Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
(➡ Slovenská verze textu je dostupná zde)
Záměrem článku je přiblížit zvláštní formu pomoci dětem s autismem – prostřednictvím interakce s kočkou, kterou nazýváme felinoterapie. Vycházím při tom ze svých profesních zkušeností a pozorování při práci s velkým počtem dětí s PAS a mým „kočičím týmem“ za více než sedm let.
První důkazy o soužití člověka a kočky pocházejí z období před 10 000 lety. Starověcí Egypťané tato zvířata uctívali formou náboženského kultu jako prostředníky mezi světem lidí a světem bohů. V japonské, ale i čínské tradici kočka, symbolicky zobrazovaná jako Maneki Neko (jap. 招き猫), přináší svému majiteli štěstí a prosperitu.
Mnoho z nás už zažilo to, jak přítulnost, něžné předení či hravost kočky odbourává napětí, navozuje pocity uvolnění a štěstí. Intuitivní felinoterapii tak nevědomky využívá množství lidí. Felinoterapeut tyto a mnohé další benefity využívá cíleně, a to za pomoci koček se zvláštními vlohami, které jsou na tuto práci pečlivě připravovány.
Felinoterapie je tak součástí širšího oboru zooterapie, při které se využívají interakce mezi člověkem a kočkou k podpoře léčby, zlepšení kvality života a asistenci osobám se znevýhodněním, k jejich rozvoji a ke krizové intervenci. Pro její optimální výsledek a přínos pro klienta je mimořádně důležitá role felinoterapeuta, zvláště silné pouto a důvěra, kterou má vůči němu jeho zvíře, neméně důležitá je i jejich vzájemná souhra.
Podle mého názoru je felinoterapie s autistickými dětmi, vzhledem k jejich specifickým potřebám, tou nejnáročnější. Realizuji ji hravou a participativní formou, tedy orientovanou na dítě a jeho prožívání. Je však nezbytností mít realizaci plně pod kontrolou pro zajištění bezpečnosti, nerušeného průběhu a naplnění potřeb nejen dítěte, ale také zvířat.
S autismem se pojí hypersenzitivita na smyslové podněty – světlo, barvy, pachy a hluk, a proto je třeba vytvořit bezpečné a kontrolované prostředí. Zde je výhodou samotné využití koček, které jsou velmi čistotné, mají tišší zvukové projevy a klidné chování.
Pro dítě s dětským autismem je vždy nutná postupná adaptace. Dítě může totiž na začátku pociťovat obavy až strach, případně je vůči svému okolí i zvířátku lhostejné až apatické. Tehdy obvykle začínáme uklidňující repetitivní činností charakteristickou pro dané dítě, za pasivní přítomnosti zvířátka. Příkladem je hra s ukládáním kamínků. Ty při druhém setkání můžeme zkoušet ukládat na tělo kocourka, díky čemuž se tak dítě už začíná zvířete dotýkat. Jiným způsobem, pokud se dítě fixuje na detaily, je postupné seznamování se se zvířetem. Začíná se od jejich pozorování (ouško, tlapka, atd.), přes poznávání projevů zvířátka, až po samostatné činnosti (krmení, hlazení, česání).
U dětí s Aspergerovým syndromem (AS) zpravidla již na začátku vzniká spontánní radost ze setkání se zvířátky, obdobně jako u „běžných“ dětí. Ta často přeroste do hluboké náklonnosti a pro takové dítě může být felinoterapie cesta k pozdějšímu získání vlastního kočičího společníka. Projevy popsané výše mají v takovýchto případech mírnější intenzitu a progres při felinoterapii je obvykle rychlejší.
Pro všechny děti s PAS je důležité kombinovat nové a rozvojové metody se zažitými, opakovanými postupy – „rituály“, striktně zachovávat časový rozvrh a při nutnosti předčasného ukončení aktivity je potřeba postupovat velmi citlivě, aby se dítě nerozrušilo. Autismus a AS se u dětí projevuje velmi různorodě. Felinoterapeut musí proto důkladně poznat preference, nebo naopak rušivé faktory každého dítěte, se kterým pracuje.
Nejlépe se mi osvědčilo pracovat ve vyhrazené a zvlášť upravené místnosti, individuálně s jedním dítětem po dobu cca 30 minut. S sebou si beru dva ze svých kocourků a během terapie střídavě pracuji jen s jedním z nich, přičemž druhý zpravidla odpočívá. Mí kocourci jsou příslušníci plemene Devon Rex, kteří mají skvělé předpoklady pro tuto práci. Začínáme malým rituálem – společným pozdravem a pohlazením zvířátek.
Aktivitu přizpůsobuji danému dítěti, jeho momentálnímu stavu a snažím se jej sladit s vybraným kocourem a jeho kondicí a náladou. Může jít o krmení, „léčení“ kocourků, česání, mazlení a jiné. Děti s nadšením vítají kočičí masáž – masírování kočičími tlapkami, ale i pocit tíhy a tepla těla kocourků při položení na záda v poloze vleže, nebo jen prosté sezení s kocourkem na klíně. Jiným typem aktivity je práce se dvěma kocourky najednou, přičemž dítě se „svým“ kocourkem napodobuje činnosti, které s druhým dělám já. Při náročnější rolové hře kocourek představuje osobu – kamaráda, a já ho "dabuju" do lidské řeči. Dítě přebírá roli postavičky či zvířátka, kterým může propůjčit svůj hlas. Někdy jen dítě pozoruje, co dělám já, a učí se. Náročnější aktivity jsou zpravidla vhodnější u dětí s AS.
Mimořádně oblíbené jsou aktivity venku, např. procházky v přírodě s kocourkem na vodítku, které do společných hodin doplňuji vždy, když to umožňuje počasí. Při práci s dětmi používám množství hraček a různých pomůcek zvláště vhodných pro autisty. Velmi se mi osvědčilo zapojovat metody snoezelen – multisenzorické terapie. Pečlivě volené smyslové podněty – světlo a barvy, zvuky, vůně a hmatové vjemy velmi efektivně podporují přínosy felinoterapie.
Felinoterapie pro děti s PAS je v porovnání s jinými druhy zooterapie (canisteapie, hipoterapie, či delfínoterapie) méně rozšířená a je neprávem tak trochu „popelkou“. V prosinci 2020 uvedl americký Human Animal Bond Research Institute (HABRI) výsledky vědecké studie věnované adopci koček v rodinách s dětmi s PAS. Výzkumy byly realizovány na University of Missouri. Vedoucí výzkumu Dr. Gretchen Carlisle uvedla, že u dětí po přijetí kočky do rodiny došlo prokazatelně ke značnému zlepšení empatie a k výraznému snížení problémového chování včetně hyperaktivity, nepozornosti, úzkosti a šikany.
Takové závěry mohu díky vlastní praxi jednoznačně potvrdit. Od roku 2014 uskutečňujeme dlouhodobé a unikátní programy pro cca 150 děti s autismem, ale i jinými znevýhodněními. Dosud máme za sebou více než 4.200 hodin felinoterapie. Jeden z programů probíhá v centru Pro Autis v Soblahově (mateřská škola pro děti s autismem a AS). Z něho většina dětí přechází do ZŠ pro děti s autismem v Trenčíně, kde probíhá náš druhý program felinoterapie. Děti, které v ní pokračují i na ZŠ se v porovnání s ostatními jeví vyrovnanější, klidnější a lépe zvládající vzdělávání na ZŠ. O pozitivním působení felinoterapie vypovídá fakt, že z velkého množství dětí jsem se dosud nesetkala s žádným, které by ji odmítalo.
Během felinoterapie nevznikají panické, úzkostné nebo agresivní stavy, jinak doprovázející autismus. Naopak někdy právě intervenční felinoterapií pomáháme dítěti se z takového stavu dostat. Při dlouhodobém působení je u dětí zřejmý postupný progres – dochází ke snížení projevů úzkosti, strachu, deprese, rozvoji kognitivních funkcí a komunikace. Například u některých dětí s těžším autismem a nerozvinutou schopností řeči jsem jako první slovo zpozorovala „kočka“, případně jméno oblíbeného kocourka.
Felinoterapie je pro většinu dětí motivací pro snazší začlenění do výchovně vzdělávacího procesu na MŠ a ZŠ, a tak pomáhá i rodičům. Rodiče, kterým jsem díky felinoterapii pomáhala pořídit vhodné zvířátko pro dítě, shodně uvádějí, že přítomnost kočky v domácnosti pomohla i jim samým a jejich rodině. Z mnoha úspěšných příkladů bych chtěla uvést alespoň ilustrační dva.
12letý Adámek s Aspergerovým syndromem nedokázal navázat kamarádství a stal se obětí šikany. Jeho deprese vyústily až do sebevražedných myšlenek. Během dlouhodobé felinoterapie došlo ke zlepšení, postupně se otevíral a svěřoval. S rodiči jsem později spolupracovala při osvojení vlastního zvířátka. Jasmínka, jeho nerozlučný kočičí kamarád, napomohla dalšímu a trvalému zlepšení Adámkova psychického stavu.
U 5leté Lily se po nástupu do běžné školky rozvinul autistický regres – přestávala komunikovat, jíst a oblékat se, během dne se skrývala pod stolem. Naši kocourci ji velmi zaujali. Během 6měsíční felinoterapie jsme nejprve odbourali stres a psychické bloky. Projevy regresu postupně pominuly a rodiče holčičce po našem doporučení obstarali vlastního kocourka. Lily úspěšně zvládla nástup do školy a dodnes se jí velmi dobře daří.
Felinoterapie je velkým benefitem pro dítě, které z nejrůznějších příčin nemůže mít své zvířátko doma, nebo jako skvělá příprava na tuto možnost v budoucnosti. Moje zkušenosti potvrzují, že při správné adaptaci, pečlivém výběru a následné podpoře získá dítě s PAS ideálního zvířecího společníka, který přinese štěstí a spokojenost do života nejen jemu, ale i ostatním členům rodiny. Toto považuji za nejvyšší cíl felinoterapie. V roce 2020 jsme založili občanské sdružení OZ Felinoterapie, abychom takto dokázali pomáhat ještě více dětem.
Nástroje pomoci dětem s PAS a Aspergerovým syndromem zahrnující felinoterapii nelze v současné době zařadit do evidence-based postupů. Jedná se sice o postupy, které jsou v českém prostředí odborně reflektovány mnoho let, ovšem více na úrovni publicistické, a to včetně publicistiky odborné veřejnosti – například publicistická část časopisu Sociální práce/Sociálna práca, a dále na úrovni absolventských prací (dostupných například prostřednictvím theses.cz), konkrétně prací bakalářských a diplomových. Takové práce jsou cenné jako formulace východisek či hypotéz dalšího výzkumu, který by musel být multidisciplinární a v současné době v Česku není realizován. Ucelenější pojednání nabízí pouze kapitola Felinoterapie v knize Bicková, J. (ed.) Zooterapie v kostce. Minimum pro terapeutické aktivity a edukativní aktivity za pomoci zvířete. S. 137-170. V zahraničí jsou publikovány texty o efektivitě kontaktu mezi člověkem s PAS a kočkami odborníky z oborů, které v Česku označíme spíše za opěrné vědy pomáhajících profesí (například veterinární studia, biomedicína apod.). Celkově musíme konstatovat, že výstupy na úrovni evidence-based v Česku chybí.
(Viera Hajnalová je napravo.)
Zdroje:
Gretchen K. Carlisle, PhD, MEd, RN: „Exploratory studia cat adopce v rodinách dětí s autismem“, Journal of Pediatric Nursing (2020), https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0882596320306631?dgcid=author
Zdroj fotografií:
Hajnalová, V. Retrieved January 25, 2022, Publikováno nawebu: 25.1.2022. Dostupné z: https://www.facebook.com/viera.hajnalova.33
Názory