Každá mince má dvě strany, i Aspergerův syndrom

Ráda bych se naučila řadu věcí, ve kterých jsem kvůli Aspergerovi slabá, například lépe komunikovat. Ale bojím se, že když bych se „vyléčila”, zmizela by s tím zároveň schopnost mého často velmi originálního způsobu myšlení, které řadu lidí obohacuje a které mi pomáhá řešit náročné životní situace.

Ráda bych se zbavila své naivity, ale kdybych to udělala, nepomohla bych v životě spoustě lidí, kteří mou pomoc opravdu potřebovali. Druzí jim nepomohli, protože jim nevěřili.

Bylo by prima nemít tak silně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Jenže kdo by se pak doslova rval jako lev za práva ostatních? Kdo by odkrýval falešné karty a měl tu sílu se postavit klidně sám proti všem? Od mala se dokážu pro pravdu hádat až do krve, což ostatní nechápou, protože v jejich očích je to jen drobnost. Například učitel vám opravil v testu, co máte dobře. Výslednou známku to stejně nezmění, ale vy přesto budete trvat na opravě. Brečíte, křičíte, chcete „spravedlnost”. Narůstá ve vás hrozný tlak. Věta, že je to přece jedno, spustí „výbuch”. Víte to, ale dívat se na tu chybu příliš bije do očí. A takových denních bojů je pak dost v práci i v běžném životě. Pro okolí jste buď obdivuhodní, zejména pokud uděláte něco v něčí prospěch, nebo jste pro ně fakt otravní...

Ráda bych lépe četla emoce druhých lidí a včas uměla předpovědět jejich reakce, ale to by znamenalo, že bych pak leckdy nedokázala být upřímná. A moji přátelé mě mají rádi právě pro tuhle upřímnost, která je občas hodně drsná, nechtěně. Některé nakopne a jsou mi vděčni, že jim někdo řekl věci takto tvrdě a napřímo, jiní se urazí. Někdy je upřímnost super věc a je žádaná. Ale můj mozek nepozná, kdy ano a kdy ne. Takže říkám, co zrovna cítím, což znamená, že často trefím nevhodný čas, situaci, osobu a nedomyslím následky...

Vyléčit perfekcionismus? Jenže tyto typy lidí pomáhají k udržení nějaké dobré kvality např. péče o pacienta. Já například dodržuji veškeré předpisy, které mi dávají smysl. Mám opravdu dar poznat funkční a nefunkční systém, pomáhá mi v tom i má nadprůměrná inteligence. Často dupu po ostatních, aby svou prací dělali „pořádně”. Chci mít vše dokonalé. Nadřízení mě mají většinou proto rádi, ale kolektiv bohužel ne. Tam se většinou rozdělí kolektiv na perfekcionisty a ty ostatní. Pokud jste natrefili na kolektiv, kde je perfekcionistů několik, nejspíše „přežijete” nebo se ale taky vzájemně sežerete. V opačném případě zřejmě budete muset odejít, nebo být tak silní, aby vám vyloučení z kolektivu bylo jedno.

I paranoidita, pokud jí tedy není příliš, má svůj smysl. Tím, že se snažíte být na vše připraveni, často odrazíte opravdu zlý záměr někoho jiného, protože ho prostě odhalíte včas. Dokážete se připravit na to, co přijde, a když to přijde, umíte reagovat. Můžete zachránit sebe i okolí od reálné hrozby. Potřebuji být na vše připravená. Raději zbytečně než vůbec. Protože jakýkoli nečekaný problém, který musím řešit a nemůžu se na něj předem připravit, mi způsobuje velkou úzkost a z ní pak pramení mé, pro okolí nepochopitelné, reakce.

Blbé ale je, že občas podezíráte někoho zbytečně. Můžete se tak dostat do problémů. Vykonstruujete si v hlavě situaci, kterou druhý vůbec nechápe a říká si, co blbnete. Například někdo neodpoví na zprávu a vám už v hlavě lítá tisíce myšlenek proč, které dál konstruujete a podsouváte mu je. Nejde to občas zastavit. A ten člověk je třeba prostě jen unavený a nemá náladu. Ale vy hned pátráte, co jste v poslední době udělali a řekli špatně, co se mohlo stát...

A takových vlastností, které jsou pro Aspergera typické, je spousty. Jak vidíte, některé skvělé vlastnosti mohou být i přítěží, pokud jsou vyjádřeny moc silně. Pokud druhý člověk o vás neví, že máte AS, vykládá si vaše chování jako velmi podivné, někdy ho může i vylekat.

👉 O dalších typických projevech autismu, které mohou život člověka s PAS obohatit, ale i ztížit, se dočtete zde.