Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Autoři: Joanne Steer, Kate Horstmann
Vydáno: 2022
Originální název: Helping Kids and Teens with ADHD in School: A Workbook for Classroom Support and Managing Transitions, 2009
Jazyk vydání: český
Překlad: Maria Arnautovová
Počet stran: 184
Děti a dospívající se ve škole mnohdy ocitají pod velkým tlakem, s nímž jde ruku v ruce obava z různých testů, písemek a zkoušení. Tato kniha nabízí mnoho podpůrných materiálů pro práci s žáky od 10 let výše a nabízí učitelům, rodičům a například také terapeutům osvědčené tipy.
Kniha vychází z kognitivně-behaviorální terapie a nabízí řadu strategií, které mohou vést k tomu, že se děti budou cítit lépe a zkoušení a testy pro ně nebudou něčím, z čeho by měly mít hrůzu. Najdeme v ní relaxační cvičení, mindfulness, tipy, jak se děti mohou naučit vnímat své pocity a zacházet s nimi. Kniha se týká i budování pozitivního sebeobrazu u dětí. Příručku lze využít pro práci ve třídě i pro individuální práci s dětmi.
Autorky publikace pracují s dětmi a dospívajícími s ADHD na pozici klinické psycholožky a ergoterapeutky. Název knihy je poněkud matoucí a rozchází se s jejím obsahem, Mindfulness je v publikaci zmíněno spíše okrajově, stejně ve formě relaxačních technik. Cílovou skupinou čtenářů jsou rodiče a klienti s ADHD, většina technik a postupů je cílena na
děti ve starším školním věku, zhruba mezi desátým a šestnáctým rokem. Kniha je koncipována do devíti kapitol, které pojímají základní specifika diagnózy (porucha pozornosti, hyperaktivita, impulzivita) a blíže se věnují jejím projevům a symptomatice obecně.
V rámci první kapitoly je popsána symptomatika ADHD a vysvětlen koncept publikace. Ve druhé se autorky věnují hlubšímu nástinu prožívání dětí, pozitivní je koncept snažící se oslovit přímo klienta samotného a oddíly psané z pohledu jiných klientů. Přínosné jsou rovněž pracovní listy zaměřené na fakta a mýty s diagnózou spojené a možnost vlastního popisu vnímání projevů ADHD, včetně myšlenkové mapy a časové osy. V průběhu druhé kapitoly se v publikaci rovněž objevují doporučení a postupy zaměřené na efektivní zvládnutí přechodu na jinou základní školu či přestupu mezi základní a střední školou anebo učilištěm. Doporučení jsou poměrně nahuštěná, každá ze stránek je věnována jinému konceptu a občas toto střídání působí lehce zmatečně a neuspořádaně.
Třetí kapitola zmiňuje důležitost odměnového systému (materiální, sociální forma odměňování) v rámci přístupu k dětem s ADHD (jak z pozice rodiče, tak pedagoga a dítěte samotného) a vysvětluje souvislost mezi diagnózou a nízkým sebevědomím, včetně
konkrétních návrhů na změny. Tento oddíl je výtečný, text je jednoduchý, srozumitelný, doporučení jsou funkční a navíc se kapitolou prolínají pracovní listy, které jsou v praxi skutečně využitelné a míří přímo na dítě samotné. Publikace pokračuje popisem poruchy pozornosti, některá doporučení jsou přitom funkční jak pro dítě samotné, tak pro rodiče a pedagogické pracovníky. Zajímavý je především koncept tzv. „fidgetů“ (prostředek vedoucí ke zvýšení soustředění a současnému výdeji energie), které zaměstnávají ruce klienta a umožňují mu tak zaměření pozornosti na daný podnět. Jako „fidgety“ přitom mohou fungovat míčky, gumičky apod. V závěru kapitoly jsou uvedena konkrétní doporučení pro pedagogické pracovníky, která opětovně cílí na zvýšení koncentrace žáků s ADHD.
Je tak znát, že autorky opravdu působí v praktické rovině každodenní práce s dětmi, teorie je v publikaci celkově poměrně málo a pokud se vyskytuje, je spíše ve formě kratších popisků. Pátá kapitola je věnována problémovému chování a zvládání stresu obecně. Zde se autorky plně věnují nácviku relaxace, návrhy přitom vychází z konceptu kognitivně behaviorální terapie (svalová relaxace, autogenní trénink, nácvik tzv. „bezpečného místa“ apod.). V textu jsou dále popsány preventivní koncepce přístupu k řešení problémového
chování a krizové postupy. Ty primárně počítají s využitím relaxačního cvičení.
Obsah páté kapitoly však automaticky předpokládá, že dítě s ADHD je motivováno daných metod a strategií využít. A toto očekávání, bohužel, nebývá v praxi naplněno, což autorky nezmiňují. Děti s ADHD sice koncept relaxace znají, nicméně v denních kulisách školního či domácího prostředí téměř nevyužívají. Není sporu o tom, že princip relaxačního cvičení je efektivní, z naší praxe však vyplývá, že ne u této věkové skupiny.
Šestý oddíl se zaměřuje na zmírnění symptomatiky poruchy pozornosti a určitého neklidu a myšlenkového chaosu, který klienti s ADHD často prožívají. Doporučení jsou opět funkční v praxi, využity jsou pracovní listy a konkrétní doporučení a instrukce klientům a jejich okolí, mezi něž patří struktura, denní režim a vizualizace. Velmi přínosná je kapitola věnovaná kamarádství a tvorbě sociálních vztahů a vazeb celkově. Faktem totiž je, že děti s ADHD mají sociální kontakty omezené, často se stává, že na sebe „zbydou“ s jinými dětmi s totožnou diagnózou nebo poruchou chování. Důležité jsou také v publikaci popsané parametry kamarádství, tedy nejen umění poznat, kdo je kamarád či ne (v tom mají klienti s ADHD silné obtíže, často považují za kamaráda někoho, kdo je např. nekritizuje, zastane se jich apod.), ale také jak kamarádský vztah iniciovat a prohlubovat. Kapitola je opětovně protkána pracovními listy a jasnými doporučeními, která jsou přínosná a funkční v praxi.
Osmá část je věnována záležitosti, kterou nemají v oblibě jak klienti, tak jejich rodiče, domácím úkolům. Znovu je zmíněna důležitost struktury, odměnového systému a dílčí členění celku na menší oddíly. Kapitola je přínosná pro klienty, rodiče i pedagogické pracovníky. V závěrečném oddíle je nastíněn potenciální vývoj dětí s ADHD z hlediska prognózy vývoje symptomatiky, základem je pozitivní motivace v přístupu jak klienta, ta jeho okolí, doporučeny jsou ve formě pracovních listů odměnové postupy a aktivity.
Naprostá většina doporučení a instrukcí uvedených v publikaci je funkční, jasná, přehledná a plně využitelná v denní praxi, a to jak z pozice klienta, tak pedagogických pracovníků nebo rodičů. Zavádějící je především název publikace, který nemá s obsahovou stránkou příliš společného. V praxi zároveň platí, že klienti s ADHD ve věkovém rozmezí deset až patnáct let nejsou ochotní volit relaxační techniky a cvičení jako primární strategii neutralizující napětí a stres. Téma, kterým se tudíž kniha snaží upoutat, není u dané cílové skupiny příliš funkční. Ve všem ostatním je publikace výborná a jistě ji lze doporučit jak klientům samotným, tak jejich rodičům, případně pedagogickým pracovníkům, kteří se v denní praxi s touto diagnózou setkávají.
(Autor recenze: Julius Bittmann, kognitivně behaviorální terapeut, 8.6. 2022)
Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Portál.
Názory
Nevedete náhodou adhd skupinu pro děti?
Syn má 10let
Děkuji za odpověď
i osvětu a praktickou pomoc❣️
Se srdečným pozdravem
Martina Pěchniková
Dobrý den,
moc děkujeme za komentář a za milá slova. Pokud máte na mysli NAUTIS, tak jeho služby jsou určeny lidem s autismem, ADHD není překážka, ale autismus musí být přítomný (u některých služeb aspoň v intencích podezření).