Děti s autismem mají vlastní učební strategie, jako učitelé se musíme přizpůsobit - recenze rozhovoru

Rozhovor s Nedou Khodaverdi „Děti s autismem mají vlastní učební strategie, jako učitelé se musíme přizpůsobit“ vyšel v magazínu Perpetuum, což je „Magazín o vzdělávání bez hranic, pro všechny, které zajímá vzdělávání 21. století“. V úvodu rozhovoru se dozvídáme, že se Neda Khodaverdi věnuje výuce angličtiny už od roku 2001, kdy začala učit v íránském Teheránu a kde později začala s výukou také dětí s poruchami autistického spektra. Khodaverdi nyní působí na Technické univerzitě v Liberci a ve svém výukovém projektu pokračuje. 

Autor se v rozhovoru své respondentky mimo jiné ptá na to, jak se k výuce angličtiny dostala, proč v začátcích ustoupila od svého záměru učit mladistvé ve špatné rodinné či finanční situaci a co ji přivedlo k výuce specifické skupiny dětí s PAS. Sama Khodaverdiová říká, že toho o autismu před tím moc nevěděla a příprava jejího projektu jí zabrala celý rok. Učením dětí s PAS chtěla pomoci zvýšit osvětu o této poruše a bořit zkreslené představy, ale také dát dětem na spektru stejnou šanci jako ostatním. Khodaverdiová dále uvádí, že se při přípravě projektu setkala s předsudky o schopnostech dětí s PAS učit se cizímu jazyku i se strachem ze strany rodičů. Nakonec se jí ale podařilo získat dva žáky s PAS, jejichž autentické reflexe celý rozhovor doplňují. Respondentka dále mluví o specifikách přípravy výuky i jejího samotného průběhu, ať už jde o pečlivý výběr učebny (barvy, regulace světla, hluk) nebo použití řeči těla, obrázků, her či hraní rolí při samotné výuce. Neda Khodaverdi v rozhovoru vzpomíná také na konkrétní momenty a situace, které jí něčím zaskočily či příjemně překvapily, jako například když jeden z jejích studentů vymyslel v angličtině vtip. Dominik Lipovský se své hostky ptá také na její roční pobyt v USA, při kterém se mimo jiné setkala s Temple Grandin, jež ji v dalším pokračování svého projektu velmi povzbudila. V závěru rozhovoru se čtenář dozvídá o tom, že v učení dětí s PAS Khodaverdi pokračuje i v České republice, kde své studenty učí na dálku, online. Ráda by také začala s výukou angličtiny českých dětí na spektru, což by jí následně umožnilo srovnat podobnosti a rozdíly s žáky v Íránu. Rozhovor je zakončen odpovědí na otázku, jak výuka angličtiny dětí s PAS změnila nejen učitelku samotnou ale i její vnímání autismu. (autorka: Tereza Šťastná, 13. 5. 2021)

Neda Khodaverdi pochází z Íránu, kde vystudovala angličtinu. Během svého studia se věnovala překladatelství a pedagogice při výuce angličtiny. Později na něj navázala doktorandským studiem, ve kterém se zaměřila na možnosti a aspekty při studiu angličtiny jako nemateřského jazyka u dětí s PAS. Nyní přednáší na Technické univerzitě v Liberci didaktiku angličtiny.
Dozvídáme se, že se Khodaverdi nejprve detailně seznamovala s problematikou PAS. Záhy pochopila, že mnoho lidí má o autismu zkreslené představy, nedostatečné informace, nebo je ovlivňováno řadou mýtů o lidech s PAS. Za svůj cíl si proto vytyčila osvětu, a to nejen na území Íránu. Je zajímavé si uvědomit, že na studium angličtiny u dětí s PAS může být nahlíženo nejen jako na další zátěž, ale i jako na pomoc při rozvoji jejich kognitivního vývoje. Může tak jít o možnost, jak získat větší sebedůvěru a v neposlední řadě funguje i jako pomůcka v procesu socializace.

Z vlastní praxe vím, že některé děti s PAS angličtinu přijímají „bezbolestně“, téměř podprahově při svých oblíbených činnostech na internetu, ať už se jedná o hry, vyhledávání informací, pořizování aplikací atd. Pro tento prostor je angličtina univerzálním jazykem. Zdaleka ne všichni na spektru ale mají stejné zaměření a problematika výuky angličtiny je proto nesmírně důležitá. 
V rozhovoru jsou zmiňováni dva žáci, se kterými Khodaverdi pracovala. Nevíme, s jakou frekvencí se s žáky potkávala, nicméně je povzbudivé, že její práce s dětmi dále pokračuje i v současné době, kdy je studium složitější, neboť probíhá v online podobě. Určitě stojí za přemýšlení o aplikaci této výuky u většího vzorku dětí.

V rozhovoru se seznamujeme také s úskalími, na která při ověřování inovativního postupu Khodaverdi narazila. Překonávání těchto překážek si umíme představit i jinde než v Íránu. Každá neprobádaná cesta musí nejprve hledat své zastánce, kteří pomohou podpořit její realizaci. Rozhodně vzbuzuje naději, a to nejen pro nás, kteří s dětmi pracujeme, ale i pro rodiče a pro děti samé, že stojí za to se o to pokusit. (Autorka: Mgr. Alena Perlínová, psycholožka SPC NAUTIS, 07.05.2021)