Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Autor: Julie Leuze
Překlad: Kateřina Prešlová
Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2022
Jazyk vydání: český
Počet stran: 175
Vysoká citlivost znamená intenzivnější vnímání a hluší zpracování dojmů všeho druhu. Objevuje se už v dětství a doprovází lidi po celý život. Vysoce citlivé děti jsou součástí rodinného života, obvykle potřebují harmonii, blízkost přírody a hlubokou péči. Mnoho z nich nasává nálady jiných lidí jako houba. Tyto a podobné vlastnosti však mohou vést také k problémům, protože vysoce citlivé děti se jen stěží dovedou chránit před stresem a hlukem a je pro ně složité vyhnout se sociálním konfliktům.
Kniha vyšla poprvé v Německu v roce 2010. Doslovný překlad názvu by zněl Tipy pro prvních deset let vysoce citlivých dětí a tento název knihu velmi dobře vystihuje. V knize je mnoho rodičovských zkušeností a možných návrhů k řešení různých problémů, se kterými se rodiče mohou potkat u svých dětí od narození až po školní věk. Autorka tipy k řešení doplňuje o rady dětského lékaře, terapeuta, výchovného poradce a dalších odborníků. V knize jsem se poprvé setkala s termínem vysoce citlivý člověk (highly sensitive person - HSP). V úvodu knihy je krátké vysvětlení HSP a poté se autorka soustředí na konkrétní problémy, které se u dětí v různém věku vyskytují.
Kniha je rozdělená do tří částí: Kojenecký věk, Malé dítě, Vysoce citlivé děti a škola. Autorka popisuje na konkrétních zkušenostech různých rodičů, jak děti reagují na přemíru vjemů a podnětů a jak s tímto pracovat od narození přes předškolní věk až po základní školu. Nechybí rady o pravidelném denním režimu, struktuře a rituálech. V knize se rodiče dočtou o zkušenostech s nastavováním hranic, o citlivém vedení dítěte k samostatnosti, nebo jak je důležité s dítětem soucítit, ale nelitovat jej. A že je také třeba, aby rodič pracoval sám na sobě, aby mohl být svému dítěti oporou.
V knize jsou pasáže, na které mám jiný názor než autorka, respektive než zdroj, z kterého čerpala. V knížce se mi nezdála dobře zpracovaná zejména pasáž ohledně medikace u dětí s ADHD. Autorka se opírá o názory z publikací z dnešního pohledu zastaralých (vydaných v té době před 15, dnes již 18 lety) a ve čtenářích vzbuzuje obavy z případné medikace. Myslím, že v době prvního vydání knihy v Německu již bylo více názorových proudů na medikaci u dětí s ADHD a autorka toto téma popsala velmi jednostranně. Přesto bych knihu rodičům doporučila, mnoho rad je obecných a lze je aplikovat nejen na vysoce citlivé děti. Jelikož titul sepsala německá spisovatelka, publikace může být českým čtenářům trochu bližší než knihy autorů z jiných světadílů, kde může být poněkud odlišnější mentalita i obecně výchova dětí.
Při čtení jsem vzpomínala, jaké to bylo s malými dětmi, a třeba jsem záviděla německým rodičům malých miminek Poradnu pro uplakané děti. Určitě by české maminky uvítaly mít možnost do takové poradny zavolat.
(Autorkou recenze je Dana Kebertová, SPC NAUTIS, 1.6. 2023.)
Názory