci, nikoli nezájem rodičů. Ve velmi ojedinělých případech, kdy rodiče dlouhodobě nespolupracují, přestože mají dostatek informací a jejich jednání není v dobrém zájmu dítěte, je možné svolat případovou konferenci ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Mělo by však jít o poslední možnost řešení situace. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Každá škola má vypracovaný program k prevenci a řešení šikany, který musí vycházet z Metodického pokynu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních. Své podezření konzultujte co nejdříve s třídním učitelem a ŠPZ. Škola musí posoudit závažnost šikany. Mezi vyšetřováním a řešením počátečních a pokročilých stadií šikany je zásadní rozdíl. Po vyhodnocení závažnosti situace musí škola zvážit, zda je sama kompetentní situaci šetřit a řešit, nebo zda požádá o pomoc odborníky mimo školu. U žáků s PAS se obecně doporučuje spolupráce se školským poradenským zařízením, popř. také terapeutem dítěte. V pokročilejších stupních šikany je škola povinna odborníky, popř. i policii kontaktovat. (odpovídají Lenka Bittmannová, Julius Bittmann)
Výběr školy je vždy vhodné konzultovat se školským poradenským zařízením. Psycholog speciálně pedagogického centra (SPC) či pedagogicko-psychologické poradny (PPP) provádí testy profesní orientace. Speciální pedagog, který žáka či studenta zná, dokáže dobře pomoci s výběrem vhodných studijních či učebních oborů. Při přestupu ze základní školy na střední školu je třeba v maximální možné míře připravit předem vhodné podmínky ke vzdělávání. ŠPZ kontaktuje střední školu, na základě výsledků vyšetření a zkušeností ze ZŠ nastaví vhodná podpůrná opatření. Studenti by měli mít možnost seznámit se před začátkem školního roku s prostory a chodem školy, ideálně také s třídním učitelem a popř. asistentem pedagoga. ŠPZ může proškolit pedagogický sbor v problematice autismu, je rovněž možné domluvit besedu pro spolužáky. V případě přestupu ze střední na vysokou školu je třeba počítat s tím, že studenti VŠ již nemají nárok na podpůrná opatření a podporu ŠPZ. Podporu těchto studentů mají na starost Centra podpory studentů se speciálními vzdělávacími potřebami na jednotlivých VŠ. Je rovněž možné kontaktovat Asociaci poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)
Každému dítěti může vyhovovat jiná podoba komunikačních karet, proto je problematické doporučovat konkrétní typ symbolů. Hlavním kritériem je schopnost dítěte vybrané vizuální symboly rozlišovat, tedy rozpoznat a pochopit jejich význam. Některé děti preferují co nejjednodušší piktogramy, které neobsahují zbytečné detaily nebo více barev a děti tak nejsou zahlcené vizuálními podněty. Pro jiné je naopak lepší barevný obrázek nebo i fotografie, která zobrazený předmět znázorňuje nejrealističtěji. Vždy je tedy při výběru symbolů třeba vycházet z charakteristik dítěte, mj. z jeho případných smyslových specifik v oblasti zrakového vnímání.
Dále záleží na plánovaném využití, zda jde o karty, pomocí kterých má dítě sdělovat svá přání a potřeby na principu systému VOKS nebo zda jde o karty pro podporu porozumění, denní režim, případně procesuální schémata.
U karet pro Výměnný obrázkový komunikační systém bych v případě, že zvažujete pořízení již hotových sad symbolů, doporučoval pečlivě projít jejich obsah, zda odpovídá zájmům dítěte. A tedy, nakolik je využitelný právě pro děti, které budou s kartami komunikovat. Pokud by se karty v sadě nekryly se zájmy dítěte, to nebude mít důvod je spontánně využívat pro vyjádření vlastních přání a práce se systémem VOKS nebude efektivní. Po obsahové stránce v praxi běžně zásobu karet na VOKS tvoříme dětem na míru, na základě jejich aktuálních komunikačních potřeb.
Obrázkové karty na míru tvoříme nejčastěji s využitím těchto zdrojů:
Pokud by šlo o karty pro porozumění, tak u nich lze spíše využít již připravené a prodávané sady pro konkrétní účel (např. denní režim doma, denní režim ve školce, hygiena, apod.) Zde bych se díval především na jejich zpracování, např. jak jsou obrázky srozumitelné, jaká je velikost karet nebo jejich materiál.
Tipy na internetové obchody:
V případě zájmu Vám mohu ještě doporučit vzdělávací kurz Alternativní a podpůrné metody komunikace u dětí s poruchami autistického spektra se zaměřením na vizuální komunikační systémy, jehož součástí jsou i informace o typech symbolů a jejich výběru. Info ZDE.
(odpovídá Jan Kouřil, vedoucí střediska rané péče NAUTIS)
Vážnější potíže ve vzdělávání je třeba vždy konzultovat se školským poradenským zařízením (ŠPZ). Mezi ně patří pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC). Pokud má vaše dítě diagnostikovanou PAS, je vhodné oslovit SPC, které se na práci s dětmi, žáky a studenty s PAS zaměřuje. Mapu naleznete zde nebo v Místech podpory. ŠPZ poskytují podporu pro vzdělávání dětem od mateřské školy, během školy základní, střední a také na vyšší odborné škole. Vysoké školy mají vlastní centra podpory pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. Žáci s PAS mají nárok na bezplatné poskytování podpůrných opatření dle doporučení ŠPZ. Mezi ně patří např. úpravy metod a organizace výuky, hodnocení, úpravy obsahu a výstupů vzdělávání, vzdělávání dle individuálního vzdělávacího plánu, personální podpora (asistent pedagoga, školní speciální pedagog, školní psycholog, další pedagogický pracovník) a pomůcky (kompenzační pomůcky, speciální učebnice a pomůcky, softwarové a IT vybavení). Pracovníci ŠPZ jsou v kontaktu s rodiči i školou, navštěvují žáka ve výuce a konzultují doporučení s pedagogy. (odpovídá Lenka Bittmannová, SPC NAUTIS)