Autistky: O ženách na spektru s Clarou Törnvall

Autor: Clara Törnvallová

Jazyk: čeština

Překlad: Petra Hesová

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2023

Počet stran: 224

O knize

„Autistické ženy jsou jako nepolapitelné stíny."

Dospělá žena s vysokofunkčním autismem je pro nás prakticky neznámým fenoménem — pokud se objeví ve filmu či literatuře, pak pravděpodobně jako ženská verze mužského nerda se zájmem o počítačové hry, matematiku, Rubikovu kostku nebo vlakové jízdní řády. Švédská spisovatelka Clara Törnvallová, jíž byl autismus diagnostikován ve dvaačtyřiceti letech, zjistila, že její prožívání a chápání se od běžných představ o autismu velmi liší. Proto vykresluje jiný obraz. Ve svém osobním vyprávění mísí prvky literatury faktu s rozhovory s autistkami a zpochybňuje náš pohled na normalitu a odchylky od ní. Zaměřuje se na skupinu žen, které byly ve společnosti dosud neviditelné. (zdroj: oficiální text nakladatelství)

Recenze

Kniha Autistky mě upoutala už od začátku svým stylem vyprávění, strukturou i směsicí literatury faktu a autobiografie. Autorka zde popisuje svůj životní příběh, svoji cestu k diagnóze a především i to, co se dělo po stanovení diagnózy v jejím okolí, ale obzvlášť v ní samotné. Mimo vlastní vyprávění je kniha doplněná o zpověď jiných žen na spektru, autorka nám dovoluje nahlédnout do na první pohled běžného, v pravém světle však chaotického a přesaturovaného života mnoha žen, které diagnózu obdržely buď v pozdějším věku, nebo sice v dětství, ale celý život svoji podstatu maskovaly.

Clara rozděluje svět na dva tábory – autisty a neurotypiky. Neurotypický člověk je ve světě zastoupen nejčastěji, proto dle ní udává normu toho, jaké chování je v pořádku a akceptovatelné a jaké chování naopak z normy vybočuje a je tedy považované za nežádoucí nebo nepochopitelné. Vůči tomuto udávání norem se autorka vyhrazuje s tím, že by ráda alespoň na chvíli zažila, jaké to je být autistou a být normálním ve světě, kde je normální, že v obchodních centrech nehraje hlasitá hudba, lidé nelžou a nehledají za sdělením dalších pět skrytých sdělení.

Pohled na ženy na spektru napříč historií je značně originální koncept přiblížení problematiky autismu, jelikož je zde velmi podrobně popsán vývoj diagnostiky a její úskalí, tedy fakt, že byla zaměřená dlouhou dobu především na chlapce a jejich typické autisticky projevy a nedokázala odhalit autistické maskování dívek a žen. Z toho důvodu se v historii na počátku výzkumu autismu považoval autismus za čistě chlapeckou diagnózu a ženy a dívky nadále žily s tím, že jsou jednoduše odlišné a často nedostatečné.

Kniha je skvělým úvodem na autistické spektrum z pohledu žen, je vhodná pro laiky, jelikož je protkaná fakty a zajímavostmi a nabízí originální pohled na autismus. Věřím, že bude přínosná i pro samotné osoby na spektru, které v ní mohou nalézt úlevu nebo pocit souznění.

Clara, která diagnózu obdržela ve 42 letech, napsala: „Pro mou sebeúctu byla diagnóza to nejlepší, co mě mohlo potkat. Zpráva lékaře zafungovala jako vlna, která mě poponesla vpřed. Pocit štěstí a úlevy z toho, že konečně někam zapadám, se nedají popsat. Došlo mi, kdo jsem, dokázala jsem to přijmout a dosáhnout klidu.“ Pocit, že se z nepovedeného neurotypika stane normální autistkou, pro ni byl jedním z nejdůležitějších momentů pro vyrovnání se se všemi životními těžkostmi, kterými si doposud prošla. V tomto smyslu má kniha potenciál potkat čtenáře, který si dlouhou dobu neví rady se svými odlišnostmi a jemuž by případná diagnóza mohla ulevit stejným způsobem.

Začátkem listopadu proběhla v Praze i v Brně v rámci festivalu Dny Severu beseda s autorkou a jinými hosty. Zúčastnila jsem se besedy v Praze, kde byl přítomen i Martin Selner, který v rámci besedy vyprávěl o svých knihách.

Beseda byla milým doplňkem ke knize. Jelikož je kniha Autistky převážně o autorčině životě, bylo příjemné propojit si hlavní postavu knihy s reálnou osobou a poznat ji tak blíže skrz její komentování a vyprávění.

Tématem celého festivalu byly ostrovy, v propojení s autismem se mluvilo hodně o izolovanosti, což je celkově autorčino velké téma i v celé knize. V rámci besedy autorka prozradila, že ve Švédsku se těší úspěchu už její druhá kniha, snad se brzy dočkáme českého překladu. Zajímavým přínosem besedy byl fakt, že se zúčastnilo jí mnoho osob na spektru, a byli natolik odvážní, že zde své podobné zkušenosti nebo názory na autorčin pohled sdíleli a komentovali i s ostatními posluchači.

Na brněnské přednášce se autorka knihy věnoval zejména tématu zaměstnání. „Pro mě nikdy nebyl problém pracovat, stejně jako pro řadu ,vysokofunkčních autistů´ zvláště, pokud se v práci můžou věnovat i svému speciálnímu zájmu. Na druhou stranu mi pak dělají potíže běžné věci, například domácí práce jsou pro mě mnohem náročnější denně vykonávat než má práce," vysvětluje Clara, která již několik let pracuje v rádiu. „Silné stránky autistů bývají někdy opačné, než mají neuotypičtí lidé. Má silná stránka v práci je, že jsem, stejně jako velká část autistů, velmi citlivá na zvuky. V práci je to pro mě výhodou, a tak mi jdou některé věci lépe než kolegům. Na druhou stranu mám ale problém jet například ráno metrem, velmi mě to vyčerpává."

Podělila se také o to, zda se nějak změnil pohled okolí na ni samotnou, když se dozvěděli, že je na autistickém spektru. „Pro lidi, kteří mě znají, jsem nyní spokojenější a klidnější. Často jsme se setkávala s komentáři, že jsem mystérium, že se ve mně lidé nevyznají. To bylo způsobeno i tím, že jsme se i já sama v sobě nevyznala. Dodnes ale cizí lidé často pronášejí komentář typu: ,Ty ale vůbec nevypadáš, že jsi autistka.´ “

(Autorkou recenze je Bc. Jevhenija Syvulja, Středisko diagnostiky NAUTIS, 21. 11. 2023; komentář z brněsnké přednášky Dnů Severu doplnila Mgr. Veronika Charvátová (28.11. 2023)