Poradna
Mám podezření, že mám autismus a chtěl bych se nechat diagnostikovat. Kam se mohu obrátit?
Mám podezření, že mé dítě má autismus a chtěl bych ho nechat diagnostikovat. Kam se mohu obrátit?
Reakce
Kam je možné se obrátit v případě zájmu o diagnostické vyšetření, zjistíte z Mapy podpory. Pokud si nejste jisti, jestli vám a vašemu dítěti diagnóza PAS něco přinese, můžete se poradit s odborníky prostřednictvím bezplatné jednorázové konzultace, a to jak na dálku, tedy po telefonu nebo e-mailu, tak i osobně. Stačí se obrátit na Poradnu NAUTIS, kde vás již navedou její pracovníci. (odpovídá Šimon Plecháček)
Naše dítě dostalo diagnózu PAS. Kam se teď můžeme obrátit pro pomoc?
Reakce
Dobrým prvním krokem je se obrátit na sociální službu raná péče, která pomáhá rodinám s dětmi do sedmi let věku, u kterých byl diagnostikován autismus. Odborníci z rané péče vám poradí, jak nastavit podmínky a výchovné metody tak, aby se dítě mohlo vyvíjet v souladu se svými potřebami. Kontakty na poskytovatele rané péče v rámci České republiky naleznete na Mapě podpory. Základní informace se dozvíte také v článku 1 + 10 rad, jak začít pracovat s dítětem s čerstvě diagnostikovaným autismem. (odpovídá Šimon Plecháček)
Mám autismus a rád bych se setkal s někým, s kým bych mohl sdílet své zkušenosti. Kde mohu někoho takového najít?
Reakce
Sdílet zkušenost je mimo běžné vztahy možné prostřednictvím tzv. peer konzultací. Peer (česky druh, parťák) je anglické slovo, které nabývá významu v různých kontextech. Označuje osobu, kterou spojují s druhými osobami určité shodné charakteristiky v některé významné oblasti: ve školském prostředí např. věk (vrstevníci), ve zdravotní oblasti stejný handicap nebo nemoc (např. lidé po prodělané chemoterapii). V oblasti duševního zdraví lze slovem peer označit osoby s žitou zkušeností duševního onemocnění. Člověku, který tuto svoji zkušenost využívá pro podporu a pomoc druhým lidem ve stejné situaci, říkáme peer pracovník. V našem prostředí je peer pracovník člověk s diagnózou autismu, který své zkušenosti používá k podpoře dalších osob na autistickém spektru a jejich blízkých. Ze zkušenosti vyplývá, že možnosti podpory lidí s autismem poskytované odbornými službami jsou limitovány rolemi a vzájemnými vztahy, ze kterých vycházíme – terapeut, poradce, sociální pracovník apod. Přitom oblasti, jako jsou obavy o budoucnost dospívajících dětí s autismem, vypořádání se s diagnózou sdělenou v dospělosti nebo způsoby, jak „přežít“ ve světě, kde pravidla určují lidé bez autismu, mohou být přirozeněji a účinněji nahlíženy v dialogu s někým, kdo v životě s touto diagnózou (spíše) obstává. Poskytovatele peer konzultací naleznete v Mapě podpory. Sdílet zkušenosti s dalšími lidmi s autismem jde také prostřednictvím skupin pro lidi s autismem na sociálních sítích. (odpovídají Štěpán Hejzlar, Šimon Plecháček)
Potřebuji sehnat psychologa, který by věděl něco o PAS. Kde mám hledat?
Reakce
Kontakty na psychologické služby pro děti i dospělé s PAS v rámci České republiky naleznete v Mapě podpory. (odpovídá Šimon Plecháček)
Potřebuji doporučit psychiatra, který by věděl něco o PAS. Kde mám hledat?
Reakce
Kontakty na psychiatrické služby pro děti i dospělé s PAS v rámci České republiky naleznete v Mapě podpory. (odpovídá Šimon Plecháček)
Potřebujeme sehnat zubaře pro naše dítě s PAS. Kde máme hledat?
Reakce
Kontakty na zubaře vhodné pro děti i dospělé s PAS v rámci České republiky naleznete v Mapě podpory. (odpovídá Šimon Plecháček)
Chtěl bych se více osamostatnit, najít si vlastní bydlení a práci. Sám to ale nezvládnu. Může mi někdo pomoci?
Reakce
V České republice dospívajícím a dospělým lidem s autismem, kteří se chtějí více osamostatnit, nabízejí podporu především sociální služby. Existují různé služby, které pomáhají zařídit a nacvičit si samostatné bydlení (chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení), případně rozvinout sebeobslužné dovednosti a najít si a udržet odpovídající práci (sociální rehabilitace, programy podporovaného zaměstnávání). Některé služby jsou ze zákona zdarma, jiné jsou zpoplatněné a hrazené především z příspěvku na péči. Kontakty na sociální služby naleznete v Mapě podpory. (odpovídá Šimon Plecháček)
Už nezvládám péči o své dítě s autismem. Nechci ho ale dát natrvalo do pobytového zařízení. Je možné získat nějakou pomoc?
Reakce
Péče o dítě s PAS může být velmi náročná, současně ale platí, že pro každého člověka je za normálních okolností vždy nejlepší, pokud může žít doma, ve známém prostředí a případně s blízkými lidmi. Proto existují služby, jejichž posláním je pomoci pečujícím nabrat síly. Takové služby se jmenují odlehčovací služby, osobní asistence, pomoci mohou i denní či týdenní stacionáře. Novou formou pomoci je pak také homesharing, tedy přirozená podpora pečujících prostřednictvím pravidelných pobytů u proškolených hostitelů. Kontakty na sociální služby naleznete v Mapě podpory, s výběrem vám případně pomohou také pracovníci poradenských zařízení. (odpovídá Šimon Plecháček)
Nemohu najít vhodnou službu. Poradíte mi, kde mám hledat?
Reakce
Služby pro děti a dospělé s autismem nebo jejich blízké najdete v Mapě podpory. Pokud si však nevíte rady, jaká služba by mohla adekvátně odpovídat na vaše potřeby, neváhejte se obrátit na Poradnu NAUTIS, kde vám odborníci pomohou se zorientovat. (odpovídá Šimon Plecháček)
Proč se na všechny služby tak dlouho čeká?
Reakce
U většiny služeb pro lidi s PAS a jejich blízké, především pro děti s PAS a jejich rodiny, bývá velmi dlouhá čekací doba (někdy až rok). Je to způsobeno tím, že v České republice je jich stále nedostatek. Důvodů je mnoho. Mezi ty nejvýznamnější patří určitě stále ještě nedostatečné porozumění autismu ze strany široké i odborné veřejnosti, nedostatek kvalifikovaných pracovníků služeb a také nízká prestiž, a tím i ohodnocení práce v sociálních službách pro lidi s autismem. Jejich dostupnost je také velmi odlišná v různých oblastech České republiky. (odpovídá Šimon Plecháček)
Kam je možné se obrátit v případě zájmu o diagnostické vyšetření, zjistíte z Mapy podpory. Pokud si nejste jisti, jestli vám diagnóza PAS něco přinese, můžete se poradit s odborníky prostřednictvím bezplatné jednorázové konzultace, a to jak na dálku, tedy po telefonu nebo e-mailu, tak i osobně. Stejně tak se můžete spojit také s dospělými lidmi, kteří s diagnózou PAS žijí. Stačí se obrátit na Poradnu, kde vás již navedou její pracovníci. (odpovídá Šimon Plecháček)