Valkýrova rodina - povídka a komentář

Proud Warrior Race (reprezentován Sikirény a Anticivilizátory) - https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/ProudWarriorRaceGuy

Clash of Evolutionary Levels (pokus zasadit novelu do tohoto prostředí) - https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/ClashOfEvolutionaryLevels

Author Avatar (Vojtěška) - https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/AuthorAvatar

Proud Hunter Race (Kářové) - https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/ProudHunterRace

Fictional United Natons (Spojená federace poddruhů) - https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/FictionalUnitedNations

První kapitola – Do zbraní

„Vojtěško Valkýrová, ohlaste se v kasárnách na ulici Prvního Valkýry,“ mluvil druhý hlas, když jsem zvedla smartfoun. Jako příkladná členka vládnoucí rodiny Valkýrů jsem se sbalila a nastoupila do bojového vozidla pěchoty, které na mě čekalo.

Vzala jsem si s sebou i svoji zbraň, během celé cesty jsem samotnou cestu ani nevnímala, v hlavě jsem totiž vzpomínala na to, jak jsem v pátém roce života nastoupila do školky na vojenský výcvik.

Vojenský výcvik od pátého roku života je jeden z hlavních pilířů Junty, vojenského státu, který obývá můj druh. Lidé, jelikož si byli vědomi hrozby prohry této války mezi evolučními stupínky, zřídili Juntu jako svoji pevnost.

Tam na mě čekali otec, Razor Vlk Valkýra, šlo jej snadno poznat podle krátkého sestřihu a matka Kalašnikova Valkrýrová, tu nešlo přehlédnout díky tomu, že má hnědé vlasy, které ji sahají až na zem, má uniformu generála. S nimi i můj starší bratr Militarius v uniformě majora se zrzavými vlasy.

„Vojtěško,“ začala mluvit matka se svou typickou klidností, která šla poznat už v její intonaci, řekla mi, že jsem jmenována velitelkou 1. praporu motorizované pěchoty, dále plánovala pročesávání jakési jeskyně uprostřed ničeho, kterou mi ukázala na mapě.

Nastoupila jsem do velícího vozidla, které na mě čekalo s konvojem, a jela jsem na místo určení. Během cesty jsem se zasnila o svém dětství, jak jsem nastoupila na vojenský výcvik. Vojenské školky, které byly zřízeny po celé Juntě nejen k vojenskému výcviku v případě nasazení, ale i k osobnímu rozvoji. Tradičně se do vojenské školky nastupuje v pátém roce života. Pamatuji si ten šok, když učitelé, rodiče a děti z vojenské školky zjistili, že jsem autistka. Někteří mě doprovázeli se zbraní po celém areálu školy, jiní mě měli za outsiderku.

---

Chopila jsem se velení a spatřila jsem hordu Sikirénů, jak se hrne na zdejší jeskyni, Sikiréni jsou jeden z evolučních stupínků, proti kterým my lidé bojujeme, jsou feudálně založeni a jejich feudální struktura se nazývá prostě slovem teritorium, je to hrad s rozmístěnými vesničkami a městečky okolo a každé teritorium je opevněné hradbou. Slovo, kterým se označují, znamená v jejím jazyce „válečník.“

Vydala jsem rozkaz k zahájení palby, pěšáci si dřepli, nebo lehli na břicho, kulometčíci postavili hnízdo a stříleli jsme. Jeden, nebo dva z čety byli zasaženi a následně zabiti v akci, pokračovali jsme ve střelbě, Sikiréni to od nás schytávali jeden po jednom, po dvou minutách jsme hordu rozprášili zastřelením Řeteše, Sikiréna, který ji vedl.

Nařídila jsem vstup do té jeskyně. Všude tma, tak jsme svítili baterkami, po sestupu hlouběji byla naše vojačka zasažena šípem do hrudi. Vydedukovala jsem, odkud byl šíp vystřelen a nařídila jsem zabít toho Káře, který se tam ve tmě skrýval. Kář – v jejich jazyce znamená „ticho.“

Slyšeli jsme a díky baterkám uviděli ostatní Káře, kteří se snažili někde postavit nepozorovaně, jeden z nich se schoval za kámen, dostal to raketometem. Další dva se kryli zády, ale prostřelili jsme je útočnými puškami, tři z nich zneškodnil odstřelovač a našli jsme celou jejich vesnici, kterou jsme srovnali se zemí.

Zvedla jsem smartfoun, velitelka řekla, ať se vrátím domů, nastoupila jsem do velícího vozidla a jela. Následoval nás 30. tanková četa, vedená mým bratrem Militariem.

Druhá kapitola – Hněv minulosti a přítomnosti

Zrovna probíhalo projednávání pročesaní téhle jeskyně. Během Militarius vysvětlil, že Kářové jsou druh kulturně založený na lovu. Bylo mi umožněno, abych si na nějakou dobu odpočinula. Vytočila jsem číslo svého přítele: „Rainbowe, nechceš se mnou na rande do cukrárny?“ Rainbow Topsman odpověděl: „Ano, vždyť tě miluju.“ „Věřím ti, že mě miluješ.“ Šla jsem na autobusovou zastávku, kde na mě Rainbow čekal.

Nastoupili jsme a zaplatili jsme si hromadnou jízdenku na zastávku, kde stála cukrárna. Já jsem si objednala zákusek s bílou čokoládou, Rainbow si objednal pro sebe dort s jedlým papírem, na kterém byla vlajka Junty.

„Proč se mi zdá, že tvůj brácha Militarius po mě jde,“ zeptal se mě Rainbow. Tuto otázku jsem si někdy kladla i sama, až v patnácti jsem Militaria pochopila, že jsem autistka, a dokonce první v celé rodinné historii. Militaria toto zjištění učinilo extrémně starostlivým, bojí se, aby mě můj potenciální partner nezneužil. Řekla jsem Rainbowovi: „Militarius je prostě takový.“

Modrá barva se v Juntě i stala symbolem autismu, proto měl Rainbow dlouhé vlasy v culíku nabarvené na modro. Dokonce měl i modré tričko s potiskem, který symbolizoval autisticko-neurotypickou koexistenci a koevoluci. Seznamili jsme se zrovna na mých osmnáctinách.

V cukrárně jsme vydrželi tři hodiny, když mi zazvonil smartfoun. Zvedla jsem jej a bylo mi řečeno, že se opět projednává vojenská operace a že se mám vrátit.

Tak jsme nastoupili na autobus a zaplatili jsme si jízdenku ke mně domů, když jsme dorazili, jako vždy jsem vysvětlila svému partnerovi domácí pravidla a rodiče povolili, abychom spolu spali. Jako na dobrou noc jsme si pustili film a naších nepřátelích, jako jsou Kářové, Sikiréni a Anticivilizátoři, pustit si tento film na dobrou noc byl dobrý nápad, protože jsme uprostřed filmů usnuli.

Ráno, zrovna když jsme s Rainbowem šli na snídani, prošel kolem Militarius, podíval se na Rainbowa autokratickým výrazem, přiblížil se k němu, chytl jej za triko, ukázal na moje oči a důrazně řekl: „Vojteščiny oči jsou tady!“ Umírnila jsem jej tím, že jsem mu řekla, že jsem Rainbowovi nakázala, aby se mě vždy zeptal, kdykoli se mě chce intimně dotknout.

Třetí kapitola – Junta sama sebou

Spadl mi kámen ze srdce, když bylo Rainbowovi uděleno povolení se účastnit vojenské operace po mém boku, tohle tažení, jak mi bylo řečeno, má za cíl zasadit poslední a smrtonosnou ránu našim nepřátelům.

Na papírech, které jsem držela v ruce, bylo vedle Rainbowova povolení psáno i to, že mi bylo přiděleno velení nad speciální jednotkou – Kombinovanou vzdušnou a pozemní divizí.

Když jsme oba přišli do Vrchního velení Junty, naši rodiče popisovali plán operace a bitvy – Spojená federace poddruhů, tento velký tučný text, který byl napsán na začátek prezentace, indikoval, alespoň ve mně, že se něco děje mezi Káři, Anticivilizátory a Sikirény. Otec Razor Vlk Valkýra popisoval, že se jedná o poslední zoufalý pokus našich nepřátel přežít a zvítězit nad našim druhem, Homo Sapiens Sapiens.

Ukázali obličej Sikiréna, nad kterým bylo tučně napsáno jméno Tarko, tento Sikirén má údajně to všechno řídit, poté jsem viděla jméno Taxaka, který se stal jakýmsi nejvyšším vůdcem všech Sikirénů. Pak jsem uviděla Džinxia, Káře, který zastupuje svůj druh ve Spojené federaci poddruhů, a nakonec Anticivilizátora Onýla, který vyhrál zápas ve volební aréně a zastupuje také svůj druh jako celek.

Po ukončení prezentace a během následných příprav jako obvykle můj bratr Militarius chodil okolo a jeho chůze a vzpřímení těla evokovaly hlídání mojí osoby, měla jsem pocit, že mě stalkuje, ale poté jsem si vzpomněla a pochopila jsem, že můj bratr má stálé své představy o autistech.

Byl vydán rozkaz, a Kombinovaná vzdušná a pozemní divize vyjela z garáží a za hranice Junty, půl hodiny cesty se neukázalo nic zvláštního, jak jsme jeli skrz poušť, vydala jsem rozkaz zastavit, jelikož mi radar ukazoval objekty všude okolo.

Moje předtuchy se ukázaly jako skutečné, jelikož na jedenácté hodině se vynořila horda Sikirénů celá vybavena automatickými kušemi a šavlemi, běželi velmi rychle, a tak jsem vydala rozkaz supervojákům, ti uposlechli a po vystoupení z transportérů začali střílet tankovými věžemi na svých pravých rukách, byli totiž kyberneticky připojeni k pasovému trupu.

Dále vyletěly naše gyrokoptéry ozbrojené malým rotačním kulometem a umělou inteligencí naváděnými střelami. Jedna vystřelená střela zasáhla skrytého Káře a zabila jej.

S jedním supervojákem si to chtěl rozdat jeden Anticivilizátor. Byl přímo za nim a snažil se být neslyšen, když se však k němu blížil se skrytou šavlí, daný supervoják uslyšel jeho kroky a rozdrtil ho svojí zbraní.

Gyrokoptéry svými rotačními kulomety střílely další a další Sikirény, někteří Kářové se však dostali přímo do vozidel Kombinované vzdušné a pozemní divize, ti to pak koupili od umělou inteligencí ovládaných střílen.

Tuto překážku jsme úspěšně překonali a bez problémů dojeli až k bráně, za kterou byla umístěna Spojená federace poddruhů, tanky ji rozstřílely a my jsme vyrazili kupředu. Obyčejní vojáci, kteří nebyli nijak chirurgicky ani kyberneticky vylepšeni, si dřepli za kameny a začali pálit raketomety na střelecké věže. Po zničení střeleckých věží začali Kářové vyskakovat a s flusačkami střílet, odstřelovači je zasahovali, po čtvrt hodině jsme se dostali k Onýlovi, supervoják jej zabil. Klíčovou ránou byla smrt Tarka, díky které sestoupila celá Spojená federace poddruhů do chaosu.

Nakonec jsme vyhodili celou oblast do povětří, dojeli jsme do Junty a čekali na závěr a vyjádření Vrchního velení Junty. Dočkali jsme se a bylo nám řečeno, že všechny tři nepřátelské evoluční stupínky byly vybity.

Po třech týdnech randění s Rainbowem jsme si oba řekli svoje „ano“. Svatba se vysílala po celé Juntě za pomocí rádia i televize. Rainbow si změnil příjmení z Topsmana na Valkýru. Po devíti měsících se nám narodila Kordelie Valkýrová, ano, hráli jsme si s ní, a jako příkladní občané Junty ji v pátém roce života přihlásili na vojenskou školku.

Návazné články