Genderová dysforie (nepohoda) u lidí na spektru

Lidé mohou pociťovat nepříjemné pocity nebo úzkost, když se jejich biologické pohlaví liší od pohlaví, se kterým se identifikují – to se nazývá genderová (pohlavní) dysforie (GD). Existují určité důkazy o souvislosti mezi genderovou dysforií a poruchou autistického spektra (PAS) a o tom, že u jedinců s PAS je pravděpodobnost výskytu genderové dysforie vyšší než u běžné populace a naopak, že u lidí s GD je vyšší riziko přítomnosti PAS.

Pohlavní identita je složitý systém přesvědčení o sobě samém - pocit svého mužství nebo ženství. Vůbec nebere v úvahu původní vznik tohoto pocitu, tj. je-li osoba biologicky mužského nebo ženského pohlaví, má pouze psychologické konotace, jde o subjektivní stav. Utváření identity člověka, jejíž součásti je i pohlavní identita, je náročným vývojovým úkolem. I když se pohlavní identita obvykle ustaluje v dětství, někteří jedinci si mohou uvědomit, že nekoresponduje s jejich biologickým pohlavím až v adolescenci či dospělosti. Je třeba si také uvědomit, že pohlavní identita a sexuální orientace jsou dvě odlišné věci, pohlavní identita se vyvíjí dříve než sexuální orientace.

Jak ukazují poslední zahraniční studie, lidé s PAS jsou genderově různorodější než neurotypičtí lidé (lidé bez symptomů PAS). Výzkumy také dokládají, že v porovnání s kontrolními skupinami vyjadřují děti a dospívající s PAS až 7,5krát častěji genderové rozmanitosti a genderovou dysforii.

Čím to může být způsobeno?

Odborníci tvrdí, že hlavní roli v tom pravděpodobně hrají sociální zkušenosti, včetně těch získaných sociálním učením. U dětí s PAS je učení nápodobou oslabeno, což může vést ke kognitivním deficitům ovlivňující vnímání a formování vlastní genderové identity. Ve srovnání s neurotypickými lidmi mohou být lidé s PAS méně ovlivněni společenskými normami, a tak mohou své vnitřní já prezentovat autentičtěji. Pak můžeme vyšší výskyt chápat jako možná upřímnější vyjádření základní zkušenosti těchto lidí.

Nabízí se také rozdíly v teorii mysli. Jedinci s PAS jsou méně ovlivněni společenskými předsudky a sociální normou, a proto je u nich větší pravděpodobnost, že se přiznají, že se necítí se svou identitou dobře. (Na druhou stranu schopnost jasně vyjádřit rozdíl v pohlavní identitě může být omezená kvůli problémům v sociální komunikaci.) 

Svou roli mohou hrát i biologické faktory. PAS jsou spojovány s expozicí testosteronu v děloze (prenatální testosteron) a zvýšené hladiny testosteronu vedou k více mužskému chování a k netypické sexualitě a potížím v pohlavní identitě. Tyto případy nicméně vysvětlují výskyt gender dysforie u dívek, avšak ne u mužů. Což by mohlo stát také za vysvětlením, že ženy s PAS mají větší procento genderové inkongruence (nesouladu) než muži s PAS.  

Ukazuje se také, že rozdíly ve vztazích s vrstevníky, způsobené PAS, mohou ovlivnit ranou identifikaci s pohlavím/vztah k sobě. Další teorie tvrdí, že rigidnější myšlení, které je někdy charakteristické pro PAS, může vést k tomu, že lidé s genderovou nonkonformitou věří, že nejsou pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození.

Možným spojením mezi GD a PAS by mohla být také přítomnost intenzivních obsedantních zájmů specifických pro určité pohlaví. 

Ať už jsou příčiny jakékoliv, je potřeba si uvědomit následující:

Jedinci s genderovou dysforií se často potýkají s vyšším výskytem dalších psychických potíží, s vyšší mírou úzkostí a depresí, je u nich přítomno vyšší procento sebevražedných pokusů a sebepoškozování. A jak je známo, již samotný výskyt PAS u lidí způsobuje všechny tyto výše uvedené psychické potíže. Není tedy těžké si představit, jaká psychická zátěž (psychická komorbidita) je přítomna u lidí s kombinací PAS a GD. Být člověkem na spektru a zároveň genderově odlišným může být nepochybně velmi stresující a komplikované.

Je proto nezbytné tomuto tématu věnovat pozornost, nejen v rodinách, ale zejména v ordinacích lékařů, psychologů, sexuologů a jiných odborníků, v poradenských zařízeních a školách, prostě všude, kde se lidé s PAS vyskytují. Je potřeba důsledně edukovat o tom, že se tyto věci vyskytují současně, že spolu často koexistují, je potřeba podpořit všechny zúčastněné, aby hovořili s lidmi s PAS o pohlavní identitě.

Prozatím, bohužel, existuje jen omezený počet poskytovatelů duševního zdraví, kteří jsou obeznámeni s tímto faktem. Lidé s PAS a GD mohou být znevýhodněni i tím, že obtížně sdělují a prosazují své potřeby, obtížněji mohou sdílet emoce, a to nejen doma, ale i ve škole a v jiných aktivitách. Je pro ně obtížné navázat sociální kontakty a mluvit o své pohlavní identitě. Podotkněme ale, že omezené sociální kontakty zde mohou být i výhodou, pomáhají cítit se více chráněni před negativními postoji k pohlavní identitě. Jako odborníci, pomáhající profesionálové a rodiče musíme brát v úvahu intelektuální a komunikační potíže lidí s PAS a podle toho přizpůsobit rozhovory a hodnocení.

Jakmile se toto téma podaří otevřít, je nutné udělat řádnou diagnostiku, která by měla být multidisciplinární, dlouhodobá a individualizovaná, je potřeba pomoci jedincům se zkoumáním identity, se zmírňováním tísně s ní související, pokusit se zlepšit jejich psychosociálních potíže. Léčba u GD zahrnuje psychoterapii, rodinné poradenství, poskytnutí dostatku informací.

Cílem není snaha změnit identitu, ale pokusit se usnadnit danému člověku vývoj tím, že se budeme věnovat jeho potížím v duševním životě a problémům s chováním a s navazováním vztahů. Tzv. konverzní terapeutický model, který se snažil „nebiologickou“ identitu popřít a vyléčit, je již považován za neetický. Dnes je v popředí affirmativní (schvalující) model nebo se také preferuje neutralita. Důležitý je respekt a zejména pochopení a nehodnocení.

To, co je důležité, je, aby byl jedinec v souladu se svou identitou, aby se v životě dobře zadaptoval, aby se zlepšila kvalita jeho života. Terapeutická práce zahrnuje také připravenost na coming out a případnou tranzici.

Z výše uvedeného vyplývá, že důležitá je v tomto ohledu samozřejmé včasná sexuální výchova, která by měla být komplexnější a inkluzivnější. Pro někoho bude možná překvapivý závěr jedné studie, že lidé s PAS chtějí informace o sexuální orientaci a pohlavní identitě mnohem více než neurotypičtí lidé. Výzkumy opakovaně potvrzují, že včasná sexuální výchova vede k lepšímu duševnímu zdraví, nejen u menšin.

Potřeby lidí s genderovou rozmanitostí nadále zůstávají často špatně pochopeny. Tito lidé mnohdy čelí diskriminaci, obtěžování i zneužívání. Jejich identita je často zpochybňována. Je nadále zapotřebí zkoumat vývoj identity u lidí s poruchou autistického spektra, je potřeba porozumět jejich potřebám o to více, že jsou zranitelnější skupinou a potýkají se s diskriminací i v rámci své primární diagnózy PAS. Považovat je jen za součást skupiny genderově různorodých lidí je značně redukcionistické.

Komentář: 
Genderová identita a dysforie je v současné době populárním tématem. Nejen, že se touto oblastí zabývají vědci, ale také sociální média, filmy a seriály. Významné osoby se nebojí veřejně odhalit svoji genderovou identitou, která není v souladu s biologickou pohlavní identitou. Avšak i přes to se dodnes mnoho neví o gender dysforii u jedinců s autismem. Někteří odborníci se v minulosti domnívali, že preference oblečení, hraček a chování typická pro opačné pohlaví je spojená s neobvyklými zájmy v rámci poruchy autistické spektra a ne se samotnou poruchou genderové identity. Kvůli tomuto názoru tyto osoby nedostávaly vhodnou péči. Naštěstí se v posledních letech provádí více výzkumů a již je známo, že se u osob s autismem vyskytuje genderová dysforie častěji než u neurotypické populace. Nejnovější studie také poukazují na rozdílnou sexuální orientaci. Tudíž si troufám říci, že osoby s autismem jsou více variantní jak v sexualitě, tak i v genderové identitě. Je to jedinečná a rozmanitá skupina, které je potřeba se věnovat a porozumět, aby měla pocit pochopení a přijetí. (Mgr. Julie Lukina, 24.10.2021)