O Kubíkovi – jak se stal průkopníkem na základní škole

Byli lidé, co nás odrazovali od druhého dítěte. Ale my jsme chtěli větší rodinu, nechtěli jsme být upnutí jen na Kubíka a ani jsme nechtěli, aby Kubík viděl, že se vše točí jen kolem něj. Mladší Péťa také není úplně „tabulkové“ dítě, ale oba jsou bráchové, jak se patří. Oba kluci chodili do základní školy. Je to úplně obyčejná sídlištní základka, plno tříd, plno učitelů, plno dětí. Kubík byl průkopník, byl první žák, který do této školy nastupoval s asistentem pedagoga. Až později jsem zjistila, že sice škola dostala povolení na vytvoření místa pro asistenta, ale už ne finance hned od začátku první třídy, a že řešili další a další byrokratické problémy.

Od začátku Kubíkovy školní docházky máme štěstí na lidi. Na výbornou třídní učitelku i asistentku pedagoga. Samozřejmě, že ne všichni lidi ve škole jsou ti, kteří se těší na nestandardního žáka s problémovým chováním. A někteří, včetně ředitele, si mysleli, že ten kluk je přeci chytrý, dobře se učí, proč by neměl pochopit to „správné chování“? Stačila náhoda, kdy ředitel předběhl frontu na oběd a postavil se právě před Kubíka a ten vystřihl dokonalý afekt s řevem a křikem. Ředitel rychle pochopil. A asistentka měla co Kubíkovi vysvětlovat. Zjistila, že ho bude muset připravovat na další situace, které se mohou stát. Pan ředitel sice zůstal, ale paní třídní učitelka odešla. O paní asistentku naštěstí Kuba nepřišel a po celou základku pro Kubu vše vybojovávala včetně výletů i škol v přírodě. 

Pátá třída. Ptala jsem se Kuby, co se dělo ve škole. „Nic.“
Já: „A psali jste nějakou písemku?“
Kuba: „Ne.“
„Čeština? Matika? Žádná písemka?“
„Ne. Jen jeden testík z matiky.“
„Desetiminutovka?“
„No, byl to delší testík. Vytisknutý na papíře, 13 otázek. Zlomky, písemné dělení, zaokrouhlování, převody jednotek a na konci dvě slovní úlohy.“
„Kubíku, to byla písemka.“
„Jo? No tak asi jo.“
„A říká pan učitel předem, že budete psát písemku?“
„Neříká.“
„Ty jsi o tom nevěděl?“
„Nevěděl,“ Kuba se zamyslel, „jen jsme ji měli psát včera a včera se to nestihlo kvůli focení.“
„Takže jsi to včera věděl, že se dneska bude psát písemka?“
„Jo, ale on to pan učitel říká jen den předem a to bych se stejně nestihl učit.“
„Takže to víš od středy, že se bude psát písemka?“
„Jo, od středy.“ 

A tak to Kuba se základní školou zvládal. Nebo to škola zvládala s Kubou. Kuba má výhodu, že se snadno učí. Ale jen to, co ho zrovna baví, např. matematika, zeměpis, angličtina. U toho, co ho nebaví, má problém se soustředěním a je často v opozici. A to jsem doma nastoupila já a opakovala si učivo základní školy. Dějepis, přírodopis, čeština. Ještě, že existuje internet a můžeme si vše vyhledat. Zjistila jsem, že přestože umím psát správně i/y, neznám rozdíl mezi větou jednočlennou a větným ekvivalentem a že si už nepamatuji ruská slovíčka.

Když šel Kubík do první třídy, byla jsem přesvědčená, že asistenta pedagoga bude potřebovat tak do třetí, pak se srovná s ostatními dětmi. Dnes víme, že asistenta pedagoga potřebuje i na střední škole. A jestli jednou zvládne osamostatnění a najít si práci, která ho bude živit? Nad tím je ještě brzy se zamýšlet. Základku jsme zvládli a z Kubíka žáka je Kuba student gymnázia.

A náš Péťa? Zrovna se zabalil do peřiny a hraje si na psa Lajku, jak letí v raketě vesmírem. A já doufám, že mu Kuba v dobré víře neprozradí, jak to s Lajkou dopadlo.