Já už nemůžu, paní učitelko: Jak rozpoznat a řešit krizové situace ve škole

Autor: Jana Březinová

Vydavatelství: Pasparta 

Rok vydání: 2022

Počet stran: 100

Anotace

Jak název napovídá, publikace je především určena pedagogickým odborníkům. Cílem publikace je podpořit třídní učitele, speciální pedagogy a psychology při práci s dětmi, které potřebují vyšší míru podpory v zátěžových situacích. Snaží se o mapování problému a nastínění vhodných způsobů řešení, které se autorce osvědčily.

Slovo o autorce publikace

Autorka vystudovala neučitelský obor speciální pedagogiky na Univerzitě J. A. Komenského se zaměřením na poradenství a absolvovala psychoterapeutický výcvik v systemické psychoterapii. Od r. 2000 pracovala v řadě institucí (PL Bohnice, centrum Gaudia, DropIn, v sociálních službách). Pracovala od roku 2015 jako supervizor pro sociální pracovníky Dětského krizového centra, psychoterapeut dětí i dospělých v oblasti poruch chování, psychosomatických potíží. Řadu let má také zkušenosti při práci v poradenském pracovišti základní školy. Působí rovněž jako lektorka.

Recenze

Útlá kniha se v první třetině zabývá teoretickým základem pro následnou systematickou práci s dětmi a rodinou při řešení náročných období nebo situací (změna školy, třídního kolektivu, dospívání, rozpad rodiny či závažné onemocnění v rodině). Představuje školu jako sociální systém, kde každý z členů má určitá práva a povinnosti, svou konkrétní odpovědnost, ale také určitá omezení. Zároveň je škola důležitým socializačním činitelem. Školní poradenské pracoviště ve spolupráci s rodinou a školským poradenským zařízením nastavuje a pomáhá začlenit do výuky podpůrná opatření pro žáky se specifickými poruchami učení. Zajišťuje také intervenci pro žáky, kteří kontinuálně konkrétní podpůrná opatření v rámci inkluze nepotřebují, ale v průběhu školní docházky se dostanou do určitých obtíží (problémy v kolektivu, v rodině). Ty ale sami nedokáží řešit a často je ani efektivně pojmenovat, a tedy si ani říci o pomoc.

Autorka zdůrazňuje nutnost vzájemné spolupráce (učitel, vychovatel, psycholog...), ovšem při zachování důvěrných informací, které nejsou nezaujatým osobám poskytovány. Apeluje na citlivost ve spolupráci s rodiči, kdy pokud se jeví jako nezbytná spolupráce se zástupci OSPOD, je důležité prezentovat a upravit tuto spolupráci jako podpůrnou a dodržovat partnerské jednání. Cílem je, aby potřebné kroky vedly ke zlepšení situace a nepřinášely dítěti ani jeho rodině další frustraci či stres. Uvádí (dle pojetí N. Špatenkové) tři základní složky krize (spouštěcí událost, pocit ohrožení, selhání obvyklých způsobů jednání), které nutí k přehodnocování priorit a hledání vhodných mechanismů jednání, jak krizi projít a naučit se postupy k jejímu zvládnutí.

Autorka v knize apeluje na to, že není dobré označit někoho za „náročného klienta“, ale spíše hodnotit konkrétní stav nebo situaci jako náročnou. Situace z pohledu různých osob může být hodnocena odlišně, je vhodné ale situace a sdělení nepodceňovat, protože neřešení krizových situací vede k jejich zhoršení a hledat řešení bude stále obtížnější. Krize se může projevovat mnoha způsoby (psychosomatické obtíže, problémové chování, selhání ve školním výkonu, silné emoční projevy). Na cestě k mapování a řešení krize uvádí autorka konkrétně řadu vhodných a osvědčených postupů: empatický rozhovor, mapování situace, neslibovat nereálné řešení, vedení dokumentace…

Další dvě třetiny knihy jsou věnovány konkrétním kazuistikám žáků v různém věku, kteří procházejí určitou krizí (rozpad rodiny, projevy násilí v rodině, zanedbání péče apod.). Každá kazuistika je doplněna ukázkou rozhovorů, které je možné nebo vhodné vést jak s žákem, tak s rodiči. Nechybí ani navržení vhodného postupu, případně společné domluvy na další vhodné intervenci (spolupráce s psychologem, psychoterapeutem aj.). Závěr kazuistiky obsahuje také vhodná doporučení, která se autorce při řešení popisovaných situací osvědčila.

Kniha není náročná svým rozsahem a může přinášet mnoho dobrých podnětů a nastínit vhodné způsoby práce pro každého pedagoga či podpůrnou profesi ve vzdělávacím systému. Je vhodnou příručkou nikoli pro jednorázové využití, ale spíše publikací, ke které je možné se vrátit dle potřeby při hledání cest a způsobů, jak podpořit žáky a jejich rodinu ve složitých situacích.

(Autorkou recenze je speciální pedagožka PaedDr. Alena Wagnerová)