Diagnostika

V tomto článku se o své příběhy se screeningovým vyšetřením u pediatra podělí dvě maminky. Obě hovoří o důležitosti nenechat své podezření zlehčovat okolím a nečekat "až z toho dítě vyroste".

Ráda bych poukázala na některé časté diagnózy, za které se autismus může zaměnit, a jak je vzájemně odlišit. Zároveň se v článku dozvíte, kam se obrátit pro případnou pomoc.

Se zvyšujícím se počtem osob s podezřením na autismus nebo již diagnostikovanou poruchou autistického spektra (PAS) se setkáváme s řadou výroků, které autismus znevažují a zlehčují. Často slýcháme, že autismus je módní záležitost a vymýšlením diagnóz jen omlouváme civilizační zlozvyky a trendy

Porucha intelektu patří mezi přidružené obtíže u poruch autistického spektra (PAS), v současné době se odhaduje, že zhruba 30 % jedinců s PAS má zároveň i oslabení intelektu. Dle diagnostických manuálů (DSM-5 i ICD-11 ) jsou intelektové schopnosti jedním z klíčových faktorů ovlivňujících funkčnost a samostatnost jedince. Informace ohledně intelektu dítěte s PAS pro nás mohou být prospěšné hned z několika důvodů.

Aspergerův syndrom se řadí mezi poruchy autistického spektra, avšak v řadě zemí se již jako samotná diagnóza neuvádí a spadá pod diagnózu "porucha autistického spektra (bez poruchy intelektu)“. K sloučení diagnóz do jedné došlo na základě rozhodnutí vědecké rady pracující pod Světovou zdravotnickou organizací (WHO) složené z odborníků na autismus.

Text navazuje na článek Porucha autistického spektra dle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 11). V tomto textu najdete překlad kapitoly Další klinické rysy pojící se s poruchou autistického spektra (v originále Additional Clinical Features). 

Od chvíle, kdy náš syn dostal první diagnózu, nás dělí deset let.  Je to až neuvěřitelné, když to takhle vyslovím  - že je autistický, už je pro nás prostě natolik normální (dá-li se to slovo vůbec použít), že si ani neumím představit, jaké by to bylo, kdyby autismus neměl. Už by to totiž nebyl on. Takže se vlastně nedá úplně jednoznačně říct, jestli bych to vůbec chtěla.

Pozorování dítěte či dospělého v konkrétních, připravených situacích nebo při spontánním jednání je nedílnou součástí diagnostického vyšetření. Pozorování bývá doplněno rozhovorem s rodiči/pečující osobou pro doplnění informací o vývoji a současném stavu jedince v testové situaci. Článek nabízí přehled nejrozšířenějších observačních metod pro diagnostiku PAS.

Že je můj bratr autista, by mě nenapadlo ani ve snu. Tedy ne že bych o autismu do doby, kdy se v naší rodině začal řešit, měla nějaké hluboké znalosti, ale myslím, že tak nějak podvědomě jsem se snažila tuhle možnost z principu vyloučit. Vždyť můj bratr Martin je přece dávno dospělý a autismus se většinou diagnostikuje u dětí. Nebo ne?

ASSQ je cílený na záchyt projevů Aspergerova syndromu a mírnějších forem autismu. Dotazník je možné použít ke klinickým i výzkumným účelům. ASSQ zachycuje rysy autismu u osob s poruchou autistického spektra včetně symptomů a jemnějších odchylek v sociální oblasti. Není určený k diagnostickým účelům, cílem ASSQ je identifikovat co nejdříve jedince s podezřením na PAS.

Když si v pol. 90. let začala Pavla u své čtyřleté dcery všímat odlišností v chování, začala pátrat po správné diagnóze. A i když v té době existovaly v ČR o autismu jen omezené informace, které navíc nebylo možné dohledat na internetu, shodou okolností se Pavla s dcerkou dostala k jedné z mála tehdejších odbornic. Měli štěstí, díky kterému se v Aniččiných pěti letech dozvěděli správnou diagnózu a mohli s dcerkou začít správně pracovat.

„Náš Matýsek se narodil jako zdravé dítě, ale po roce jsme začali pozorovat drobné odlišnosti od ostatních dětí. V 18 měsících jsme dostali u dětské lékařky rodičovský screeningový dotazník. Nedopadli jsme nejlépe, Matýsek neuspěl ve třech oblastech, ale domluvili jsme se, že s psychiatrem ještě počkáme. Vypadal úplně normálně, udržoval oční kontakt, mysleli jsme, že je zřejmě jeho vývoj jen trochu opožděný."

„Od chvíle, kdy začala naše cesta za diagnózou a pomocí, mám velmi často pocit, že překážky na naší cestě jsou nekonečné. A získat diagnózu pro mě nekonečné bylo. Až po přijetí toho faktu jsem ale paradoxně zjistila, že to není to nejdůležitější a ráda bych o naší zkušenosti napsala trochu více."

„Důvodem pro pochyby může být například maskování. Pokud člověk dlouhé roky maskuje, je pak těžké oddělit onu masku od svého pravého já. Jak můžeme totiž vědět, kým jsme, když se ze všech sil snažíme nebýt tak úplně sami sebou? A pokud už ani nevíme, co je část nás a co je jen maska, kterou nastavujeme ostatním, abychom zapadli, jak si můžeme být vůbec něčím jistí? Pak o správnosti diagnózy pochybujeme snadno."

„Už od studia na vysoké škole jsem zvažovala, jestli bych neměla zajít k psychologovi, ale bála jsem se reakcí rodiny, nevěděla jsem, co čekat, jak to probíhá. Kromě strachu z lidí jsem se bála, že mě nepochopí, bude zlehčovat moje problémy, obviňovat mě, že si jen vymýšlím a nic mi není, přesvědčovat mě, že spousta lidí má vážnější problémy… Takhle jsem váhala asi deset let. Jednou v práci při ročním hodnocení jsem nedokázala se šéfem mluvit. To byl impuls, který mě přiměl se konečně někam objednat."

Jen dítě, které má adekvátní podporu, dokáže zdárně zdolávat své „nedostatky“, s pomocí a správnou metodikou dokáže udělat velké pokroky. Pokud dítě podporu včas nezíská, obvykle se přesouvá z jedné školy do druhé, rodiči je vina často svalována na pedagogy a pedagogy na rodiče. Řešení potíží se tak jen odkládá a dovednosti dítěte se nezlepšují.

Za tzv. zlatý diagnostický standard při vyšetřování osob s podezřením na poruchu autistického spektra (PAS) se považuje kombinace ADOS-2 (Autism Diagnostic Observation Scale, Second Edition) a ADI-R (The Autism Diagnostic Interview, Revised), které patří k nejlépe ověřeným diagnostickým metodám při diferenciální diagnostice cílené na PAS.

Americký klasifikační manuál ve své páté verzi (DSM–5, APA 2013, první české vydání 2015) sloučil dosud existující diagnózy z kategorie pervazivních vývojových poruch (autismus, Aspergerův syndrom, jinou pervazivní vývojovou poruchu a dětskou desintegrační poruchu) do jedné kategorie označené zastřešujícím názvem porucha autistického spektra.

„Jmenuju se Poppy a mám Aspergerův syndrom. Jsem obyčejná holka, která má své koníčky, práci, přátele. Některé věci ale vnímám jinak, a kvůli tomu se můj život stává namáhavým a vyčerpávajícím. Chci vám přiblížit, jak prožívám situace, které jsou pro běžné lidi obyčejné a přirozené." - říká neviditelná Poppy, hrdinka komiksového seriálu, který je věnován ženám na spektru.

Diagnózy mám dvě, Aspergerův syndrom a poruchu aktivity a pozornosti (ADHD). S diagnózou ADHD jsem se vypořádala bez problémů. S Aspergerem je to horší. Stále se mi nedaří se s ním úplně srovnat a nejhorší je, že na něj žádné léky neexistují. Paradoxně se léčit ani nechcete, protože jste to prostě vy a bez Aspergera byste byli opravdu úplně někdo jiný!

Australská škála Aspergerova syndromu (ASAS - z anglického The Australian Scale for Asperger’s syndrome). Jde o screeningovou metodu určenou pro detekci chování a schopností svědčících pro poruchu autistického spektra, konkrétně Aspergerova syndromu (AS), u dětí mladšího školního věku (6–12 let). V tomto věku bývá atypické chování velmi nápadné.

Dotazník k identifikaci projevů extrémní vyhýbavosti pokynům (EDA-Q) byl vyvinut k hodnocení specifického profilu chování označovaného jako extrémní/patologická vyhýbavost pokynům (PDA). Dotazník umožnil hodnotit tyto rysy pro výzkumné účely, poskytuje také užitečné prostředky ke kvantifikaci vlastností PDA, pomáhá při identifikaci tohoto behaviorálního profilu.

Jde o nejpoužívanější screeningový nástroj pro hodnocení raných projevů PAS u batolat ve věku 16–30 měsíců. Rodiče ho mohou vyplnit jako součást zdravotní prohlídky (ve věku 18 měsíců a ve 24 měsících), mohou jej také použít specialisté a další odborníci ke stanovení rizika PAS.

Získat správnou diagnózu může být stresující a vyčerpávající. Své o tom ví i neviditelná Poppy, kterou klinický psycholog poslal na vyšetření k psychiatrovi. A návštěva u psychiatra dala Poppy pořádně zabrat. Více se dozvíte v dalším díle nevšedního komiksu, který je věnovaný ženám na spektru.

„Hodně lidí žije v přesvědčení, že je úplně běžné dostat přesnou diagnózu na ,první pokus‘. Že průměrnému lékaři musí být po maximálně pár sezeních stoprocentně jasné, co má dotyčný za problém. Že v momentě, kdy je to něco vrozeného, se na to vždy přijde v prvních pár letech života. Ne vždy tomu tak je."

„Protože někteří považují oficiální diagnózu za nadbytečnou, i já o tom chvíli přemýšlela. Není to zbytečné nebo moc šílené? Může mi to nějak uškodit? Ale ukázalo se, že je spousta důvodů proč pro mě bude lepší vědět jistě, zda na autistickém spektru jsem, nebo ne."

Diagnóza a následná podpora v každém věku dává naději na konstruktivní řešení situace a snížení rizika eskalace sociálních, psychických i zdravotních obtíží. U autismu rozhodně platí, že je dobré začít včas a zároveň nikdy není pozdě.

Mezinárodní klasifikace nemocí je publikace Světové zdravotnické organizace, která kodifikuje systém klasifikace onemocnění, poruch, zdravotních problémů apod. V roce 2018 byla publikována 11. revize MKN (MKN-11) s přeformulovanou strukturou a rozšířeným a detailnějším obsahem. Změny se významně dotkly i klasifikace pervazivních vývojových poruch, a tudíž i autismu.

„Diagnóza je vlastně úkon, kdy z hromady různorodého materiálu máme vybrat bílé kulaté křemínky v určitém rozpětí velikostí." - Screening je proces využívající různé postupy a metody, které umožňují z populace vybrat osoby, u kterých existuje výrazně vyšší riziko, že mají poruchu autistického spektra (PAS).

Pro zlepšení přesnosti a spolehlivosti stanovení diagnózy PAS bylo vyvinuto mnoho screeningových testů, které napomáhají identifikaci autistického chování, a to nejen v raných fázích vývoje. Nabízíme vám jejich přehled.