Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Je tu duben – měsíc porozumění autismu. V dubnu to bude přesně osm let, co se mi narodil můj syn autista. Troufám si napsat, že po těch osmi letech mu konečně rozumím. Ale rozumím pouze jemu. Rozhodně ne autismu a rozhodně ne všem autistům.
Když chci autistům rozumět, musím se jich na spoustu věcí zeptat. Stejně jako se ptám lidí bez autismu. A taky se musím naučit jejich odpověď pochopit. Stejně jako musím pochopit odpovědi lidí bez autismu.
Osobně se setkávám zejména s dětmi a mladými dospělými s nejtěžšími formami autismu často i v kombinaci s mentálním postižením. Tyto děti nejsou schopné mluvit ani alternativně komunikovat. Proto se mi málokdy podaří, abych jim rozuměla.
Naštěstí se můžu zeptat jejich rodičů. A tak se ptám. Ptám se na to, co mají jejich děti rády, co je zajímá, co je trápí, čeho se bojí, čemu se smějí a co by si přály. Někdy jsou jejich odpovědi smutné, jindy děsivé a mnohdy komické.
Nejednou mám z těch odpovědí pocit, že tyto děti by ke svému štěstí potřebovaly úplně jiný svět. Svět, který by byl mnohem víc zábavný a bláznivý. Byl by plný smíchu, zajímavých zvuků, telepatické komunikace, tisíckrát přehrávaných skladeb, znělek a částí filmů. Někdy by byl organizovaný, někdy zcela chaotický. Často by byl úzce zaměřený a přísně cyklický. Někdy by se v něm nejedlo a nepilo, jindy by byl z jídla a pití celý. Měl by svá originální nesmyslná pravidla a málokdy by respektoval přírodní zákony. Žít ale musí v tomhle pro ně možná až nudném světě plném nepříjemných a pro ně nepochopitelných věcí, zákonů, zvyklostí, vztahů. Tyto děti bohužel většinou ani nechápou, že to nejde jinak, a nesou to těžce, destruktivně. Jediný způsob, jak jim pomoci v tomto světě žít, a nejen nervózně či utrápeně přežívat, je právě porozumění.
Když těmto dětem porozumíme, můžeme jim dopřát věci, které mají opravdu rády. Na základě jejich zájmů je můžeme motivovat, vzdělávat a rozvíjet. Můžeme pochopit, co je trápí a jejich trápení nezlehčovat. Můžeme se vyvarovat věcí, zvuků, situací či slov, ze kterých mají strach. Můžeme je každý den alespoň na chvilku rozesmát a občas jim splnit i jejich bláznivé přání.
Díky porozumění můžeme těmto dětem pomoci žít. Nejen přežívat.
A tak je z mého pohledu označení dubnu jako MĚSÍCE POROZUMĚNÍ AUTISMU velmi důležité. Obsahuje totiž slovo, které je klíčem ke všemu. Není to měsíc a není to autismus.
Dívat se na svět vzhůru nohama. Pouštět si stokrát a tisíckrát dokonala znělku Princezny Sofie, Tlapkové patroly, Losování sportky nebo Zákona a pořádku. Běhat venku nazí i v dešti nebo ve sněhové vánici. Házet cokoliv z okna nebo přes plot. Točit se dokola. Lehat si na zem. Houkat a výskat. Skákat na zemi, na posteli, na trampolíně, na schodech. Nosit neustále u sebe vařečku, drátek nebo jablko.
Mapy, železnice, auta, dopravní značky, knihy - turistické průvodce, výtahy, schodiště, 3D puzzle, miniatury nábytku, počasí, čísla a písmena, kalendáře, zvukové hračky, ponožky, části těla a orgány, větvě stromů, tobogány, tunely.
Dlouhé čekání i ve frontě, sezení na židli po celou dobu večeře, změna oblíbených bot z důvodu růstu nohy, křik a tlačení do vykonávání činností, tyčinky do nosu a špachtle u lékaře.
👉 Pokud byste si chtěli přečíst další příběhy, podívejte se do alba Zápisky Mámy Autisty.
👇📝 V komentářích se můžete podělit i o své postřehy a doplnit tak např., co mají neverbální děti s PAS rády, co je zajímá či trápí.
|
Názory