Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Autor: Naoki Higashida
Originální název:Fall seven times and stand up eight
Žánr: Biografie a memoáry, naučná literatura
Jazyk: čeština
Překlad: Anna Křivánková (Přeloženo z japonského originálu s přihlédnutím k anglickému překladu od autorů K. A. Yoshida a Davida Mitchelle)
Nakladatelství: Paseka, Pasparta
Rok vydání: 2018
Počet stran: 184
A proto skáču, zpověď autistického kluka, napsal Naoki Higašida, když mu bylo třináct let, a sklidil celosvětový úspěch. V Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát čtenářům své myšlenky předkládá už čtyřiadvacetiletý autor, který se s autismem musí dennodenně potýkat. V hutných kapitolách popisuje své zážitky ze školy, rodinné vazby, nezkrotnou radost z cest i obtíže s řečí. Čtenář tak okusí, jak složitě se může autista vypořádávat s věcmi, které my ostatní považujeme za samozřejmé: třeba s tím, že venku prší nebo že je těžké ustřihnout papír, když vás nevede přerušovaná linka. Higašida čelí každé nesnázi s trpělivostí a humorem: už jsi sedmkrát upadl? Tak koukej vstát i poosmé! S vědomím toho, jak podivně může jeho chování působit na druhé, se Higašida snaží, aby společnost na lidi s jakýmkoli postižením pohlížela především jako na lidské bytosti, ne jako na problém. Sedmkrát upadnout, osmkrát vstát otevírá předmluva spisovatele Davida Mitchella (zdroj: oficiální text nakladatelství).
Kniha je volným pokračováním světově známé publikace A proto skáču, která je jakousi formou vhledu do nitra autistického chlapce Naokiho. Ten vypráví v krátkých úvahách své nejběžnější zážitky a především pocity, které jej i jeho okolí v tu chvíli provází. Snaží se široké populaci vysvětlit, co stojí za jeho mnohdy nevypočitatelnými reakcemi a prosí tak všechny o pochopení, jelikož mnohé z jeho reakcí jsou mimovolní, nebo nutné pro Naokiho okamžité uklidnění.
Mnohé kapitoly ve mně vyvolaly úsměv, mnohé zároveň i lítost a určité zoufalství či bezmoci nad tím, že jediné, co můžeme pro autisty v určitých chvílích udělat, je projevit jim pochopení, tudíž že jim málokdy můžeme aktivně pomoci.
Nejvíce mě zaujaly dvě kapitoly pod názvem Branka a Jak si představuju podporu. „Když se normální dítě o něco zajímá, může se zeptat nějakého dospělého, a tím se to pro něj ukončí, takže se brzy začne zajímat o něco jiného. Já se tehdy ptát neuměl, takže kdykoliv jsem se o něco zajímal, připadalo mi, že se čas zastavil a nemohl jsem tu věc dostat z hlavy.“ Tento úryvek mi přijde velmi výstižný a velmi důležitý pro pochopení faktu, proč se určité děti s autismem zacyklí a upnou na jednu jedinou věc na dlouhou dobu.
„Pro mě osobně vhodná podpora neznamená jen to, že za celý den nepropadnu panice. Každý to vidí jinak; podpora, kterou potřebujeme, a ta, kterou potřebujeme podle názoru ostatních, nemusí být jedna a ta samá věc. Nefungujeme podle manuálu. Jsme přece jenom lidé.“ Tento úryvek pochází z kapitoly Jak si představuju podporu a ačkoliv se Naokiho prosba může zdát všem nad slunce jasná, fascinuje mě samotná formulace myšlenky a fakt, že Naoki dokáže takto uvažovat a konkretizovat své přání.
Celá kniha nám velmi citlivě ukazuje prosby člověka s autismem, které však jsou ve většině případů platné a důležité nejen pro Naokiho, ale i pro většinu autistů na světě.
Velmi přínosná mi přišla i předmluva Davida Mitchella, který mluvil o své vlastní zkušenosti s výchovou autistického dítěte a o motivaci přeložit Naokiho knihu do angličtiny, a tím ji zpřístupnit i zbytku světa. Knihu doporučuji, dokonce se mi líbila více než prvotní A proto skáču, jelikož se mi zdála citlivější (Bc. Syvulja Jevhenija, asistent pedagoga v MŠ při NAUTIS).
Názory