Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Ráda bych poukázala na některé časté diagnózy, za které se autismus může zaměnit, a jak je vzájemně odlišit. Zároveň se v článku dozvíte, kam se obrátit pro případnou pomoc.
Děti s autismem často působí jako neslyšící. Nereagují na oslovení, neotáčí se. Neplní verbální pokyny. Rodiče si tak mohou myslet, že dítě možná jenom špatně slyší. Nicméně spatně slyšící či neslyšící děti obvykle dobře fungují v sociálních vztazích, zapojují se do činností, snaží se spolupracovat, mají funkční hru odpovídající věku. Děti se sluchovými poruchami také mohou vytvářet různá gesta a znaky, pomocí kterých se snaží dorozumět. Při diferenciální diagnostice a vyloučení sluchové poruchy je nutné dítě poslat k lékaři ORL a foniatrie. Ten také posoudí příčinu opožděného vývoje řeči dítěte. V případě, že máte podezření, že vaše dítě neslyší, ať je příčina tohoto stavu jakákoli, vyšetření sluchu nikdy neodkládejte. Sluch je základním komponentem, díky kterému se řeč může správně vyvíjet.
Stejně tak lze autismus zaměnit za mentální postižení. Dítě se vyvíjí pomaleji, nemluví, nicméně mentálně postižené děti bývají dobře fungující v sociální vztazích. Snaží se o sdílení, mazlení, vědomou spolupráci, byť na jednodušší úrovni. Jejich výkony jsou obvykle opožděné rovnoměrně. Dítě později chodí, mluví, hraje si, např. déle staví kostky déle než jeho vrstevníci, s obdobným zpožděním zvládá sebeobsluhu. Věkových milníků dosahuje s rovnoměrným zpožděním ve všech oblastech. Ve výkonech dítěte nejsou patrné větší výkyvy. Pro vyloučení mentální retardace je nutné posoudit intelektový vývoj dítěte. Odborné vyšetření provádí dětský klinický psycholog. Autismus se však s mentální retardací může pojit (v současné době se odhaduje, že zhruba 30 % jedinců s PAS má zároveň i poruchu intelektu). Dítě může mít obě tyto poruchy. Jejich potvrzení je pro dítě důležité i z důvodu následného výběru efektivní terapie.
👉 Více k tématu najdete v článku Testování intelektu u dětí s PAS
Vývojová dysfázie je specificky narušený vývoj řeči. Jedná se konkrétně o těžší poruchu řeči, která se projevuje zejména horším zpracováním zvukového signálu řeči. To znamená, že děti mají potíže s porozuměním - zvuků řeči, hlásek, slabik, slov i vět, a to zejména z důvodu špatného rozlišení těchto zvuků. Přestože jejich sluch není nijak poškozen.
Jedná se o neurovývojovou poruchu, která se začíná projevovat již v raném věku. Je charakterizována přetrvávajícími obtížemi v osvojování si jazykových schopností a užívání jazyka. A to z důvodu deficitů v porozumění řeči nebo její produkci. Tyto obtíže významně omezují schopnosti jedince komunikovat, jsou překážkou v učení se i při vytváření sociálních a později profesních vztahů. Vývoj je typicky dlouhodobě nerovnoměrný.
Tato porucha je na úrovni korového zpracování zvuků (zpracování zvukových informací v mozku). U dětí můžeme pozorovat opožděný vývoj řeči, vadnou výslovnost a chybnou gramatickou strukturu jazyka. Ta se projevuje obtížemi při skloňování, časování a užívání předložkových vazeb. Děti mohou mít dlouhodobě obtíže s rozlišováním mužského, ženského a středního rodu nebo s používáním přítomného, minulého a budoucího času v českém jazyce.
Vývojová dysfázie bývá za autismus zaměňována nejčastěji. Stanovit diagnózu bývá mnohdy obtížné i pro odborníky. Pro její vyloučení se pak diagnostika soustředí zejména na mapování dalších oblastí, např. na hru a sociální dovednosti.
Děti s vývojovou dysfázií nemají narušenou hru ani výrazně narušené sociální dovednosti. Chtějí se domluvit, snaží se o spolupráci, chápou význam komunikace ve smyslu sdílení informací. Snaží se vést rozhovor, ale selhávají v něm z jiných důvodů než děti s autismem. Děti s vývojovou dysfázií mívají obtížně srozumitelnou až nesrozumitelnou řeč a také hůře rozumí. Porozumění bývá narušeno v oblasti časoprostorové orientace i při vícenásobných instrukcích. Narušené porozumění může být dominantním symptomem vývojové dysfázie, což následně děti limituje v rozvoji kvalitní komunikace. Stejně jako děti s autismem hůře chápou prostorové a časové pojmy. Echolálie (opakování bez pochopení smyslu) se u dětí s vývojovou dysfázií neobjevuje v tak velké míře jako u dětí s PAS. Prakticky vůbec se u nich neobjevují zpožděné echolálie, při které děti s určitým zpožděním opakují slova nebo fráze, které slyšely v minulosti např. v rozhovoru či v televizním pořadu. Dítě tak používá řeč, ale nerozumí ji.
👉 Více o echolálii si můžete přečíst ZDE nebo v článku o zkušenostech rodiče.
Děti s vývojovou dysfázii mívají stejně jako děti s autismem opožděný vývoj kresby. Kresba bývá nápadně odlišná, obsahuje prvky organicity (např. nápadně větší sklon nakreslené lidské postavy, dvojité, roztřesené, přerušované a nenavazující linie apod.) Velmi typickým projevem je dlouhodobé kreslení černou (nebo jinou tmavou barvou). Děti velmi dlouho nekreslí vůbec nebo jejich kresba odpovídá mladšímu věku. Kresba bývá nevyzrálá jak po obsahové, tak i po formální stránce. Dalšími symptomy, které k vývojové dysfázii patří, jsou nevyzrálá hrubá motorika, jemná motorika, zrakové vnímání a paměť.
Děti s vývojovou dysfázií mají funkční neverbální projevy. To znamená, že dokáží ukazovat, gestikulovat a napodobovat. Děti s autismem naopak v neverbálních projevech výrazněji selhávají. K potvrzení či vyloučení této poruchy je potřeba důkladné logopedické, neurologické a psychologické vyšetření a také vyšetření na ORL a foniatrii. Stejně tak je důležité dlouhodobé sledování dítěte a jeho reakce na podpůrnou logopedickou terapii. V některých případech se postupem času může ukázat, že dítě po efektivní terapii vykazuje rysy vývojové dysfázie, a získalo tedy v minulosti mylně diagnózu poruchy autistického spektra.
Pro posouzení vývoje dítěte je vždy důležité, aby dítě prošlo vyšetřeními na specializovaných pracovištích. V průběhu následné péče je potřeba výše zmíněná odborná pracoviště navštěvovat opakovaně. Stav vývoje dítěte je také důležité pravidelně kontrolovat (u klinického psychologa, na foniatrii a neurologii, případně u dalších odborníků).
Prvním krokem by měla být návštěva dětského lékaře. Měl by vyslechnout vaše obavy a vývoj dítěte přinejmenším krátkodobě sledovat, zda se mění, respektive zda se vyvíjí. V 18 měsících by měl pediatr u dítěte provést M-CHAT (Modifikovaný dotazníkový test pro záchyt poruchy autistického spektra u batolat) a následně jej opakovat ve 24 měsících.
V závislosti na výsledku by měl dětský lékař postupovat dále. Pokud tomu tak není, neváhejte a objednejte dítě k dalším specialistům, kteří vývoj dítěte posoudí a určí, zda se jedná o poruchu autistického spektra nebo o jiné, podobně se projevující potíže. Většinou rodiče nemine návštěva neurologa, klinického psychologa, klinického logopeda, foniatra a dětského psychiatra. Pokud váš dětský lékař návštěvu dalších odborníků odkládá, zkuste ji uskutečnit sami. Objednejte se na logopedii nebo foniatrii. Pro zařazení do logopedické péče je však vhodné i doporučení pediatra (nebo u dospělého klienta doporučení praktického lékaře), bez něj totiž péči zdravotní pojišťovna neproplácí.
Vyjádřete odborníkům své obavy. Věřím, že budete vyslyšeni. V případě, že máte podezření na diagnózu, se můžete obrátit na střediska rané péče v místě vašeho bydliště. Jejich služby můžete využívat i bez stanovené diagnózy Tato střediska jsou určena pro děti do sedmi let. Od tří let věku dítěte se můžete obrátit i na speciálně pedagogická centra (SPC).
Speciálně pedagogické centrum (SPC) je školské poradenské zařízení, které poskytuje služby dětem, ale i dospělým se speciálními vzdělávacími potřebami. Služby jsou zaměřeny na jejich podporu a uzpůsobení podmínek jejich vzdělávání. SPC může klienta provázet po celou dobu jeho vzdělávání, od mateřské přes základní a střední až po vyšší odbornou školu. Služby SPC nejsou určeny studentům vysokých škol, pro ně jsou při jednotlivých fakultách zřizována centra podpory. SPC pomáhají se vzděláváním žáků, úzce spolupracují s učiteli na speciálních školách či na běžných školách, kam může být dítě při vhodných podmínkách také vřazeno. Jsou schopni rodičům předat kontakty i na další odborná pracoviště.
👉 Pro vyhledání služeb se můžete obrátit na místa podpory.
👉Více informací o SPC najdete v textu 10 + 1 informací, které byste měli vědět o speciálně pedagogických centrech.
Maminky Markéta a Martina byly velmi ochotné a otevřené k rozhovoru, jehož cílem bylo sdílet konkrétní, reálné zkušenosti rodičů.
Kdy jste poprvé zaznamenali, že je s Vaším dítětem něco jinak?
Markéta: Od druhého roku jsme měli pochybnosti, protože dcera nemluvila. Jakékoli jiné podezření nás vůbec nenapadlo, jen jsme si mysleli, že je extrémně zlobivá. Vůbec nás nenapadlo, že nám nerozumí. Pediatr vše podceňoval.
Martina: Upřímně, všimla si toho moje máma, když řekla, že je divné, že nemluví. Syn měl problémy se spánkem. Spal hodinu za noc. Můj pediatr to neřešil, vůbec si nevšiml, že se něco děje. Až po třech letech, kdy jsem na něj vyjekla, nás poslal na neurologii kvůli spánku. Neurolog mi po pěti minutách sdělil, že to vypadá na autismus. Můj syn se choval do osmnácti měsíců normálně a pak upadl do stavu - nerozumím, neslyším, nechci a neumím.
V jaké oblasti se odlišnosti projevily?
Markéta: U dcery vázla jen komunikace, ale zato úplně.
Martina: Syn nemluvil, nerozuměl dění okolo. Navíc si často hrál sám s hračkami tak, že je dával za sebe do dlouhých řad. Později jsem se dozvěděla, že tento způsob hry je pro autistické děti typický.
Začalo vaše dítě používat mluvenou řeči? V kolika letech?
Markéta: Ano, ale až před čtvrtým rokem po intenzivní logopedické terapii.
Martina: Ne, syn nemluví.
Jak vypadá jejich řeč nyní? Objevují se v ní nějaké specifické chyby?
Markéta: Malé bylo v červenci 5 let. Je jí špatně rozumět, ale sestavuje věty, které obsahují kolem čtyř slov. Používá podstatná jména, slovesa a předložky. Umí si říct, když něco chce, umí vyprávět apod. Rozvoj řeči je nyní velmi prudký. Momentálně pracujeme na předložkách a prostorových ukazatelích jako před, nad, mezi, v atd.
Používáte se svým dítětem obrázkovou komunikaci? Jak na ni dítě reaguje?
Markéta: V začátcích nám velmi pomohl VOKS. Používali jsme ho denně k objasnění a pochopení významu slov. Nyní ho používáme minimálně.
Martina: Ano, ve školce ho používá. Bohužel je nemohu požívat doma, protože manžel nesouhlasí s diagnózou. Nicméně mohu říct, že VOKS mu pomáhá. Rozumí obrázkům a vždy přinese vše, co po něm chci.
Kdo vám poskytl odborné rady o vývoji řeči dítěte?
Markéta: Jediný, kdo nám opravdu pomohl s diagnózou, byla naše paní psycholožka. Také nám řekla o možnosti mít asistenta v MŠ. A dále jsme měli obrovské štěstí na mladou a profesně zapálenou klinickou logopedku, ke které jsme se dostali z vlastní iniciativy.
Martina: Nám velmi pomohla včasná péče – Speciálně pedagogické centrum Kamínek a naši přátelé.
Co byste doporučily rodičům, kteří mají pochybnosti o vývoji svého dítěte?
Markéta: Hlavně bezmezně nevěřte pediatrovi. Vyžadujte řádnou péči u odborníka a nečekejte, že se věci s věkem srovnají. Se správnou rehabilitací se mohou dít přímo zázraky. Tím je pro nás každé nové slovo, věta i dialog, který se svým dítětem mohu vést.
Martina: Nevzdávat se a bojovat, každý pokrok je úžasný. Nenechte se stresovat ostatními. Pokud máte jakékoliv pochybnosti, obraťte se na speciálně pedagogickou péči.
Za možnost zveřejnění textu děkujeme Martině Kolmanové, další texty z oblasti logopedie najdete na jejím webu Celostní komunikace.
Názory