Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Pokud sociální služba pracuje s lidmi s poruchou autistického spektra (PAS), kteří vyžadují nízkou míru podpory, personál si vystačí s přirozeným zájmem o klienta, vlastní slušností a sebereflexí svých postojů a práce. Pokud má v ideálním případě i dobré znalosti o PAS, může personál lidem s autismem poskytovat vysoce kvalitní služby i ve standardních sociálních službách. Jakmile však do sociální služby vstoupí člověk s autismem vyžadující vysokou míru podpory, výše uvedené nebude pro poskytnutí kvalitní sociální služby stačit. K zájmu o člověka, slušnosti, sebereflexi a znalosti autismu se musí ze strany zadavatele sociální služby připojit ještě specifická materiální a personální zajištění služby.
Samotný autismus není rozhodující pro míru podpory. Rozhodující je chování člověka s autismem. Pro stanovení míry podpory je důležité, nakolik je člověk s autismem schopný zapojit se do společnosti, jak je schopen komunikovat, nakolik je člověk s autismem sám sobě nebo pro okolí ohrožující a nakolik okolí vyhodnocuje jeho chování jako obtěžující. V současné době neexistuje v ČR žádný ucelený systém na rozpoznávání míry podpory v souvislosti s výskytem problémového chování člověka s autismem. V ideálním případě by měla zohledňovat zátěž v péči o člověka s autismem plynoucí z problémového chování výše příspěvku na péči. Příspěvek na péči však absolutně nezohledňuje problémové chování člověka. Ani výše dotací se objektivně neodvíjí od míry zátěže v péči kolem člověka s autismem.
Systém financování sociálních služeb v ČR tak nemá oficiální postup pro zohledňování míry podpory klientů. Tento systém je však české legislativě již znám v oblasti školství (podpůrná opatření), což může být výhodou pro implementaci této metodiky do oblasti sociální péče.
V praxi vyhodnocujeme problémové chování objektivně a subjektivně. U objektivního vyhodnocování problémového chování existuje riziko špatně nastavených hodnot, jak rozpoznat, co je problémové a co nikoliv. Druhým rizikem je praktická nemožnost taxativního vymezení, co všechno je problémové a co nikoliv (například samotné sednutí si na zem nemusí být v lese problémem, na rušné křižovatce je to však velký problém, křik na samotě nemusí být problémem, v paneláku to však už velký problém je apod.). U subjektivního hodnocení je riziko, že se může kdokoliv snažit vykazovat klienta jako více problémového než ve skutečnosti je, a to kvůli získání dotačních výhod.
Dalším rizikem vyhodnocování míry zátěže plynoucí z chování člověka s autismem je, že pokud se člověku s autismem poskytuje kvalitní služba, jeho problémové chování mizí. Tento fenomén však neznamená, že by problémové chování mizelo trvale. Jakmile se člověku s autismem vyžadující vysokou míru podpory přestane poskytovat specifická služba, problémové chování se opět začne vyskytovat. Rizikem tohoto fenoménu je obtížnost obhájení vyšší míry podpory u člověka, který ji zdánlivě nepotřebuje, právě proto, že se mu již vyšší míry podpory dostává.
Hodnocení míry podpory musí být multidisciplinární záležitostí, kdy dochází k souběhu objektivního a subjektivního sledování více lidmi najednou (rodiče, škola, psycholog, lékař, sociální služba, sociální pracovník, terapeut aj.). Objektivní sledování odpovídá na otázky intenzity, frekvence a doby trvání výskytu problémového chování. Obecně platí, že čím více se odchyluje od standardního chování jedna ze tří výše uvedených proměnných, tím více podpory klient potřebuje. Nejvíce podpory tak potřebuje klient, jehož chování je výrazně jiné než u zdravé populace jak v intenzitě, tak i ve frekvenci a době trvání:
Příklad: Člověk si chce v obchodě koupit věc, na kterou nemá peníze.
Člověk bez handicapu | Člověk s handicapem, který vyžaduje vysokou míru podpory. | |
Intenzita | Mlčí, max. si nadává v duchu, vzniklou situaci však nahlas nekomentuje. Pokud je v obchodě s někým známým, situaci může rozmrzele komentovat. Komentář je však řečený běžnou hlasitostí. | Křičí na okolí, že to je strašný a že to chce. |
Frekvence | Nadává si v duchu pouze ve chvíli, kdy je naštvaný na sebe, že peníze utratil za něco jiného. Standardně si nenadává. | Křičí skoro vždy, když něco nedostane. |
Doba trvání | Frustrace mu vydrží pár minut. | Křičí půl hodiny a déle. |
Samotné objektivně sledovatelné chování však neurčuje míru zátěže. Tu určuje až finální subjektivní hodnocení tohoto chování. Subjektivní hodnocení lidmi z konkrétní sociální služby, z rodiny a z obce, kde klient žije.
Závěrečné slovo ve stanovení výše míry podpory má tak poskytovatel sociální služby, který se zaváže klientovi službu poskytovat.
Jedním z kritérií pro vyhodnocení, že člověk s autismem potřebuje vysokou míru podpory, jsou následující znaky (je nutné splňovat alespoň jeden z níže uvedených znaků):
Incident agrese a sebepoškozování
Destrukce
Chování ve skupině
Jiná sociálně nevhodná nebo zdraví ohrožující chování
Pokud již víme, že náš klient potřebuje vyšší míru podpory a máme to štěstí, že organizace je schopna i tuto vyšší míru podpory klientovi poskytnout, můžeme se zaměřit na změnu uvažování jednotlivých asistentů, kteří klienta s vyšší mírou podpory provází jeho životem.
Zdroj fotografie:
Názory