Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Lidé mohou pociťovat nepříjemné pocity nebo úzkost, když se jejich biologické pohlaví liší od pohlaví, se kterým se identifikují – to se nazývá genderová (pohlavní) dysforie (GD). Existují určité důkazy o souvislosti mezi genderovou dysforií a poruchou autistického spektra (PAS) a o tom, že u jedinců s PAS je pravděpodobnost výskytu genderové dysforie vyšší než u běžné populace a naopak, že u lidí s GD je vyšší riziko přítomnosti PAS.
Genderová dysforie je diskomfort (nepohoda), který někteří trans lidé cítí mezi svou genderovou identitou a pohlavím, které jim bylo určeno po narození. Genderová dysforie může být tělesná (diskomfort způsobovaný partiemi vlastního těla) nebo sociální (diskomfort z vnímání okolí a ze sociálních interakcí). Kromě dysforie se lze setkat i s označením genderový nesoulad. (zdroj: Transparent CZ) |
Pohlavní identita je složitý systém přesvědčení o sobě samém - pocit svého mužství nebo ženství. Vůbec nebere v úvahu původní vznik tohoto pocitu, tj. je-li osoba biologicky mužského nebo ženského pohlaví, má pouze psychologické konotace, jde o subjektivní stav. Utváření identity člověka, jejíž součásti je i pohlavní identita, je náročným vývojovým úkolem. I když se pohlavní identita obvykle ustaluje v dětství, někteří jedinci si mohou uvědomit, že nekoresponduje s jejich biologickým pohlavím až v adolescenci či dospělosti. Je třeba si také uvědomit, že pohlavní identita a sexuální orientace jsou dvě odlišné věci, pohlavní identita se vyvíjí dříve než sexuální orientace.
Jak ukazují poslední zahraniční studie, lidé s PAS jsou genderově různorodější než neurotypičtí lidé (lidé bez symptomů PAS). Výzkumy také dokládají, že v porovnání s kontrolními skupinami vyjadřují děti a dospívající s PAS až 7,5krát častěji genderové rozmanitosti a genderovou dysforii.
Odborníci tvrdí, že hlavní roli v tom pravděpodobně hrají sociální zkušenosti, včetně těch získaných sociálním učením. U dětí s PAS je učení nápodobou oslabeno, což může vést ke kognitivním deficitům ovlivňující vnímání a formování vlastní genderové identity. Ve srovnání s neurotypickými lidmi mohou být lidé s PAS méně ovlivněni společenskými normami, a tak mohou své vnitřní já prezentovat autentičtěji. Pak můžeme vyšší výskyt chápat jako možná upřímnější vyjádření základní zkušenosti těchto lidí.
Nabízí se také rozdíly v teorii mysli. Jedinci s PAS jsou méně ovlivněni společenskými předsudky a sociální normou, a proto je u nich větší pravděpodobnost, že se přiznají, že se necítí se svou identitou dobře. (Na druhou stranu schopnost jasně vyjádřit rozdíl v pohlavní identitě může být omezená kvůli problémům v sociální komunikaci.)
Teorie mysli: Jedná se o schopnost přisuzovat druhému mentální stavy; jinými slovy, uvědomit si, co si druhý myslí, co si přeje, čemu věří atp. a na základě toho porozumět jeho chování. Tato schopnost „číst mysl“ druhého se zásadně rozvíjí v průběhu předškolního věku. |
Svou roli mohou hrát i biologické faktory. PAS jsou spojovány s expozicí testosteronu v děloze (prenatální testosteron) a zvýšené hladiny testosteronu vedou k více mužskému chování a k netypické sexualitě a potížím v pohlavní identitě. Tyto případy nicméně vysvětlují výskyt gender dysforie u dívek, avšak ne u mužů. Což by mohlo stát také za vysvětlením, že ženy s PAS mají větší procento genderové inkongruence (nesouladu) než muži s PAS.
Ukazuje se také, že rozdíly ve vztazích s vrstevníky, způsobené PAS, mohou ovlivnit ranou identifikaci s pohlavím/vztah k sobě. Další teorie tvrdí, že rigidnější myšlení, které je někdy charakteristické pro PAS, může vést k tomu, že lidé s genderovou nonkonformitou věří, že nejsou pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození.
Možným spojením mezi GD a PAS by mohla být také přítomnost intenzivních obsedantních zájmů specifických pro určité pohlaví.
Jedinci s genderovou dysforií se často potýkají s vyšším výskytem dalších psychických potíží, s vyšší mírou úzkostí a depresí, je u nich přítomno vyšší procento sebevražedných pokusů a sebepoškozování. A jak je známo, již samotný výskyt PAS u lidí způsobuje všechny tyto výše uvedené psychické potíže. Není tedy těžké si představit, jaká psychická zátěž (psychická komorbidita) je přítomna u lidí s kombinací PAS a GD. Být člověkem na spektru a zároveň genderově odlišným může být nepochybně velmi stresující a komplikované.
Je proto nezbytné tomuto tématu věnovat pozornost, nejen v rodinách, ale zejména v ordinacích lékařů, psychologů, sexuologů a jiných odborníků, v poradenských zařízeních a školách, prostě všude, kde se lidé s PAS vyskytují. Je potřeba důsledně edukovat o tom, že se tyto věci vyskytují současně, že spolu často koexistují, je potřeba podpořit všechny zúčastněné, aby hovořili s lidmi s PAS o pohlavní identitě.
Prozatím, bohužel, existuje jen omezený počet poskytovatelů duševního zdraví, kteří jsou obeznámeni s tímto faktem. Lidé s PAS a GD mohou být znevýhodněni i tím, že obtížně sdělují a prosazují své potřeby, obtížněji mohou sdílet emoce, a to nejen doma, ale i ve škole a v jiných aktivitách. Je pro ně obtížné navázat sociální kontakty a mluvit o své pohlavní identitě. Podotkněme ale, že omezené sociální kontakty zde mohou být i výhodou, pomáhají cítit se více chráněni před negativními postoji k pohlavní identitě. Jako odborníci, pomáhající profesionálové a rodiče musíme brát v úvahu intelektuální a komunikační potíže lidí s PAS a podle toho přizpůsobit rozhovory a hodnocení.
Jakmile se toto téma podaří otevřít, je nutné udělat řádnou diagnostiku, která by měla být multidisciplinární, dlouhodobá a individualizovaná, je potřeba pomoci jedincům se zkoumáním identity, se zmírňováním tísně s ní související, pokusit se zlepšit jejich psychosociálních potíže. Léčba u GD zahrnuje psychoterapii, rodinné poradenství, poskytnutí dostatku informací.
Cílem není snaha změnit identitu, ale pokusit se usnadnit danému člověku vývoj tím, že se budeme věnovat jeho potížím v duševním životě a problémům s chováním a s navazováním vztahů. Tzv. konverzní terapeutický model, který se snažil „nebiologickou“ identitu popřít a vyléčit, je již považován za neetický. Dnes je v popředí affirmativní (schvalující) model nebo se také preferuje neutralita. Důležitý je respekt a zejména pochopení a nehodnocení.
To, co je důležité, je, aby byl jedinec v souladu se svou identitou, aby se v životě dobře zadaptoval, aby se zlepšila kvalita jeho života. Terapeutická práce zahrnuje také připravenost na coming out a případnou tranzici.
Coming out – veřejné odhalení, přiznání se k určité informaci – například přiznání homosexuality, transgender identity apod.
Tranzice – chirurgická (a nevratná) změna pohlaví u transgender osob.
|
Z výše uvedeného vyplývá, že důležitá je v tomto ohledu samozřejmé včasná sexuální výchova, která by měla být komplexnější a inkluzivnější. Pro někoho bude možná překvapivý závěr jedné studie, že lidé s PAS chtějí informace o sexuální orientaci a pohlavní identitě mnohem více než neurotypičtí lidé. Výzkumy opakovaně potvrzují, že včasná sexuální výchova vede k lepšímu duševnímu zdraví, nejen u menšin.
Potřeby lidí s genderovou rozmanitostí nadále zůstávají často špatně pochopeny. Tito lidé mnohdy čelí diskriminaci, obtěžování i zneužívání. Jejich identita je často zpochybňována. Je nadále zapotřebí zkoumat vývoj identity u lidí s poruchou autistického spektra, je potřeba porozumět jejich potřebám o to více, že jsou zranitelnější skupinou a potýkají se s diskriminací i v rámci své primární diagnózy PAS. Považovat je jen za součást skupiny genderově různorodých lidí je značně redukcionistické.
Komentář:
Genderová identita a dysforie je v současné době populárním tématem. Nejen, že se touto oblastí zabývají vědci, ale také sociální média, filmy a seriály. Významné osoby se nebojí veřejně odhalit svoji genderovou identitou, která není v souladu s biologickou pohlavní identitou. Avšak i přes to se dodnes mnoho neví o gender dysforii u jedinců s autismem. Někteří odborníci se v minulosti domnívali, že preference oblečení, hraček a chování typická pro opačné pohlaví je spojená s neobvyklými zájmy v rámci poruchy autistické spektra a ne se samotnou poruchou genderové identity. Kvůli tomuto názoru tyto osoby nedostávaly vhodnou péči. Naštěstí se v posledních letech provádí více výzkumů a již je známo, že se u osob s autismem vyskytuje genderová dysforie častěji než u neurotypické populace. Nejnovější studie také poukazují na rozdílnou sexuální orientaci. Tudíž si troufám říci, že osoby s autismem jsou více variantní jak v sexualitě, tak i v genderové identitě. Je to jedinečná a rozmanitá skupina, které je potřeba se věnovat a porozumět, aby měla pocit pochopení a přijetí. (Mgr. Julie Lukina, 24.10.2021)
Zdroj fotografie:
Názory