Spratek: příběh dítěte, které nikdo nemiloval

O knize:

Kniha představuje skutečný příběh šestileté Sheily, která se dostane do speciální třídy pro děti s poruchami chování. Její učitelkou a zároveň prvním člověkem, který jí projeví lásku, je Torey Hayden. Ta po čase zjistí, že dívka má nadprůměrnou inteligenci, je učenlivá a dřímá v ní skrytý génius. Kniha je pozitivním svědectvím o síle pedagogických a terapeutických prostředků, a pedagoga představuje jako přítele, který neváhá pro dítě překonávat různé těžkosti.

Recenze:

Kniha vypráví příběh speciální pedagožky Torey Hayden, která se celým tělem i duší oddala svým dětem se speciálními potřebami, kterých má ve třídě aktuálně sedm. Jednoho dne ji však nečekaně do třídy přibude dívka jménem Sheila, která nakonec naučí svým příběhem mnohé samotnou Torey, své spolužáky, ale i nás, čtenáře.

Tato kniha předčila veškerá moje očekávání obsahem i formou, kterou je napsaná. Nejedná se o lehké čtení ve smyslu náročného tématu deprivovaného a zneužívaného dítěte, avšak autorka dokázala velmi citlivě a autenticky popsat příběh předškolní dívky, která se za svých šest let setkala s takovým zlem, které většina z nás nezažije za celý život. V mnohých chvílích jsem měla na krajíčku, dokonce se mi dělalo i špatně od žaludku z nástrah osudu malé bezmocné dívky, která dělala vše pro to, aby přežila.

Je těžké číst o osudu dítěte, které nezažilo téměř žádnou radost, ale byly na ni spáchány samé ohavnosti, ale i přesto knihu doporučuji všem, protože nás učí o tom, že ne vše je černobílé, každé dítě má šanci na šťastné dětství i život, že každý může dělat chyby, ale důležité je se z nich poučit. To nejdůležitější poselství této knihy je však trpělivost a nezlomnost, ať už nezlomnost malé Sheily, tak i nezlomnost Torey, která na Sheilu nikdy nezanevřela, i když byla sama na pokraji svých fyzických i psychických sil.

Tento příběh není žádná fikce, je to jeden z mála reálných osudů deprivovaných dětí se šťastným koncem. Je vyprávěn velmi poutavě a citlivě, proto jej doporučuji nejen dospělým, ale i dospívajícím, kteří se rozhodují, zda se vydat směrem psychologie či speciální pedagogiky. Celá kniha je v podstatě velmi inspirativní nadějeplná zpráva světu o tom, že bychom se nikdy neměli vzdávat a nelámat hůl nad dětmi, u kterých nevidíme žádné pokroky a myslíme si, že naše péče je bezvýsledná. Jakýkoliv projev lásky a náklonnosti dítě vždy vnímá, ačkoliv to nedává vždy najevo, to však neznamená, že mu nedáváme naději do budoucna na svět, který není plný týrání a zneužívání, ale lásky, přátelství a dobroty.

 Ačkoliv hlavní hrdinka není člověk s poruchou autistického spektra, shledávám i přes to tuto knihu důležitou a inspirativní pro práci s dětmi, které jsou tzv. „ztracené případy“.

(Bc. Syvulja Jevhenija, asistent pedagoga v MŠ při NAUTIS)