Tak daleko, tak blízko (2014)

Film je nahlédnutím do života lidí s autismem, přičemž boří všeobecně zažité názory společnosti na tuto vývojovou poruchu. Nevšední film z prostředí rodin s autistickými dětmi, který odhaluje každodenní náročnost života s nimi. Není však postavený na výpovědích a dialozích, ale na konkrétních bezprostředních situacích, ve kterých se zamýšlí nad otázkami rodičovské a partnerské lásky lidí s autismem. Dokument vznikal sedm let ve spolupráci s neziskovou organizací Autistické centrum Andreas, která se věnuje odborné a komplexní pomoci lidem s autismem, stejně jako podpoře jejich rodin. (zdroj: oficiální text distributora, pro potřeby webu byl text přeložen ze slovenského jazyka)

Recenze:

Jak může prozradit i název, tento dokument je něčím výjimečným. Na nic si nehraje. Není přikrášlený ani naivní. Vykresluje místy syrový život a každodennosti dospívajících s poruchou autistického spektra a jejich rodin, které to doopravdy nemají lehké. Je také o bezpodmínečné lásce pečujících ve snaze pochopit svět svých dětí s PAS, který se může jevit tak daleký, ale přitom ho rodiče mají těsně vedle sebe. Ve filmu jsem viděla mírnou poetiku lehkosti bytí, ale i propad do bezvýchodných situací, ze kterých není mnohdy člověku veselo. Velmi mne potěšilo zřízení speciálního domu pro osoby s PAS, protože jak říká zakladatel neziskové organice Andreas a jedna z hlavních postav filmu: „Dvacetičtyřhodinoá péče je o mnoho více, než užívání léků." (autorka: Bc. Martina Vejsová, Poradkyně střediska včasné intervence NAUTIS, 16.11.2021)

Oficiální trailer filmu: