Autismus: Jak pracovat s dětmi a dospívajícími s poruchami autistického spektra

O knize:

Manuál a rádce při realizaci inkluzivního vzdělávání pro pedagogy v mateřských a základních školách, pro terapeuty a rodiče dětí s autismem. Toto komplexní zpracování problematiky autismu a propojení spolupráce učitele, rodiny a terapeuta je na našem knižním trhu ojedinělým počinem. Publikace je rozdělena do tří knih. V teoretické části Průvodce jsou shrnuty dosavadní znalosti o poruchách autistického spektra a osvětleny metodologické principy, které tvoří základ edukační intervence, a také různé aspekty dětí s autismem. Navazující Pracovní knihy 1 a 2 nabízejí bohatou škálu praktických materiálů rozdělených do oblastí potřebné intervence. Samotný autismus vysvětluje publikace dopodrobna a zdařile s využitím mnoha konkrétních příkladů, navíc poskytuje úplný návod k tomu, jak v zapojení dítěte s autismem do běžného vzdělávacího procesu postupovat. Kniha je určena především pedagogům, nicméně bude neocenitelným zdrojem materiálů i pro psychiatry, psychology či speciální pedagogy, stejně jako pro samotné rodiče autistických dětí, kteří se často stávají v přístupu ke svému dítěti odborníky nejkompetentnějšími. (zdroj: oficiální text nakladatelství)

O knize 2:

Třídílnou publikaci vydalo nakladatelství Logos v českém překladu Jany Bílkové, pod odbornou supervizí klinické psycholožky Ivy Dvořákové a klinické logopedky Jitky Kaulfuss. Je rozdělena na průvodce a dvě pracovní knihy. První z nich je zaměřená na strategie intervence a didaktické materiály pro děti s nízkou úrovní funkčnosti a druhá pro děti se střední a vysokou úrovní funkčnosti.

Autory průvodce jsou speciální pedagog Lucio Cottini, a Giacomo Vivanti, psycholog, který vyrůstal se dvěma bratry s poruchou autistického spektra (dále jen PAS). Průvodce začíná poněkud nezvykle, vědomostním testem ze tří oblastí, jde o základní znalosti o autismu, symptomy PAS a principy a programy intervence. Podle výsledků je pak čtenářům doporučeno, aby buď pokračovali přímo k pracovním knihám, nebo si problematiku ještě rozšířili („trochu“ či „důkladně“).

První část průvodce nazvaná Východiska pro intervenci obsahuje dvě kapitoly - charakteristiku autismu a výchovně vzdělávací potřeby. Charakteristika autismu vychází z aktuálně platných diagnostických manuálů. Deficity v oblastech sociální komunikace a vzorců chování autoři popisují na ilustrativním příběhu malého chlapce. Dále se věnují popisu symptomů PAS, prvním projevům, blíže popisují deficity v exekutivních funkcích, abnormality pozornosti, zvýšenou úzkostnost a kontrolu emocí a percepční odlišnosti. Na závěr jsou zmíněny silné stránky autismu a příklady výjimečných talentů u osob s autismem. Je také vysvětlena potřeba vyzdvihování pozitiv u dětí s PAS pro celkovou změnu vnímání této diagnózy a znalosti slabých i silných stránek pro volbu efektivní intervence.

V kapitole Výchovně vzdělávací potřeby se autoři zaměřují na různorodost projevů autismu, které popisují na konkrétních příkladech z praxe. Věnují se popisu úrovně funkčnosti (adaptability), vývojovým změnám a individuálním charakteristikám. Popisují oblasti, kde je vhodné začít s intervencí a nabízí návod na to, jak to dělat efektivně. Celkově je první část průvodce zpracována srozumitelně a přehledně, text je doplněn obrázky, grafy a ilustrativními příklady z praxe.

Druhá část průvodce je zaměřena na kompetence a metodiku. Popisuje podmínky intervence, jako např. proces hodnocení, organizaci prostředí a času, nastavení podmínek ve třídě a mimo ni a pomáhá formulovat cíle intervence. Poslední část je věnována didaktickému přístupu. Autoři čtenáře stručně seznamují s evidence based strategiemi – aplikovanou behaviorální analýzou (ABA), TEACCH programem, modelem DENVER, augmentativní a alternativní komunikací, videomodelingem a procesy stimulace sociálních dovedností. Popisují také možnosti regulace chování a motivace.  

Autorkami pracovních knih jsou speciální pedagožka Benedetta Bonci a klinická psycholožka Rita Centra. Obě pracovní knihy jsou zpracovány zcela v souladu s potřebami dětí a žáků s PAS, rozdělení dle úrovně funkčnosti je pro praxi dobře využitelné. Pracovní listy jsou doplněny pracovními postupy. Navrhované intervence a aktivity jsou vysvětleny, metodicky jde o velmi dobré zpracování. Obrázky jsou navíc opravdu povedené, pro děti atraktivní. Publikace zaměřená na práci s dětmi s nízkou úrovní funkčnosti je rozdělena na sedm částí; oblast neuropsychologickou (např. příprava prostředí, tvorba komunikační knihy a denních plánů), motoricko-praktickou (např. nácvik pinzetového úchopu nebo koordinované používání rukou), sociální (rozvoj funkční, symbolické, paralelní a střídavé hry, zapojení se do spolupráce), kognitivní (např. třídění, globální čtení, trénink paměti), oblast afektů a emocí, oblast jazyka a komunikace (porozumění pokynům, správné pojmenování věcí, různé způsoby kladení otázek) a oblast autonomie (rozvoj sebeobsluhy – stravování, oblékání, orientace v čase a prostoru).Druhá pracovní kniha pro děti se střední a vysokou úrovní funkčnosti je členěna totožně, chybí pouze oblast neuropsychologická. Témata jsou koncipována s ohledem na potřeby dětí a žáků s vyšší funkčností, jde např. o oblast týmových her, řešení sociálních problémů a společenských pravidel, kontroly emocí a chování, pravidel rozhovoru nebo např. nácviku samostatných činností (nákupy, samostatné přesuny apod.). Na konci průvodce je osobní kód, díky němuž je možné stahovat na webu  on-line materiály a pracovní listy z pracovních knih. Jejich seznam je skutečně bohatý a pro praxi velmi dobře využitelný.

Recenze: 

Předmluvu průvodce napsala Anna Strunecká. Zmiňuje v ní aktuální prevalenci PAS (1-2 %) a povinný screening v ordinacích pediatrů u dětí od 18 měsíců. Podle jejího názoru existuje „naděje, že čím dříve se začne s úpravou stravy, posilováním zdraví, podáváním vitamínů a suplementů v komplexu s výchovným působením, tím větší je naděje, že dítě bude schopné inkluze mezi své vrstevníky při školním vzdělávání.“ K tomu bych ráda uvedla, že osobně neznám dítě s PAS, kterému by úprava stravy a podávání vitamínových doplňků pomohly k lepšímu začlenění do kolektivu svých spolužáků. Na úspěšnou inkluzi neexistuje zázračný lék. Jde o dlouhodobý proces, na jehož začátku samozřejmě stojí výchovné působení rodičů, ale také spolupráce psychologů, terapeutů, poradců rané péče, pracovníků školských poradenských zařízení a pedagogů, intenzivní práce s dítětem s PAS i kolektivem spolužáků. Úspěšná inkluze je tvrdá práce všech zúčastněných.

Osobně nepovažuji také za šťastnou formu umístit do úvodu vědomostní test, včetně doporučení navázat na něj pracovními knihami. Hrozí riziko, že si čtenář zapamatuje špatné odpovědi, které jsou u některých otázek až matoucí.

V úvodu průvodce se také píše, že autismus „je zřejmě nejzáhadnější poruchou chování“. Poruchy autistického spektra však dle MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí) nepatří mezi poruchy chování, ale pervazivní vývojové poruchy. Poruchy chování jsou  charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním, asociálním či vzdorovitým chováním. Jde o mylnou informaci, která neměla projít odbornou supervizí textu. V praxi se dlouhodobě snažíme vysvětlovat rozdíl mezi PAS a poruchami chování, vyvracet mýty spojené s agresivitou u lidí s autismem.

Připomínku mám k subtypům sociálního chování dle Lorny Wing, které jsou v publikaci přeloženy jako „typ nedostupný“, „typ pasivní“ a „typ aktivní, ale bizarní“. V české odborné literatuře se používá označení osamělý, pasivní a aktivní – zvláštní. Zcela navíc chybí čtvrtý typ, který Lorna Wing přidala v roce 1996, formální. Minimálně v podobě poznámky pod čarou v českém vydání mělo být podle mého názoru uvedeno, že je u nás v odborné terminologii používán také typ pátý, smíšený – zvláštní, který na základě svých dlouholetých zkušeností přidala přední česká diagnostička, Kateřina Thorová. Většina dětí s PAS totiž ve svém chování nevykazuje jen prvky jedné skupiny, mnohem častěji jde o kombinaci ze dvou i více typologických kategorií. 

V části, která se věnuje integraci a inkluzi, chybí kontext podmínek ke vzdělávání žáků s PAS v České republice. Pro děti, žáky a studenty s PAS bez mentálního postižení je dle platné legislativy jedinou možnou variantou vzdělávání v běžných školách. Stejně tak by bylo vhodné doplnit seznam literatury o doporučené publikace vydané v češtině.

Připomínky mám k Individuálně vzdělávacímu plánu, jenž patří k materiálům, které je možné stáhnout na stránce www.nakladatelstvilogos.cz. Individuálně vzdělávací plán dle aktuálně platné legislativy sestavuje škola na základě školského poradenského zařízení. Jeho podoba je definována vyhláškou. Formulář, který je na uvedeném odkazu ke stažení, nekoresponduje s platnou podobu IVP, zcela chybí výše uvedené informace o tom, že IVP musí vycházet z doporučení školského poradenského zařízení (Pedagogicko-psychologické poradny a Speciálně pedagogická centra). Podle posledního znění vyhlášky (27/2016 Sb., § 3, odst. 1) navíc Individuální vzdělávací plán školské poradenské zařízení zpravidla nedoporučuje, pokud jsou všechny informace podstatné pro vzdělávání žáka uvedeny v doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ). 

Obecně bych publikaci doporučovala pro děti v MŠ a na prvním stupni ZŠ. Aktivit, které by byly využitelné i na druhé stupni základní školy nebo u dospívajících, jak napovídá název publikace, je zde velmi málo.

Celkově publikaci, zejména pak pracovní knihy, určitě doporučuji. Podle mého názoru je škoda, že nebyla věnována dostatečná pozornost odborné supervizi českého vydání. Pokud by byl průvodce doplněn postřehy speciálního pedagoga se znalostí aktuálně platné školské legislativy, mohla být publikace po této stránce pro pracovníky ve školách ještě lépe využitelná s ohledem na aplikaci podpůrných opatření. (Mgr. Lenka Bittmannová, speciální pedagožka z SPC při NAUTIS, 16.11.2021)