Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Že jste slovo homesharing ještě neslyšeli? Na stránce www.homesharing.cz jej definují takto: „Homesharing je sdílená péče. Moderní a přirozený systém podpory rodin dětí s mentálním či kombinovaným postižením. Propojuje dlouhodobě pečující rodiny s rodinami či jednotlivci, kteří chtějí a mohou část svého volného času věnovat dítěti s postižením a pečovat o něj jako jeho tzv. hostitelé.“
Homesharing, pokud se na něj podíváme v kontextu péče o autistické děti, zahrnuje situaci, kdy hostitelské rodiny přijímají autistické děti do svého domova a poskytují jim péči a podporu. Děti pak žijí s těmito hostitelskými rodinami na dohodnutou dobu a vytvářejí s nimi vztahy a sdílí prostor. Cílem je poskytnout jim bezpečné a podpůrné prostředí, kde se mohou rozvíjet a učit.
Poslední dobou o homesharingu slýcháme stále častěji — a je to dobře. Našla jsem na podzim 2022 článek, který mě zaujal. Psalo se tam, že v našem okolí je hostitelka připravená spolupracovat s rodinou s dítětem s PAS. Sice už jsem v kostce věděla, jak homesharing funguje, ale chtěla jsem vědět víc. Kontaktovala jsem tedy spolek Líp a spolu prostřednictvím jejich facebookové stránky. Společně jsme začali pracovat na vyhledání vhodného hostitele a propojení. Probíhaly schůzky, kdy jsme se navzájem poznávali. Ženy ze spolku k nám přijely na návštěvu. Trochu jsem bojovala s tím, jak to Petíkovi říct a vysvětlit a nechávala jsem to na vhodnou příležitost. Protože kdybych na něj vybalila, že bude chodit k někomu cizímu domů, asi by to neobstálo. Zvlášť, kdybych řekla, že tam bude sám — beze mne.
Bojovala jsem i se sebou a svými obavami. Tisíc různých "CO KDYŽ...?" běželo dennodenně mojí hlavou a já se snažila nějak racionálně uklidnit. Dobrá zpráva je, že vše zaštiťuje organizace, která hostitelské rodiny nejen vyškolí, ale také prověří a i celý proces sbližování podporuje a monitoruje.
Schůzky byly skvěle naplánované a promyšlené a pomalu jsme poznávali naší hostitelku a ona Petíka. Naše hostitelka je o generaci mladší než já. Je to dynamická mladá žena, která má naprosto odlišný životní styl. To se mi moc líbí, protože jsem homesharing vyhledala zejména z toho důvodu, aby se Petík socializoval, aby zjistil, že umí být i s jinými lidmi než jen se mnou.
Na prvních schůzkách jsme byli všichni — Péťa a jeho hostitelka, já a paní ze zprostředkující organizace. Další schůzka proběhla beze mne a pak ještě jedna také beze mne, ale stále v přítomnosti naší průvodkyně z organizace Líp a spolu.
Když jsme se konečně dopracovali do stádia, že byl Petík s hostitelkou sám a plánovali další schůzku, dostal Péťa epileptický záchvat a museli jsme vše na čas přerušit. Zaléčení, přijetí epilepsie, naučení se s ní žít a nemít obavy z každého pohybu trvalo asi tři měsíce.
Péťa pořád mluvil o tom, že by chtěl na návštěvu k hostitelce — oni mají úžasného psa, kterého si zamiloval a vždy se na něj moc těší. Já jsem překonala obavy a znovu jsme navázali spolupráci s „naší Mončou“.
Na konci září proběhlo setkání rodin zapojených do Homesharingu, kde jsme byli jak my, tak Monča a musím říct, že tak příjemnou a podporující atmosféru jsem už dlouho nezažila. Pocit sounáležitosti a s tím spojená komunita, která mezi tamějšími rodinami s dětmi s PAS a jejich hostiteli vznikla, jsou opravdu unikátní.
Po tomto setkání jsme naplno obnovili homesharing. Nastavili jsme setkávání na jedno odpoledne v týdnu, kdy si Monika vyzvedne Petíka u svozu po škole, mají společný program a večer ho přivede domů. Chodí společně na procházky, do knihovny, hrají hry, vaří… Péťa si užívá přítomnosti jejich psa a králíka — prostě malý ráj.
Péťa je vždy nadšený, spokojený a vyladěný. Já získám čas věnovat se sobě nebo mojí mamince, která už sama spoustu věcí nezvládá. A to hlavní: Péťa si vybudoval naprosto krásnou novou sociální vazbu, poznává jiný životní styl, jinou formu stravování, jiné zvyky.
V Monice a její rodině získal Petík přátele,kterých má jako šafránu, a to je za mne ten největší benefit našeho zapojení do homesharingu.
(Péťa se psem z hostitleské rodiny)
Pro rodiče autistických dětí jsou zde mnohé benefity:
Celkově je homesharing pro rodiny s autistickými dětmi cenným způsobem, jak získat pomoc, podporu a odpočinek, což (alespoň u nás a dalších rodin z naší komunity) jednoznačně přispělo k lepšímu zvládání výzev spojených s výchovou a péčí.
Homesharing však obohacuje i hostitelské rodiny několika způsoby:
Celkově homesharing hostitelským rodinám přináší nové vztahy, dovednosti a zkušenosti, které mohou obohatit jejich životy a přispět k jejich osobnímu rozvoji.
Pokud byste se chtěli do homesharingu zapojit, určitě kontaktujte organizaci v blízkosti vašeho bydliště.
👉 Seznam kontaktů naleznete třeba zde.
(Fotografie od hostitelské rodiny)
Článek, který vyobrazuje zkušenost rodiče služby sdílené péče homesharing je velmi pozitivní a velmi dobře popisuje systém podpory pro rodiny dětí s mentálním či kombinovaným postižením. Popisuje celý proces služby HOMESHARING vymezující spolupráci mezi rodinou s dítětem s poruchou autistického spektra, hostitelskou rodinou a služby. V článku jsou velmi hezky vymezovány momenty zachycující celý proces spolupráce mezi zmíněnými osobami a službami. Velmi důležitým mezníkem je sociální obohacení, které dítě v rodině získá tím, že se ho ujímá hostitelská rodina. Dítě přijímající další osoby do svého života, se zároveň posouvá v různých oblastech a to především v sociálních. Dítě poznává nové autority a přístupy, které mu otevírají dynamičnost a rozmanitost v oblasti komunikace, interakce, hry a ovlivňuje míru podpory, která se postupem života mění dle vlivu pečujících osob či sociálních a pedagogických služeb. Autorka vyjadřuje skrze článek také obavy, které se mohou dotýkat mnoha rodičů ucházející se, o kteroukoli sociální službu. Toje patrné konkrétně v situaci, kdy musí své dítě s PAS připravit na celý proces, který se skládá z jednotlivých kroků.
- Bc. Marek Demeter, ředitel střediska osobní asistence a chráněného bydlení |
Zdroj fotografií: soukromý archiv Veronika Holečkové, uveřejněno se souhlasem hostitelky
Názory