Testování intelektu u dětí s PAS – pohled z praxe

Porucha intelektu patří mezi přidružené obtíže u poruch autistického spektra (PAS), v současné době se odhaduje, že zhruba 30 % jedinců s PAS má zároveň i oslabení intelektu. Dle diagnostických manuálů (DSM-5 i ICD-11 ) jsou intelektové schopnosti jedním z klíčových faktorů ovlivňujících funkčnost a samostatnost jedince. Informace ohledně intelektu dítěte s PAS pro nás mohou být prospěšné hned z několika důvodů.

1. Informace získané při testování intelektu lze považovat za objektivní. Je ovšem nutné a užitečné doplnit výsledky testování o informace od rodičů či pedagogů, kteří dítě dobře znají. Pro rodiče může být na druhou stranu obtížné posoudit, zda jejich dítě má nějaké schopnosti rozvinuté v takové míře, že převyšuje své vrstevníky, a jiné schopnosti naopak výrazně oslabené. Mohou se tak přirozeně zaměřovat pouze na oblasti, ve kterých je dítě zdatné a ty dále rozvíjet. Na některé projevy si mohou jednoduše zvyknout a nepovažovat je za nestandardní.
2. Výsledky testů inteligence spolu se stanovením vývojové úrovně nám mohou poskytnout komplexnější informace o silných a slabých stránkách dítěte a užitečná vodítka pro práci s ním. Umožňují nám nastavit požadavky na dítě tak, aby ho nepřetěžovaly, ale zároveň dále rozvíjely. Taktéž mohou poukázat na velké nerovnoměrnosti ve vývoji a dovednostech, které často u dětí s PAS vídáme (jako příklad lze uvést situaci, kdy je dítě zdatné v oblasti logického myšlení, a naopak má velké obtíže v oblastech spojených s verbálními schopnostmi). Zároveň je nutné podotknout, že vzhledem k velké šíři autistického spektra a rozmanitosti projevů neexistuje u dětí s PAS kromě zmíněné časté nerovnoměrnosti „typický intelektový profil“.
3. Výsledky testování navíc poskytují rodičům, učitelům a jiným odborníkům důležité informace, které mohou sloužit k lépe informovaným rozhodnutím ohledně vzdělávání a podpory dítěte. Můžeme na základě výsledků testování lépe porozumět potřebám a fungování dítěte, a tím mu poskytnout odpovídající individualizovanou podporu. Ta může zahrnovat výběr vhodné školy a rámcového vzdělávacího programu (RVP) tak, aby na dítě kladl přiměřené nároky, přizpůsobení výuky – například snížením požadovaných výstupů, nebo naopak zvýšením požadavků a úkolů v konkrétních předmětech.
4. Pravidelné testování může sloužit ke sledování pokroků dítěte, což nám umožní přizpůsobení intervencí podle aktuálních potřeb a změn ve vývoji dítěte.

Jak testování probíhá a jak o něm přemýšlet?

Důležitou součástí testování je rozhovor s rodiči, nebo opatrovníky dítěte, za účelem získání informací ohledně současného stavu dítěte a jeho vývoje. Informace ze školky a školy jsou taktéž důležité pro komplexnější pohled na dítě a na to, jak dokáže osvojené dovednosti používat v různých prostředích.

Samotný průběh testování intelektu se odvíjí od dovedností dítěte. Zpravidla probíhá formou některé ze standardizovaných metod (WISC-III, SON-R, IDS, IDS-P, S-B, Vývojové škály Bayleyové a další). Tyto testy jsou standardizované, což znamená, že mají jasně definované postupy a normy pro vyhodnocení výsledků v porovnání s vrstevníky. Administrace testů většinou probíhá v sedě u stolečku. Některé subtesty jsou omezeny časově, jiné zase hodnotíme podle počtu správných odpovědí. Testy hodnotí různé intelektové schopnosti (například: řeč, prostorové myšlení, krátkodobou paměť, rychlost zpracování informací). Jednotlivé úkoly mohou mít podobu skládání rozstříhaných obrázků, přiřazování obrázků dle určitého principu, napodobování vzoru podle předlohy, pojmenovávání a popis obrázků, či rozhovor o sociální situaci na obrázku a podobně.

Děti s PAS často mají specifické potřeby, které jim mohou zabraňovat ve využití jejich intelektového potenciálu. Psycholog se během vyšetření snaží o takovou úpravu prostředí, aby se mohlo dítě lépe soustředit na samotné testování a bylo k němu motivováno. Taková úprava, může zahrnovat například:

• možnost písemného vyjádření místo verbálního
• administraci subtestů herní formou na koberci
• vnější motivaci dítěte pomocí odměny
• vytváření častějších pauz na odpočinek a další…

I celková doba vyšetření se tak může měnit na základě individuálních potřeb dítěte. Vzhledem k obtížím, jako je například oslabená sociální motivace, která je u dětí s PAS častá, bývá testování mnohdy velmi kreativní proces. Psycholog poté hledá různé cesty, jak zaujmout pozornost dítěte a jak získat validní výsledky.

Ovšem i informace o potřebách dítěte, kdy je za účelem lepšího výkonu potřeba upravit testovou situaci, jsou pro nás důležité. Právě tyto potřeby mohou ovlivňovat jeho schopnost zvládnout školku a školu. Krom samotných kognitivních schopností dítěte se tedy snažíme přemýšlet také o jeho celkové funkčnosti (jeho každodenním fungování). Součástí testování může být tedy i hodnocení schopnosti dítěte adaptovat se na nové prostředí, cizí osobu i měnící se úkoly, schopnosti dítěte interagovat s druhým, způsoby řešení problémů či reakce na chybu. Mezi důležité faktory patří i: motivovatelnost k výkonu, míra frustrační tolerance, tendence k vyhýbavému chování, délka doby soustředění, a naopak kolik je třeba mu dávat času na odpočinek vzhledem k míře jeho unavitelnosti.

Jsou však věci, na které je třeba dát si u přemýšlení o výsledcích testování pozor. Jedná se o výkon v aktuálním čase a konkrétním prostředí, odráží tudíž aktuální stav dítěte, který se může měnit nejen napříč prostředími, ale také s časem. Dítě mohlo být také ten den unavené, mohlo mu být zle nebo mu zkrátka nemusela být příjemná osoba provádějící administraci testu. Je tedy důležité dávat výsledky do kontextu informací, které máme o běžném fungování dítěte od rodičů a ze školy či školky. Dítě se samozřejmě také vyvíjí, a ačkoliv nás výsledky mohou nasměrovat, či nám poskytnout doplňující informace, je nutné, abychom byli k dítěti a jeho potřebám vnímaví a flexibilně upravovali nejen nároky, které na něj máme, ale také podporu, kterou mu poskytujeme.