Kukačky (2021) - recenze seriálu

Kukačky (2021)

O seriálu:

Seriál Kukačky vypráví příběh mladého manželského páru, který zjistí, že jejich syn není jejich. Když se dozvědí, že došlo k záměně, musejí se rozhodnout, co udělají. Žádné řešení není jenom dobré. Záměna dětí na malém městě se dotkne nejen rodin, kterých se přímo týká, ale i ostatních obyvatel. Vzhledem k tomu, že k záměně došlo v místní nemocnici, zasáhne osudová událost do života mnoha dalších. Abychom pochopili vazby a vztahy mezi lidmi ve městě, vyprávění se dotkne i událostí v minulosti. Lidé si totiž nesou svá tajemství i nenaplněné touhy, které v kritických chvílích vyplouvají na povrch. (zdroj: ceskatelevize.cz)
 

O seriálu II:

Představte si, že šest let vychováte syna, který není váš, zatímco vaše biologické dítě vychovává jiná rodina. Jde navíc o rodinu, se kterou vás pojí znesvářená minulost, plná nevyřčených tajemství a sporů. Toužili byste poznat své biologické dítě a ty, u kterých vyrůstá? Nepřestanete svého nebiologického syna, se kterým prožíváte všechny strasti i radosti, milovat? Bude případně ve vašem srdci místo pro oba kluky? A jak se vypořádat s výčitkami, že něco cítíte k dítěti, které pro vás dosud bylo téměř cizí? Přesně takové pocity řeší hlavní hrdinové seriálu Kukačky z pera scénáristy Jana Coufala a pod režií Bisera Arichteva, který odvysílala Česká televize.

Mladý pár Tereza s Martinem žijí v Praze se synem Jakubem, o kterém se už v úvodu dozvídáme, že má Aspergerův syndrom a specifické chování i potřeby s ním spojené. Právě téma autismu je silným motivem, který nás celým seriálem provází a zároveň ovlivňuje chování dalších aktérů. A také umocňuje ústřední zápletku celého seriálu – záměnu dvou chlapců, z nichž jeden je zdravý a „normální“, druhý nikoli.

Olga s Karlem bydlí i se svou početnou rodinou v obci Hranice, kde vychovávají také svého nejmladšího syna Tomáše. Tomáš je akční dítě, které miluje motorky. Nad rodinou Holců se ale vznáší stín zemřelého syna Káji, který trpěl nevyléčitelnou nemocí. Z obavy, aby nebyl nemocný i Tomáš, podstupují Holcovi genetické vyšetření, po kterém se dozvídají, že nejsou biologičtí rodiče svého syna Tomáše. Prožívají zmatek, nepochopení, rozhořčení, otec zpočátku realitu popírá s tím, že se musí jednat o omyl. A nečekaným zjištěním se zároveň roztáčí kolotoč událostí, které ve výsledku zasáhnou do životů nejen rodičů obou chlapců a jejich příbuzných, ale i do životů obyvatel Hranic, včetně zaměstnanců hranické nemocnice. Právě v té došlo před šesti lety k záměně a nutně tak vystávají otázky, jak se to mohlo stát? Jedná se o nešťastnou událost, zapříčiněnou nechtěnou lidskou chybou? Nebo snad chlapce někdo vyměnil záměrně? Kdo by byl takového činu schopný a jaké k tomu musel mít pohnutky? 

Každý z hlavních aktérů – Tereza, Martin, Karel i Olga k celé situaci přistupují velice rozdílně. Výraznější odlišnosti můžeme pozorovat hlavně mezi přístupem matek a otců obou chlapců. A do „řešení“ celé situace se navíc více či méně aktivně zapojují i jejich příbuzní. S každou epizodou mají nejen hlavní hrdinové, ale i diváci pocit, že žádné správné řešení zkrátka neexistuje. Mezi oběma rodinami také panuje napětí kvůli nevyřešeným svárům a tajemstvím z minulosti, jež staví překážky na cestu, kterou se obě rodiny k sobě snaží najít. Rodiče Jakuba i Tomáše se ale shodují na jednom – chtějí pro OBA své syny to nejlepší. (autor: Mgr. Tereza Šťastná) 

Recenze zaměřená na postavu autistického Jakuba:

Kukačky jsou tak trochu červená knihovna, ale vážně dobrá. Bavil mě příběh, napětí a snad nejvíc herci. Speciální ocenění si zaslouží herecký výkon obou chlapců. Bezprostřední a živý Tomáš i intelektuálně založený a vážný Jakub se zcela zaslouženě stali miláčky publika.

Tvůrci postavu Jakuba vyobrazili jako učebnicový prototyp dítěte s Aspergerovým syndromem. Jakub nesnáší změny, čte a počítá už před nástupem do školy, zajímá se o dopravu, luští hlavolamy, je pohybově neobratný a je to chlapec. Na tomto místě je dobré v rámci osvěty podotknout, že mnoho dětí s Aspergerovým syndromem takhle nevypadá. Aspergerův syndrom mají i děti, a často to bývají holčičky, co se od malička snaží zapadnout tím, že usilovně napodobují okolí. Zajímají je stejné hračky a knížky jako ostatní děti, jsou hodné, tiché a podřídivé, a autismus tak u nich není příliš viditelný. V životě pak kvůli nerozpoznaným obtížím a nedostatečné podpoře trpí. Existují děti s Aspergerovým syndromem, které nemají afekty a nereagují na změny nijak bouřlivě, zejména, když se cítí bezpečně. Často je to ve chvílích, kdy je přítomna osoba, které důvěřují. Mezi dětmi s Aspergerovým syndromem jsou i žáci, kteří zápasí s učením, mají třeba dysgrafii a dyslexii a místo na matematiku a počítače jsou nadaní na malování, na sport, anebo klidně žádným výjimečným talentem obdaření nejsou.

Nesympatickou stranu zastupovali v seriálu prarodiče malého Jakuba ze strany matky. Jak je to s jejich tvrzením: „Vždyť víš, že tyhle děti nejsou v životě samostatné, budeš se muset o něj starat celý život?" Ve skutečnosti přesnou prognózu nikdo nedokáže stanovit. Záleží na mnoha faktorech, na struktuře intelektu, kvalitě a včasnosti terapie, podpoře a přístupu rodičů a dalších doposud neznámých faktorech. Pravdou je, že někteří dospělí s Aspergerovým syndromem jsou zcela samostatní, finančně nezávislí, mají děti a v životě se cítí spokojení.

K šíření mýtů přispívá maminka Olga Holcová, když poučuje svého muže: „Já jsem o Aspergerově syndromu hodně četla, nesmí mít okolo sebe změny.“ Je to pěkná ukázka toho, jak zjednodušením informace o zvýšené potřebě předvídatelnosti a struktury dětí s autismem vzniká nepravdivá informace. Pokud se cítí dítě bezpečně, je naopak vhodné, aby se změny naučilo zvládat a dokázalo vystoupit z rutiny, která ho omezuje.

Maminka Tereza Kadlecová je typ maminky, která jakoby sestoupila z nebe. Respektující, bezpodmínečně milující, podporující, vzdělávající a trpělivá. Nervy jí při výchově povolily snad jen jednou, na chviličku, když rozervala právě sešité pyžamko a hodila ho po Jakubovi, protože bez díry to prostě není pyžamo, ve kterém je Jakub ochoten spát. Realita žitá rodiči dětí s Aspergerovým syndromem bývá syrovější, rodiče musí řešit mnoho situací a prožívají spoustu emocí, aniž by jejich děti byly vyměněné. Nezanedbatelnou výhodou rodiny Kadlecových je také dobrá finanční situace a pomoc prarodičů. Velká část rodin v reálném životě kvůli autismu žije na hranici chudoby a žádná podpůrná sociální síť u nich nefunguje. Naopak velmi reálně je v seriálu vykresleno, jak „neviditelný autismus“ maskuje „neviditelnou“ usilovnou práci rodičů, kterou tak okolí nedokáže vnímat a ocenit. Rodiče Kadlecovi ústy biologického tatínka Jakuba, Karla Holce, dostávají vyčiněno, že kdyby se více starali a lépe vychovávali, tak by se Jakub mohl vyvíjet a chovat jinak. To je smutná realita, kterou si rodiče často vyslechnou od rodinných příslušníků, odborníků i učitelů.  A často se obviňují z nesprávné výchovy i mezi sebou.  

Maminka Tereza Kadlecová se snaží cíleně rozvíjet Jakubovy sociální a emoční dovednosti, používá k tomu Karty emocí, které vydalo nakladatelství Pasparta.

Relativně často někdo tvrdí, že používání obrázků ke komunikaci a různých jiných vizualizovaných systémů brzdí vývoj dítěte a znesnadní mu přizpůsobení se běžným požadavkům života. Pokud je podpůrná vizualizace používána správně, nic z toho nehrozí. Vizualizací si pomáháme pro lepší porozumění a výkon všichni, i když někdy si obrázky vytváříme jen v mysli. Mimochodem scéna, kdy se Tereze Kadlecové promítne život v procesním schématu v koupelně na zdi, je velmi půvabná a působivá.

Zajímavým momentem je chvíle, kdy ředitel školy David Holec přeruší Jakubův afekt napodobováním jeho chování. Jakub převrací lavice a křičí a ředitel školy udělá totéž. Jakub je tak šokován, že svého chování zanechá. Může být tato metoda řešení problémového chování účinná? Ano může, ale není výchovná ani terapeutická. Ve filmu šlo o určitou intuitivní snahu ředitele vyřešit problémovou situaci. Předpokládal, že Jakub, který má rád pravidla, bude tak šokován, že svého chování zanechá. Je to svůdná myšlenka. „Štípneš mě, štípnu tě zpátky; shazuješ lavice, shodím je taky, abys viděl a pochopil, jaké to je.“ Ve skutečnosti by takové chování mohlo mít přesně opačný účinek. Děti s Aspergerovým syndromem v tomto věku nejsou ještě většinou zralé přijmout koncept: „Co nechceš, aby jedni dělali tobě, nedělej ty druhým.“ Práce na získání kontroly nad afekty je pomalá, děje se po krůčcích. Dítě se musí učit porozumět sociálním situacím, rozpoznávat emoce vlastní i druhých a naučit se s nimi pracovat. Zkráceně řečeno, tuhle metodu „výchovného“ zrcadlení problémového chování bych radši nezkoušela. (PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D., metodická ředitelka a psycholožka, Středisko diagnostiky a odborného poradenství NAUTIS, 08.04.2021)

Oficiální trailer seriálu:

Zajímavosti:

• Autor scénáře Jan Coufal o scénáři: „Inspirací mi byla vlastní zkušenost. Mé mamince přinesli po porodu místo mě cizího kluka. Všimla si toho po pár minutách a zjednala nápravu.“ (zdroj: TotalFilm.cz)
  
  
• Při výběru představitelů do rolí rodičů byla podmínka, aby všichni měli své vlastní potomky a dokázali se tak co nejlépe vcítit do situace záměny dětí. Marek Adamczyk však tvůrce seriálu natolik zaujal, že roli jednoho z tatínků získal i přesto, že tuto podmínku nesplňuje. (zdroj: Krocka, csfd.cz)