Podpořte web AutismPort a pomozte společně s námi světu porozumět autismu a lidem s autismem porozumět světu.
Vaší pomoci si velmi vážíme.
Pomůžu vámMáte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Autismus se v posledních letech stal nejen tématem výzkumným, zdravotním a sociálním, ale i předmětem politických debat a kampaní. Téma autismu je často zneužíváno v rámci tzv. politiky strachu, kdy veřejnost je záměrně strašena epidemií autismu, aby se tím posílily určité politické či ideologické postoje. Typickým příkladem je protiočkovací hnutí: navzdory jasným vědeckým důkazům, že očkování autismus nezpůsobuje, jeho propagátoři toto téma stále vracejí do veřejné debaty. Mezi oblíbené narativy sloužící často k prosazování protisociální politiky patří nadužívání diagnóz, neschopnost rodičů vychovávat děti či povšechná kritika inkluze. Političtí řečníci ve svých výkladech mnohdy nesprávně interpretují, zkreslují nebo cíleně selektivně používají vědecké výzkumy a ohýbají je ke svým účelům.
(Pozn. Tento článek ještě neprošel recenzí, avšak kvůli aktuálnosti tématu jsme se rozhodli jej zveřejnit. Recenze článku je v přípravě.)
Na tenký led se pouští v oblasti autismu i někteří profesionálové – lékaři, terapeuti i psychologové. Například kanadský lékař Gabor Maté nachází souvislost mezi zvyšujícím se počtem dětí s autismem a kolapsem sociálních struktur jako je rodina i širší komunity. Takové tvrzení je nicméně v rozporu s vědeckým konsenzem, podle něhož má autismus primárně neurobiologické a genetické základy.
V různých alternativních a ezoterických směrech se objevují romantizující interpretace autismu nebo je autismus naopak popisován jako nemoc, kterou lze vyléčit detoxikací, speciálními dietami či různými jinými pseudovědeckými postupy.
To, že počet diagnostikovaných osob s autismem narůstá, je fakt. Otázkou ale zůstává, zda roste i absolutní počet osob s poruchou autistického spektra (PAS). Známe řadu důvodů, proč tomu tak je. Diagnostická kritéria klasického Kannerova autismu se od 80. let výrazně posunula k širšímu spektrálnímu pojetí. V rozvinutých zemích diagnostika PAS zajišťuje přístup k speciálním službám a finanční podpoře, což vede ke snahám diagnózu aktivně vyhledávat. Odborná i laická veřejnost má o PAS zvýšené povědomí, roste počet diagnostických pracovišť, diagnostika se stává dostupnější. Roste využívání screeningových a diagnostických nástrojů. O diagnostiku projevují zájem také dospívající a dospělí. Dalším faktorem je tzv. diagnostická substituce. Tento pojem označuje jev, kdy se v čase mění způsoby, jakými jsou vývojové obtíže a specifické projevy zařazovány do diagnostických kategorií. Řada osob, které v minulosti obdržely jinou diagnózu, by při dnešních znalostech a kritériích byla zařazena do spektra autismu. Typickým příkladem jsou lehká mozková dysfunkce, poruchy chování a poruchy osobnosti. Počty se mohou lišit také podle užité metodologie. Některé studie vycházejí z klinických diagnóz zadaných do zdravotnického systému, což obvykle vede k nižším číslům, protože zachycují jen osoby, které prošly formálním diagnostickým procesem ve zdravotnickém zařízení a dostaly oficiální diagnózu. Jiné výzkumy používají screeningové nástroje aplikované na celou populaci nebo vybrané věkové skupiny, u kterých počty bývají vyšší.
Nárůst výskytu autismu v důsledku biologických faktorů (např. vyšší věk rodičů, prenatální komplikace typu hypoxie či imunitní vlivy matky) a expozice faktorům prostředí (užívání některých léků během citlivých období těhotenství, prenatální infekce, výživové nedostatky či působení toxinů a znečištění) nelze také zcela vyloučit, většina odborníků se však shoduje, že tyto vlivy vysvětlují pouze menší část celkového trendu.
V posledních letech se objevilo několik studií, které zkoumaly možné souvislosti mezi užíváním paracetamolu v těhotenství a rizikem vzniku neurovývojových poruch, jako je autismus či ADHD. Některé práce zjistily mírnou statistickou korelaci – tedy že matky dětí s těmito diagnózami častěji uváděly užívání paracetamolu v těhotenství. Výsledky studií byly nicméně smíšené.
Pozitivní výsledky studií lze vysvětlit tzv. fenoménem confoundingu (působením zavádějících neboli matoucích proměnných), které zkreslují nebo způsobují falešnou korelaci. Riziko účinku genetického (familiárního) confoundingu spočívá v tom, že mateřská neurodivergence s vyšším výskytem bolestí, imunitní dysregulací, záněty a psychosomatickými potížemi může současně zvyšovat potřebu analgetik v těhotenství i riziko autismu u dítěte. Autismus pak vzniká v důsledku sdílení rodinných vlivů, nikoliv jako efekt léku. Další související zavádějící proměnnou může být zkreslení vlivem indikace. V těhotenství se paracetamol užívá kvůli horečce, bolesti či infekci, a právě tyto stavy by teoreticky samy o sobě mohly souviset se zvýšeným rizikem PAS. Vědecké důkazy pro kauzální souvislost mezi virovými infekcemi a záněty jsou však také smíšené či spíše slabé. Výjimku tvoří vrozený zarděnkový syndrom (CRS), který se historicky silně pojil se zvýšeným rizikem autismu. Díky očkování MMR je v zemích s vysokou proočkovaností dnes naštěstí vzácný.
V roce 2024 byla v časopise JAMA publikována studie zkoumající data 2,5 milionu švédských dětí. Autoři došli k závěru, že po zohlednění genetických a rodinných faktorů žádné zvýšené riziko autismu, ADHD ani intelektuálního postižení u dětí nevzniká.
Také japonská studie, publikovaná v roce 2025 a zahrnující více než 200 000 dětí, hodnotila souvislost mezi prenatálním užitím paracetamolu a neurovývojovými poruchami, včetně autismu. Po zohlednění možných zkreslení se autoři nepřiklonili k existenci kauzální souvislosti.
V srpnu roku 2025 vyšla v časopise Environmental Health přehledová studie využívající kvalitní metodiku Navigation Guide, která vytváří standardizovaný rámec pro systematické přehledy v oblasti zdraví a epidemiologie. Analýza našla malou až střední korelaci mezi užíváním paracetamolu v těhotenství a výskytem neurovývojových poruch u potomků, včetně autismu a ADHD, a to zejména v druhém a třetím trimestru. Autoři ale varovali před vytvářením jakýchkoliv definitivních závěrů o kauzalitě.
Všechny výše uvedené studie využívaly kvalitní metodiku a byly robustní. Pracovaly s tzv. sourozeneckým designem, kdy se porovnávají sourozenci narození téže matce. Díky tomu, že sourozenci sdílejí velkou část genetických a rodinných faktorů, se snižuje riziko působení familiárních matoucích proměnných. Na druhou stranu analýzy v rámci rodiny jsou zase citlivé na chyby měření expozice a zkreslují tak korelaci směrem dolů. Data studií vycházejí z administrativních záznamů, které obvykle nezachytí užívání volně prodejného paracetamolu. Například švédská studie podchytila užívání paracetamolu jen u 7,5 % těhotných žen (místo odhadovaných 50–60 %), čímž došlo s velkou pravděpodobností k výraznému podhodnocení expozice. Mladší děti byly sledovány kratší dobu, což přináší riziko, že později stanovené diagnózy zůstanou nezachyceny.
Dostupné důkazy nepřinášejí přesvědčivý důkaz, že by užívání paracetamolu v těhotenství způsobovalo autismus či ADHD. Pozorované mírné až střední korelace v některých studiích mohou být zkresleny matoucími proměnnými a nepřesnostmi v měření expozice.
Neléčená horečka v těhotenství sama o sobě představuje riziko pro plod (např. může způsobit defekty neurální trubice, je riziková pro vývoj srdce či může zapříčinit předčasný porod). Horečku je zapotřebí léčit a řídit se přitom lékařskými pokyny.
Spojování autismu s očkováním je zavádějící a nebezpečné: vztah MMR a autismu byl opakovaně vyvrácen kvalitními studiemi i metaanalýzami. Naopak očkování proti zarděnkám zásadně omezilo výskyt vrozeného zarděnkového syndromu (CRS) a tím se předešlo i případům komorbidního autismu.
Rychlost a množství sdílených informací předbíhá naši schopnost je ověřovat. Dezinterpretace vědeckých studií, selektivní „cherry-picking“ a jejich používání k politické propagandě či „politice strašení“ je neetické, poškozuje děti a celé rodiny a má negativní dopad na veřejné zdraví.
Použitá literatura: