Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Dobrovolníkem se může stát každý, kdo by rád vyplnil svůj volný čas smysluplnou činností a pomáhal dětem i dospělým osobám s autismem a jejich rodinám. Podmínkou je věk nad 15 let a čistý trestní rejstřík. Činnost je vhodná pro studenty se zájmem o praxi i pro firemní dobrovolníky. Dobrovolníci se uplatní například při těchto činnostech: volnočasové aktivity pro děti a dospívající s PAS (kroužky, výlety, tábory aj.), administrativní činnosti, příprava a organizace osvětových akcí. (odpovídá Michaela Danešová, ředitelka Střediska dobrovolnictví a volného času pro děti a dospívající s PAS)
Na tuto otázku neexistuje stručná odpověď bez znalosti bližších záměrů zakladatele. Typů nestátních neziskových organizací (dále jen NNO) je celá řada. Mezi ty nejběžnější patří spolek, nadace, nadační fond či ústav. Pokud řešíte nějaký veřejný problém, chcete se zasadit o určitou společenskou změnu nebo finančně či hmotně podpořit veřejně prospěšné aktivity prostřednictvím nově založené NNO, je dobré nic neuspěchat a obrátit se na odborníka, který se na problematiku neziskového sektoru specializuje. Ten vás provede celým procesem, pomůže vám vybrat a založit takový typ NNO, který nejlépe odpovídá vašim záměrům. V ČR se podporou a rozvojem neziskového sektoru zabývá například Asociace veřejně prospěšných organizací. V asociaci působí Mgr. Petr Vít, právník, konzultant a lektor, který s řadou neziskových organizací spolupracuje. Dlouholeté zkušenosti z neziskového sektoru má i advokátka JUDr. Lenka Deverová. (odpovídá tým NAUTIS)
Neziskové organizace na rozdíl od obchodních společností nevznikají za účelem dosahování zisku, ale za účelem plnění určitého veřejně prospěšného cíle. Neznamená to ale, že by NNO nemohla mít vlastní příjmy či generovat zisk. Naopak, pro trvalou udržitelnost organizace je schopnost „vydělat si“ vlastní peníze žádoucí. Organizace tak posiluje vícezdrojové financování, není závislá jen na darech a veřejných dotacích, což vede k větší jistotě a stabilitě organizace. Na rozdíl od podnikatelských subjektů si ale případný zisk nerozdělují zakladatelé organizace, nýbrž je vložen zpět do naplňování cílů a poslání příslušné neziskovky. To znamená, že NNO z těchto peněz realizuje další veřejně prospěšné projekty či dofinancovává svou činnost v oblastech, kde se peněz nedostává. (odpovídá Magdalena Thorová, ředitelka NAUTIS, z. ú.)
Předmětné ustanovení (§20a odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích) bohužel hovoří velmi jednoznačně, tedy: "Zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem přepravujícím těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou podle zvláštního právního předpisu držiteli průkazu ZTP, nebo průkazu ZTP/P, pokud provozovatelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká“. Doslovným výkladem proto docházíme k závěru, že se takto bude hledět pouze na vozidlo, ve kterém fyzicky bude dotyčný sedět (ať už jako spolujezdec, či řidič).
V několika článcích lze narazit na širší výklady, které tvrdí, že stačí, pokud u sebe vždy budete mít doklady od třetí strany potvrzující, že tato cesta je vykonávána za účelem přepravy vaší dcery do školy a zpět. Následně by to mělo být v rámci případné kontroly policií/celní správou reflektováno a nemělo by dojít k uložení pokuty. Tento výklad ale není nikde oficiálně komunikován a z jazykového výkladu tohoto ustanovení to bohužel nevyplývá. Nemůžeme proto tento postup doporučit.
Proto i za předpokladu, že budete mít doklady o tom, že jedete pro dceru do školy, nebo že jste ji tam vezla, za to můžete být ze strany policie pokutována, byť se to jeví jako absurdní. (Adam Prášil, právník)
Formálně zatím stále podle aktuálně platné vyhlášky platí, že všechny diagnózy spadající do kategorie "pervazivní vývojové poruchy", tedy i všechny poruchy autistického spektra, vylučují možnost se o řidičské oprávnění ucházet. V praxi o tom ale většina lékařů ani neví (nebo vyhlášku záměrně ignoruje), protože mnoho lidí s PAS řidičské oprávnění vlastní a stále dostává i v případě, že už potvrzenou diagnózu mají.
Co se týče povinnosti lékařů ohlásit diagnózu, ta je uvedena přímo v zákoně o silničním provozu, konkrétně § 89a. Lékař by měl neprodleně tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nahlásit. Z několika článků/vyjádření psychiatrů je však zřejmé, že pokud není zdravotní situace vážná, k takovým hlášením nedochází. Zároveň je zřejmé, že psychiatři nemusí od svých pacientů zjišťovat, zda jsou držiteli řidičského průkazu, to vychází např. z doporučeného postupu psychiatrické péče Psychiatrické společnosti (ČLS). V případě konkrétních dotazů se můžete obráti na poradnu NAUTIS. (Odpovídá Mgr. Šárka Vandová, poradkyně v oblasti práva.)
Diagnóza PAS a diagnostika
Intervence, terapie a léčba
Vzdělávání
Vztahy v rodině, výchova a komunikace
Sociální služby
Zaměstnání
Sociální a finanční podpora
Zdravotní problematika
Odpovědi lidí s autismem
Jiné
Základem je vaše motivace pro práci s lidmi s autismem a vaše časové možnosti. Konkrétní podmínky pro práci osobního asistenta se liší podle jednotlivých organizací. Např. v NAUTIS jsou hlavními předpoklady věk minimálně 18 let, spolehlivost, dochvilnost, trestní bezúhonnost, dobré komunikační dovednosti, chuť vzdělávat se v oboru a čas věnovat se asistenci alespoň dvakrát týdně odpoledne. Podrobnější informace o službě osobní asistence NAUTIS naleznete zde. Často se jedná o práci na DPP, ale druh pracovního poměru se může lišit dle možností dané organizace. Většina organizací přijímá osobní asistenty průběžně, doporučujeme tedy kontaktovat příslušnou organizaci v místě, kde byste se chtěli osobní asistenci věnovat, a zjistit si jejich cílovou skupinu a konkrétní podmínky. (odpovídá Jan Šlosárek, ředitel Střediska osobní asistence a chráněného bydlení)