Využití Výměnného obrázkového komunikačního systému (VOKS) ve výchovně vzdělávacím procesu

Výměnný obrázkový komunikační systém (dále jen VOKS) vychází z komunikačního systému PECS (The Picture Exchange Communication System). Od roku 2001 je PECS modifikován a doplňován o nové prvky a postupy používání. Postupně vnikla metodika nová, obohacená a lišící se mnohými metodickými postupy, obsahující podrobnější zpracování jednotlivých postupů a kroků s názvem VOKS.

VOKS je alternativní (náhradní), případně augmentativní (podporující a doplňující) způsob komunikace. Principy VOKS jsou pro žáky velmi rychle osvojitelné, je vysoce motivující, redukuje nevhodné chování a je dobře využitelný ve škole, doma i na veřejnosti. Cílovou skupinou jsou především klienti s poruchou autistického spektra, ale VOKS lze s úspěchem využít i u klientů jiných diagnóz s výraznějšími problémy v dorozumívání (Downův syndrom, dětská mozková obrna, afázie, těžší formy dysfázie…). Se systémem je možno začít pracovat v jakémkoliv věku. VOKS je zpravidla využíván u klientů jako „první volba augmentativní a alternativní komunikace (AAK)“ za předpokladu, že zvládají diferenciaci reálných předmětů (tzn. jsou schopni pochopit, k čemu určitý předmět slouží).

👉 Další informace se dozvíte v článku 1 + 10 informací o alternativní a augmentativní komunikaci (AAK).

Důležitá je pravidelnost

Hlavními principy užívání VOKS jsou vysoká motivace (konkrétní výběr odměny pro konkrétního klienta), smysluplná a účelná výměna obrázku za věc, kterou obrázek znázorňuje, a podpora iniciativy klienta použitím fyzické asistence a potlačením verbálních výzev komunikačního partnera (s cílem podpory rozvoje verbální řeči klienta). Aby se žák naučil VOKS efektivně využívat, musí se stát jeho používání součástí každodenního života, nejen příležitostným úkolem.

Pokud má žák vytvořenou funkční řeč, je výuka vysoce komunikativní činností. Bez komunikace není výuka a výuka se neobejde bez komunikace. Komunikace mezi učitelem a žákem je základním prostředkem realizace výchovy a vzdělávání. Jakmile žák pochopí principy VOKS a bude schopen vyjádřit svou potřebu, získat pozornost, odmítnout, komentovat situace, je potřeba systém začlenit a účelně využít ve výchovně vzdělávacím procesu. Záměrem je používat „stejný jazyk“ ve všech vzdělávacích i výukových aktivitách. 

VOKS jako nástroj komunikace ve výuce

Mnoho žáků využívá VOKS k vyjádření svých potřeb. Dovedou si prostřednictvím věty s nosným slovesem „Já chci“ říct o své potřeby. Většina z nich má velmi dobrou schopnost diferenciace mezi jednotlivými symboly. Jejich komunikační kniha obsahuje cca 50 symbolů, které aktivně používají v případě, že něco opravdu potřebují a nemohou se ke svému zájmu dostat přímou cestou. Někteří žáci s ohledem na své kognitivní schopnosti a míru symptomatiky PAS komunikační systém využívají jen pro tyto účely.

U řady dalších žáků se můžeme zaměřit na účinné využívání VOKS ve výuce. Cílem výuky žáků, kteří neužívají verbální řeč, by měly být takové aktivity, které jim umožní efektivně komunikovat a stát se rovnocennými účastníky komunikace. Žáci běžně dostávají úkoly k přiřazování symbolů dle daných kritérií. Viz například následující obrázek:

Jen málo pedagogů bohužel využívá VOKS k rozvoji komunikačních dovedností ve smyslu „položím vizualizovanou otázku a očekávám odpověď také vyjádřenou pomocí symbolů“. Je důležité si uvědomit, že pokud má žák funkční způsob komunikace v systému VOKS, měl by být využíván stejně, jako kdyby se žák vyjadřoval verbálně (za předpokladu, že se žák neumí vyjádřit písemnou formou). Takovému žákovi klademe otázky a můžeme očekávat odpověď. Vyjádření je zdlouhavé, ale stojí za to, aby se využívaný komunikační systém stal součástí každodenního vzdělávání. 

Jako jednoduchý příklad uvádím úkol k vybarvení obrázku dle předlohy. Žák dostane vizualizovaný úkol:

A zároveň se ptám:

Žák odpovídá větou:

Postupně žák požádá o všechny potřebné barvy.

Mezi učitelem a žákem je veden dialog, který rozvíjí vzájemnou interakci, spolupráci a sounáležitost. U žáků nemluvících nebo málo mluvících je vhodné během dne zadávat mnoho takových úkolů, které se stanou potencionálním zdrojem komunikace. Současně je nezbytné i vytvářet řadu komunikačních situací v běžném životě dítěte, jak ve školním, tak i v domácím prostředí. Často totiž předjímáme, že žák nezvládne požádat o to, co by potřeboval, a snažíme se mu okamžitě pomoci, než abychom počkali, až si sám řekne, co potřebuje, co by si přál, nebo než si vyžádá pomoc. Je vhodné proto do komunikační knihy žáka zařadit symbol „potřebuji pomoc“.

Další možností k rozvoji komunikačních dovedností je například společné vyprávění pohádky či příběhu. Můžeme si pohádku, příběh zpracovat do vizualizované podoby nebo využít některou již vydanou vizualizovanou knihu. Jako příklad uvádím zpracování pohádky O Budulínkovi.

Žák má ve své komunikační knize zásobu symbolů vztahujících se k tématu pohádky.

Pedagog klade např. otázku:

Žák odpovídá:

👉 Pro informace o aktálních webinářích či prezenčních školeních k témtatu komunikace naštivte web vzdělávání či SPC NAUTIS.