Mýtus 1: Autismus automaticky znamená vysoký intelekt

Fakt:

Autismus se často pojí s poruchami intelektu. V běžné populaci se poruchy intelektu vyskytují asi u 1 % osob. Zhruba polovina dětí s PAS má intelektové schopnosti v pásmu výraznějšího deficitu. Mezi osobami s PAS má IQ <70 zhruba jedna třetina dětí a u 25 % spadá intelektový výkon a adaptační schopnosti do hraničního pásma (IQ 71-85). Zbytek populace osob s autismem má intelekt v normě, tedy v pásmu podprůměru, průměru a nadprůměru. Schopnosti bývají často velmi nerovnoměrně rozvinuty. Některé osoby s autismem patří mezi nadané, často ale čelí riziku, že autismus u nich není diagnostikován a obtíže, kterým osoby s PAS a vysokým intelektem čelí, jsou nesprávně považovány za důsledek vysokého intelektu.

Zdroje

  • MAULIK PK, MASCARENHAS MN, et al. Prevalence of intellectual disability: a meta-analysis of population-based studies. Res Dev Disabil. 2011 Mar-Apr;32(2):419-36. doi: 10.1016/j.ridd.2010.12.018. Epub 2011 Jan 13. Erratum in: Res Dev Disabil. 2013 Feb;34(2):729. PMID: 21236634.
  • MOAWAD, H. The Myth of Autism and Exceptional Intellect, September 5, 2017, https://www.neurologylive.com/view/myth-autism-and-exceptional-intellect, přístup 20.1. 2021
  • BAIO J, WIGGINS L, et al.  Prevalence of Autism Spectrum Disorder Among Children Aged 8 Years - Autism and Developmental Disabilities Monitoring Network, 11 Sites, United States, 2014. MMWR Surveill Summ. 2018 Apr 27;67(6):1-23. doi: 10.15585/mmwr.ss6706a1.

Fakt:

Autismus a poruchy z psychotického okruhu se svými příznaky do jisté míry překrývají a podobají, diagnostika tedy může být obtížná. Problémy s uvědomováním si duševních stavů druhých osob mohou vést k nedůvěře až paranoi, což může připomínat u člověka s autismem projevy psychózy. Nicméně jde „jen“ o důsledky duševního přetížení nasedající na jádrové deficity (oslabení projevující se v sociálních a komunikačních dovednostech, adaptabilitě) vyplývající z PAS. Získání podrobné historie vývoje je klíčem k odlišení, zda jde o jednu či druhou poruchu nebo o jejich souběh. Je zapotřebí mít na paměti, že výskyt souběhu autismu a poruch z psychotického okruhu je možný. Metaanalytická studie došla k závěru, že schizofrenie se vyskytuje v populaci lidí s autismem častěji než v běžné populaci. Psychóza se může ve vzácných případech k autismu připojit již v dětství, typicky ale nastupuje v pozdní adolescenci či mladé dospělosti.

Zdroje

Fakt:

Výsledky testů, i když diagnostických a patřících do zlatého standardu, nemusí být totožné s klinickou diagnózou. Testy mají v diagnostickém procesu jen podpůrnou roli, sesbíraná data je zapotřebí interpretovat. Pokud se diagnostik spoléhá pouze na testy, zvyšuje se riziko nesprávného výsledku. Velmi záleží na celkových klinických zkušenostech diagnostika a kvalitě administrace testů. Testy je zapotřebí předkládat s opatrností, zapojit kritickou klinickou perspektivu a reflexi. Testy zlatého standardu hůře identifikují jedince s autismem, kteří jsou starší, dospělí, ženského pohlaví a mají vyšší intelekt. Autismus je vývojová porucha, čím starší jedinec je, tím více jsou pro diagnostiku stěžejní údaje z minulosti.

Zdroje

  • FRIGAUX Antoine et al. ADOS face au diagnostic différentiel des troubles du spectre autistique: intérêts, limites et ouvertures [ADI-R and ADOS and the differential diagnosis of autism spectrum disorders: Interests, limits and openings]. Encephale. 2019; 45(5):441-448.
  • FALKMER Torbjörn et al. Diagnostic procedures in autism spectrum disorders: a systematic literature review. Eur Child Adolesc Psychiatry. 2013. 22(6), 329-40. PMID: 23322184.

Fakt:

Mýtus, že autismus lze u dítěte posuzovat aplikací binárního kritéria u jednoho znaku (určitý znak chybí, nebo nechybí) je rozšířený mezi klinickými psychology i dětskými psychiatry. Mnoho dětí kvůli tomu neobdrží správnou diagnózu. Autismus je vývojová porucha, oslabení mohou být vyjádřena v různé síle (stejně jako třeba u poruch intelektu). Neposuzuje se jen přítomnost, či nepřítomnost nějakého projevu, ale i to, zda je jeho kvalita přiměřená věku, adekvátnost frekvence a schopnost využívat danou dovednost v různých kontextech. Sociálně komunikační dovednosti jsou u všech dětí s autismem oslabené. Dílčí projevy jsou ale poměrně složité a velmi různorodé konstrukty, které je při posuzování třeba rozdělovat na jednotlivé komponenty. U sdílené pozornosti například posuzujeme žádost, iniciování sdílení zájmu a reaktivitu na pobídku. Mezi 10. až 18. měsícem je nejvýznamnějším předpovědním faktorem rozvoje autismu iniciace sdílené pozornosti. Prostým zráním i učením se děti zlepšují a některé symptomy charakteristické pro ranou fázi mizí, nebo se významně zlepšují. Mnoho dětí s autismem přinese rodiči hračku, usměje se na ně, ukáže na předmět, který chce, nebo se pomazlí. Stěžejní pro diagnózu autismu je oslabení celkových sociálně komunikačních dovedností vůči průměrným mentálním schopnostem a naplnění více diagnostických kritérií, a nikoliv binární posuzování jednoho symptomu.

Zdroje

Fakt:

Všechny metodicky silné studie vyvrátily souvislost mezi očkováním a autismem. Výzkum zkoumal i velkou skupinu dětí, které měly staršího sourozence s autismem a nebyly očkované. Autismus se objevil ve stejné míře ve skupině očkovaných i neočkovaných sourozenců. Tím padla hypotéza, že autismus se po očkování rozvíjí pouze u dětí s genetickou predispozicí. Atypického chování a vývoje si rodiče dětí s autismem často všimnou ve věku, kdy děti podstupují očkování. V souvislosti s ním se mohou objevit i nepříjemné nežádoucí účinky, které ale s autismem nesouvisí. Toto rané období vývoje je přesně dobou, kdy se stává autismus v chování zřetelný, u zhruba třetiny dětí se objevuje regres (a to i u těch neočkovaných). Naše vnímání a uvažování je nepřesné a dopouští se kognitivních zkreslení (chyb v úsudku). Rodiče snadno zamění časovou souvislost za příčinu. Tento častý logický omyl je znám jako chybná časová následnost (post hoc ergo propter hoc). Objektivní odpověď může dát pouze výzkum dodržující postupy, které slouží k tomu, aby se tato lidské mysli přirozená zkreslení minimalizovala. Výsledky výzkumu hovoří jasně. Žádná forma očkování autismus nezpůsobuje.

Zdroje

Fakt:

Někteří lidé s autismem lhát umí. Dokážou používat lži pro svůj prospěch, stejně jako tzv. bílé lži, kdy lžou, aby nezranili city někoho druhého. U lidí s autismem se schopnost lhát rozvíjí později z důvodu obtíží, které mají s uvědomováním si duševních stavů druhých osob. 

Na rozdíl od ostatních jsou lidé s autismem méně schopní lži promýšlet, rozvíjet a měnit podle situace a snadněji také lžím uvěří. Omezený cit pro kontext a obtíže regulovat řeč těla způsobují, že lži jsou často naivní a snadno odhalitelné. V dospělém věku schopnost lhát ovlivňuje spousta faktorů, například intelekt, věk, pohlaví, vzdělání, míra narušené schopnosti uvědomovat si duševní stavy druhých lidí i třeba důvod lhaní. Lidé často lžou, protože pro sebe chtějí získat nějaké materiální výhody, ale často lži využívají i jako nástroj pro vylepšení sociálních vztahů. Lež je velmi komplikovaný nečernobílý sociální konstrukt, který ve své vyspělejší formě vyžaduje mnoho sociálních dovedností a intuici, proto činí lidem s autismem potíže. Rozhodně ale neplatí, že lidé s autismem nelžou.    

Zdroje

Například: „U lidí s autismem byla zjištěna vyšší míra manipulovatelnosti. Tudíž i Greta Thunbergová je snadno manipulovatelná.“

Fakt:

Výsledky výzkumů jsou jen jednou rovinou práce s daty, významnější je ale výklad výsledků (interpretace dat). V nich se laická veřejnost a často i novináři dopouští unáhlených zobecnění, která vedou ke stigmatizaci osob s PAS. Tento tzv. statistický sylogismus řadíme k běžným chybám, kterých se v myšlení dopouštíme, kdy na základě empiricky zjištěných faktů dospíváme k nadměrně zobecňujícím, a tudíž k nesprávným závěrům. Schopnost manipulovat a nechat sebou manipulovat je do určité míry vlastní všem lidem, ale rozvinutá může být různě. Manipulaci podléháme všichni a manipulují i mladší děti s autismem. Lidé s autismem bývají kvůli svým jádrovým oslabením (oslabení projevující se v sociálních a komunikačních dovednostech, adaptabilitě) k manipulaci náchylnější. Pokud ale popisujeme konkrétní osobu, měli bychom to dělat na základě výsledků psychologického vyšetření nebo osobní zkušenosti, a nikoliv na základě deskriptivní statistiky.

Zdroje

Fakt:

Jádrové obtíže charakteristické pro autismus, jako jsou omezené sociálně komunikační schopnosti a nepružnost v chování, s řidičskými schopnostmi souvisí jen nepřímo. Na druhou stranu lidé s PAS mívají problémy s motorickou koordinací, nepružné rozhodovací schopnosti a slabý multitasking (schopnost provádět několik činností zároveň). Tato oslabení jsou ale relativně rozšířená i v běžné populaci nebo mezi lidmi s poruchou aktivity a pozornosti (ADHD), kterých je v populaci okolo 6 %. Ti ale mají stejné podmínky získat řidičské oprávnění jako zbytek populace. Každý člověk s diagnózou poruchy autistického spektra (PAS) má jedinečný set silných a slabých stránek. Lidé na spektru mohou být vynikajícími profesionálními řidiči, u jiných není možné, aby se naučili řídit bezpečně. Mnohá oslabení se dají delším tréninkem kompenzovat. Řidičské dovednosti rozšiřují možnosti lidem s PAS vybrat si studijní obor, najít si zaměstnání a posílit nezávislost. Možnost řídit motorové vozidlo zásadně zvyšuje kvalitu života. V USA získalo řidičské oprávnění 90 % mladých dospělých s PAS, kteří se zapsali do autoškoly. Výcvik úspěšně dokončili v průměru o devět měsíců později než jejich vrstevníci bez PAS. Neexistuje důvod, proč by lidé s autismem měli jen na základě diagnózy PAS mít zakázáno řídit.

Zdroje

Tento web používá k chodu cookies.