Mýty a fakta

Fakt:

Autismus se často pojí s poruchami intelektu. V běžné populaci se poruchy intelektu vyskytují asi u 1 % osob. Zhruba polovina dětí s PAS má intelektové schopnosti v pásmu výraznějšího deficitu. Mezi osobami s PAS má IQ <70 zhruba jedna třetina dětí a u 25 % spadá intelektový výkon a adaptační schopnosti do hraničního pásma (IQ 71-85). Zbytek populace osob s autismem má intelekt v normě, tedy v pásmu podprůměru, průměru a nadprůměru. Schopnosti bývají často velmi nerovnoměrně rozvinuty. Některé osoby s autismem patří mezi nadané, často ale čelí riziku, že autismus u nich není diagnostikován a obtíže, kterým osoby s PAS a vysokým intelektem čelí, jsou nesprávně považovány za důsledek vysokého intelektu.

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová

Fakt:

Výsledky testů, i když diagnostických a patřících do zlatého standardu, nemusí být totožné s klinickou diagnózou. Testy mají v diagnostickém procesu jen podpůrnou roli, sesbíraná data je zapotřebí interpretovat. Pokud se diagnostik spoléhá pouze na testy, zvyšuje se riziko nesprávného výsledku. Velmi záleží na celkových klinických zkušenostech diagnostika a kvalitě administrace testů. Testy je zapotřebí předkládat s opatrností, zapojit kritickou klinickou perspektivu a reflexi. Testy zlatého standardu hůře identifikují jedince s autismem, kteří jsou starší, dospělí, ženského pohlaví a mají vyšší intelekt. Autismus je vývojová porucha, čím starší jedinec je, tím více jsou pro diagnostiku stěžejní údaje z minulosti.

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová

Fakt:

Jádrové obtíže charakteristické pro autismus, jako jsou omezené sociálně komunikační schopnosti a nepružnost v chování, s řidičskými schopnostmi souvisí jen nepřímo. Na druhou stranu lidé s PAS mívají problémy s motorickou koordinací, nepružné rozhodovací schopnosti a slabý multitasking (schopnost provádět několik činností zároveň). Tato oslabení jsou ale relativně rozšířená i v běžné populaci nebo mezi lidmi s poruchou aktivity a pozornosti (ADHD), kterých je v populaci okolo 6 %. Ti ale mají stejné podmínky získat řidičské oprávnění jako zbytek populace. Každý člověk s diagnózou poruchy autistického spektra (PAS) má jedinečný set silných a slabých stránek. Lidé na spektru mohou být vynikajícími profesionálními řidiči, u jiných není možné, aby se naučili řídit bezpečně. Mnohá oslabení se dají delším tréninkem kompenzovat. Řidičské dovednosti rozšiřují možnosti lidem s PAS vybrat si studijní obor, najít si zaměstnání a posílit nezávislost. Možnost řídit motorové vozidlo zásadně zvyšuje kvalitu života. V USA získalo řidičské oprávnění 90 % mladých dospělých s PAS, kteří se zapsali do autoškoly. Výcvik úspěšně dokončili v průměru o devět měsíců později než jejich vrstevníci bez PAS. Neexistuje důvod, proč by lidé s autismem měli jen na základě diagnózy PAS mít zakázáno řídit.

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová

Fakt:

Autismus a poruchy z psychotického okruhu se svými příznaky do jisté míry překrývají a podobají, diagnostika tedy může být obtížná. Problémy s uvědomováním si duševních stavů druhých osob mohou vést k nedůvěře až paranoi, což může připomínat u člověka s autismem projevy psychózy. Nicméně jde „jen“ o důsledky duševního přetížení nasedající na jádrové deficity (oslabení projevující se v sociálních a komunikačních dovednostech, adaptabilitě) vyplývající z PAS. Získání podrobné historie vývoje je klíčem k odlišení, zda jde o jednu či druhou poruchu nebo o jejich souběh. Je zapotřebí mít na paměti, že výskyt souběhu autismu a poruch z psychotického okruhu je možný. Metaanalytická studie došla k závěru, že schizofrenie se vyskytuje v populaci lidí s autismem častěji než v běžné populaci. Psychóza se může ve vzácných případech k autismu připojit již v dětství, typicky ale nastupuje v pozdní adolescenci či mladé dospělosti.

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová

Fakt:

Mýtus, že autismus lze u dítěte posuzovat aplikací binárního kritéria u jednoho znaku (určitý znak chybí, nebo nechybí) je rozšířený mezi klinickými psychology i dětskými psychiatry. Mnoho dětí kvůli tomu neobdrží správnou diagnózu. Autismus je vývojová porucha, oslabení mohou být vyjádřena v různé síle (stejně jako třeba u poruch intelektu). Neposuzuje se jen přítomnost, či nepřítomnost nějakého projevu, ale i to, zda je jeho kvalita přiměřená věku, adekvátnost frekvence a schopnost využívat danou dovednost v různých kontextech. Sociálně komunikační dovednosti jsou u všech dětí s autismem oslabené. Dílčí projevy jsou ale poměrně složité a velmi různorodé konstrukty, které je při posuzování třeba rozdělovat na jednotlivé komponenty. U sdílené pozornosti například posuzujeme žádost, iniciování sdílení zájmu a reaktivitu na pobídku. Mezi 10. až 18. měsícem je nejvýznamnějším předpovědním faktorem rozvoje autismu iniciace sdílené pozornosti. Prostým zráním i učením se děti zlepšují a některé symptomy charakteristické pro ranou fázi mizí, nebo se významně zlepšují. Mnoho dětí s autismem přinese rodiči hračku, usměje se na ně, ukáže na předmět, který chce, nebo se pomazlí. Stěžejní pro diagnózu autismu je oslabení celkových sociálně komunikačních dovedností vůči průměrným mentálním schopnostem a naplnění více diagnostických kritérií, a nikoliv binární posuzování jednoho symptomu.

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová

Fakt:

Někteří lidé s autismem lhát umí. Dokážou používat lži pro svůj prospěch, stejně jako tzv. bílé lži, kdy lžou, aby nezranili city někoho druhého. U lidí s autismem se schopnost lhát rozvíjí později z důvodu obtíží, které mají s uvědomováním si duševních stavů druhých osob. 

Na rozdíl od ostatních jsou lidé s autismem méně schopní lži promýšlet, rozvíjet a měnit podle situace a snadněji také lžím uvěří. Omezený cit pro kontext a obtíže regulovat řeč těla způsobují, že lži jsou často naivní a snadno odhalitelné. V dospělém věku schopnost lhát ovlivňuje spousta faktorů, například intelekt, věk, pohlaví, vzdělání, míra narušené schopnosti uvědomovat si duševní stavy druhých lidí i třeba důvod lhaní. Lidé často lžou, protože pro sebe chtějí získat nějaké materiální výhody, ale často lži využívají i jako nástroj pro vylepšení sociálních vztahů. Lež je velmi komplikovaný nečernobílý sociální konstrukt, který ve své vyspělejší formě vyžaduje mnoho sociálních dovedností a intuici, proto činí lidem s autismem potíže. Rozhodně ale neplatí, že lidé s autismem nelžou.    

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová

Například: „U lidí s autismem byla zjištěna vyšší míra manipulovatelnosti. Tudíž i Greta Thunbergová je snadno manipulovatelná.“

Fakt:

Výsledky výzkumů jsou jen jednou rovinou práce s daty, významnější je ale výklad výsledků (interpretace dat). V nich se laická veřejnost a často i novináři dopouští unáhlených zobecnění, která vedou ke stigmatizaci osob s PAS. Tento tzv. statistický sylogismus řadíme k běžným chybám, kterých se v myšlení dopouštíme, kdy na základě empiricky zjištěných faktů dospíváme k nadměrně zobecňujícím, a tudíž k nesprávným závěrům. Schopnost manipulovat a nechat sebou manipulovat je do určité míry vlastní všem lidem, ale rozvinutá může být různě. Manipulaci podléháme všichni a manipulují i mladší děti s autismem. Lidé s autismem bývají kvůli svým jádrovým oslabením (oslabení projevující se v sociálních a komunikačních dovednostech, adaptabilitě) k manipulaci náchylnější. Pokud ale popisujeme konkrétní osobu, měli bychom to dělat na základě výsledků psychologického vyšetření nebo osobní zkušenosti, a nikoliv na základě deskriptivní statistiky.

autorKateřina Thorová

recenzentMartina Hodovalová