Susan Boylová je uznávaná britská popová zpěvačka. Narodila se 1. dubna roku 1961 v malém skotském městečku West Lothian. Do povědomí veřejnosti se zapsala svým vystoupením v soutěži Británie má talent (Britain’s got talent), ve které vystoupila v roce 2009.

Když Susan sebejistě vstoupila na parket, diváci i porota k ní kvůli jejímu vzhledu, poněkud excentrickému chování a odvážnému tvrzení, že se chce stát profesionální zpěvačkou, vzhlíželi s nedůvěrou a skepsí. Svou interpretací písně I Dreamed a Dream z muzikálu Bídníci ale všechny naprosto ohromila. Mnozí její vystoupení přirovnávali k největšímu překvapení dosavadní historie show. Lze bez nadsázky říct, že se z ženy, považované na začátku za zvláštně vypadající podivínku, zrodil přes noc celosvětový fenomén. Dnes je z Boylové miliardářka, která k letošnímu roku (2021) prodala přes milion desek a má na svém kontě nominaci na hudební cenu Grammy. Její vizáž prošla výraznou proměnou, uvnitř ale zůstala stále skromnou ženou, která svým neobyčejným chováním občas poutá pozornost. Až po své padesátce se Susan Boylová konečně dočkala pravého pojmenování a porozumění své jinakosti, která ji od dětství charakterizovala a která se svým dílem podílela na jejím úspěchu ve světě showbyznysu. 


Neviditelná generace lidí s autismem

Když se Susan Boylová v roce 2009 umístila na druhém místě ve finále již zmíněné soutěže, nikdo o její diagnóze Aspergerova syndromu netušil. Ani ona sama, ve svých tehdejších 47 letech. Podle Národní autistické společnosti ve Skotku (The National Autistic Society Scotland) Boylová patří k tzv. „neviditelné generaci“ starších lidí s autismem, u kterých v dětství a mládí nebyla diagnóza vůbec stanovena či byla mylně interpretována a zaměněna za jinou. Susan Boylová už jako dítě vnímala, že je jiná než její vrstevníci, její okolí ji na tuto skutečnost nezapomínalo upozorňovat. Špatně stanovená diagnóza – poškození mozku způsobené komplikacemi při porodu – ji pak, i přes určité pochybnosti samotné Boylové, provázela až do dospělosti. „Vždy jsem věděla, že jsem v dětství získala nesprávnou nálepku. Nyní jasněji chápu, co bylo špatně. Ulevilo se mi,“ řekla Boylová magazínu The Observer, kterému se v roce 2013 jako prvnímu svěřila, že jí byl diagnostikován Aspergerův syndrom.


„Susie Simple" s nadprůměrnou inteligencí

Z návštěvy, kterou pro diagnózu podstoupila u skotského specialisty o rok dříve, v roce 2012, byla značně nervózní. V testech si ale vedla dobře a výsledky svědčily o nadprůměrném IQ. V dětství se přitom Susan setkávala s šikanou, která její intelekt zesměšňovala. Děti jí přezdívali „Susie Simple“ („Jednoduchá Susie“). Na základě stanovení správné diagnózy začala Boylová otevřeněji mluvit také o dalších problémech, kterým musela čelit a kterým až se správnou diagnózou začala lépe rozumět. Jako dítě trpěla epileptickými záchvaty, při kterých ve škole často omdlévala. Právě epilepsie je jednou z častých přidružených obtíží autismu. V mládí se také potýkala s depresemi, které byly mimo jiné důsledkem pocitů izolace a frustrace.


„Lidé konečně lépe pochopí, kdo jsem a proč dělám věci tak, jak je dělám"

Jak sama Susan říká, být outsiderem se pro ni zároveň stalo hnacím motorem a motivací jít si za svými sny: „Byla jsem více odhodlaná se dostat tam, kam jsem chtěla.“ Nicméně až diagnóza Aspergerova syndromu jí dodala sebevědomí, smíření a více vnitřního klidu. I proto se rozhodla svou novou diagnózu vynést na světlo. „Asperger mě nedefinuje, je to stav, se kterým musím žít a pracovat, ale cítím se klidnější. A lidé konečně lépe pochopí, kdo jsem a proč dělám věci tak, jak je dělám.“ Ať už jde například o uhýbavý oční kontakt, občasný nepatřičný smích během konverzace, viditelnou úzkost v přítomnosti cizího člověka, či prudké změny nálad a výbuchy emocí. Také proto po boku Boylové stojí tým spolupracovníků, kteří jí pomáhají s vyřizováním a zvládáním všech povinností spojených s kariérou slavné zpěvačky. „Sama nejsem silná, ale když jsem obklopena lidmi, kteří mě podporují, cítím se dobře,“ přiznala Susan, která se také svěřila o svých problémech se vztahy. Nejsilnější pouto ji spojovalo s matkou, jejíž smrt ji v roce 2007 hluboce zasáhla a po níž se stáhla více do sebe. Vážnou známost měla ve svém životě pouze jednou, a to ve svých dvaceti letech. Tehdejší vztah s přítelem ale ukončil její otec. Dnes žije sama, přesto doufá, že bude mít ještě příležitost poznat lásku svého života. Dodává však, že komunikace s lidmi jí často činí potíže: „Nikdy nevím, jestli jsou lidé upřímní. Řekla bych, že mám problémy se vztahy, komunikační potíže, které vedou k velké frustraci. Hodně by mi pomohlo, kdyby lidé byli o něco více trpělivější.“

Za otevřené promluvení o své nové diagnóze se Susan Boylové dostalo podpory nejen od komunity lidí s PAS, ale také od specialistů, kteří věří, že její příběh může poukázat na již zmíněnou problematiku neviditelné generace lidí s autismem, kteří jsou správně diagnostikováni až v pozdějším dospělém věku. Pro mnohé z nich se Susan Boylová stala inspirací, aby o své diagnóze začali více mluvit a otevřeně sdílet své příběhy.

Připomeňte si vystoupení Susan Boylové, které ji proslavilo

Zdroje

Tento web používá k chodu cookies.