Inspiration porn

„Inspiration porn" je anglický termín pro „vyobrazení osob se zdravotním postižením jako inspirativních výhradně nebo zčásti na základě jejich zdravotního postižení", uvádí Wikipedie. Postižení lidé a lidé s jinakostmi jsou tímto deklasováni k užitku nepostižených lidí. Lidé s hendikepem tu přitom nejsou proto, aby se na ně ostatní lidé koukli a řekli si: „Jakkoliv to mám blbý, mohlo by být i hůř. Mohl bych být tímto člověkem."

Inspiration porn většinou zobrazuje nějaké viditelné fyzické postižení - třeba osoby používající invalidní vozík. Nicméně se dá použít i v případě autismu a jiných „neviditelných“ hendikepů či onemocnění. Tento termín byl poprvé vysloven v roce 2012 aktivistkou Stellou Youngovou, která o tomto tématu mluvila ve svém TED talku. 

Lidé s postižením jako „inspirace" a symbol výjimečnosti

Kvůli inspiration porn se například autista může cítit jen jako „chodící autismus" a ne jako lidská bytost se svými myšlenkami, pocity, talenty, sny, cíli, často i s normální prací, rodinou a koníčky. Jeho okolí ho sobecky redukovalo jen na nástroj, který má pomáhat cítit se lépe ohledně sebe a svých problémů v životě. Inspiration porn portrétuje život s postižením jako příšerné břímě – místo toho, aby se lidé konečně zaměřili na překážky ve společnosti, kterým hendikepovaní lidé čelí. Dehumanizuje osoby s postižením a redukuje je jen na inspiraci a motivaci pro osoby bez hendikepu.

Kvůli inspiration porn to taky vypadá, že lidí s postižením je málo a že jde o něco opravdu výjimečného, což je hloupost, jak ukazují skutečná čísla. Web CDC (Centra pro kontrolu a prevenci nemocí) uvádí, že až 61 milionů obyvatel USA žije s nějakým postižením. Celkově se jedná o 26 % obyvatel, takže v průměru jeden ze čtyř občanů USA žije s nějakým hendikepem. Tento pocit „výjimečnosti“ ohledně postižení pak může způsobit, že lidé nechtějí uvěřit postiženým lidem, že žijí s hendikepem – protože se jedná přeci o něco speciálního, co nemá jen tak někdo. A také to bohužel může podporovat „trend“, kdy někteří jedinci mají potřebu předstírat postižení pro pozornost (třeba na TikToku, což je momentálně velmi populární sociální síť, kam především mladé generace nahrávají krátká videa), protože si díky tomu mohou konečně připadat výjimečně. Ačkoliv jak už jsem uvedla, žít s nějakým druhem postižení není vůbec speciální. Inspiration porn také vytváří ještě větší propast mezi oběma skupinami lidí, protože se zaměřuje na to, jak moc jsou postižení jiní a co si z toho nepostižení mohou vzít.

Místo potlesku raději řešit skutečné problémy

Rozhodně nejsem zastáncem toho, aby se automaticky předpokládalo, že člověk s autismem nebo jakýmkoliv jiným hendikepem zvládne všechno jako člověk nepostižený. Že nebudeme brát žádné ohledy a budeme klást vysoké nároky. Nicméně inspiration porn může způsobit opačný extrém, který spoustě postiženým lidem vadí, protože pak nejsou oceněny jejich opravdové talenty - třeba schopnost krásně kreslit. Protože jim tenhle typ člověka, co mluví o inspirativnosti na základě postižení, tleská už jenom za to, že jsou tak odvážní, že žijí s nějakými limity.

Postiženým lidem nepomůže, když je ostatní budou chválit za skutečnost, že existují. Řeči o inspirativnosti na základě toho, že máte postižení, které jste si nevybrali a s kterým prostě žijete, ještě nikdy nikomu s hendikepem nepomohly. Naopak existují věci, které by mohly pomoci více – třeba se zaměřit na to, čemu musí čelit osoby s postižením ve společnosti a jak to zlepšit. Akceptovat, respektovat a snažit se porozumět. Zasadit se o to, aby lépe fungovala podpora – od podpory ve školce, škole a řešení šikany až po invalidní důchody. Zajímat se o tuto problematiku, stát za lidmi s hendikepem a poslouchat, co říkají.