Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Person Centred Approach (PCA) nebo také Person Centred Therapy je terapeutický směr do češtiny nejčastěji překládaný jako přístup zaměřený na člověka či na člověka zaměřená terapie. Kořeny má v humanistické psychologii a vychází z učení amerického psychologa Carla R. Rogerse. Teorie terapie a osobnosti se od doby Rogerse nadále propracovává a vyvíjí. Ovšem jím formulované primární podmínky terapie jsou stále základem, kterého se i současní PCA terapeuti drží.
Při práci s dětmi, dospívajícími i dospělými s poruchou autistického spektra (PAS) se snažíme o naplnění těchto postačujících a nevyhnutelných podmínek terapie:
Pojem inkongruence můžeme vyložit jako vnitřní rozpor - nesoulad mezi sebepojetím jedince (např. vnitřní hodnoty) a vnějšími vlivy (nové zkušenosti, prostředí, situace atd.). Například když člověk prožívá něco, s čím vnitřně není vyrovnaný, co je pro něj vnitřně nepřijatelné.
|
Pro naplnění první podmínky je důležité, aby klienti byli v terapii z vlastního rozhodnutí, aby o kontakt s terapeutem stáli, aby jim s terapeutem bylo dobře, cítili důvěru a bezpečí. Toto je cílem několika prvních setkání. Terapeut nabízí klientovi takové prostředí, ve kterém bude schopný se terapeutovi otevřít, bude se učit sdílet s terapeutem vlastní pocity, myšlenky, zážitky, sny a přání. Pro lidi s PAS, zejména pokud si zažili odmítání, šikanu či mají jiné špatné zkušenosti se vztahy s lidmi, může být těžké chtít být ve vztahu s terapeutem. Zvláště pak postavení dětí a dospívajících je velmi komplikované, protože prvotní impulz k tomu, aby chodili na terapii, přichází od rodičů. Úkolem terapeuta je uzavřít takový kontrakt, který bude dávat smysl jak rodině, tak dítěti.
Druhá podmínka bývá zpravidla naplněna již tím, že se klienti na naše služby obracejí a žádají nás o terapii. Pokud se po několika sezeních ukáže, že klient nevnímá svoji situaci a svůj aktuální stav jako hodný ke zkoumání, nemá zájem na ničem pracovat či provádět změny, terapie je po domluvě s klientem, případně i zákonným zástupcem ukončena.
Pro práci terapeuta lidí s PAS je nezbytné, aby terapeut byl osobnostně stabilní, aby měl vztahovou, mentální a emocionální kapacitu na terapii a aby byl pro své klienty oporou. Pro práci s lidmi s PAS je nutné připravit se být velice trpělivý (terapie je zpravidla dlouhodobá, podpůrná), kreativní (každý klient s PAS je originální, tudíž i terapie musí reagovat na jeho specifika, hledáme vhodný způsob práce, využíváme zájmů a zaměření klienta) a poctivý (dodržovat dohody, termíny, držet hranice, být čitelný a čistý v jednání). Terapeut je ve vztahu s klientem autentický. A pokud je to ve prospěch klienta, tak mu sděluje své prožitky a myšlenky, které mohou klientovi napomoci v jeho seberozvoji.
Jako zcela zásadní se při práci s lidmi s PAS jeví skutečně prožívané bezpodmínečné pozitivní přijetí klienta terapeutem. Zde je důležité jednak to, aby to bylo upřímné, aby klient skutečně cítil zájem ze strany terapeuta. V praxi se u lidí s PAS totiž setkáváme s nepochopením ze strany okolí, s jejich odmítáním z důvodu jinakosti. Lidé s PAS mohou odmítat sebe sama pro to, jací jsou. Zažívají odmítání a šikanu ze strany spolužáků, odmítání ze strany vyučujících, kteří mohou být jinakostí lidí s PAS iritováni. Mohou pociťovat zklamání rodičů (vědomé i nevědomé) pro to, jaké jejich děti s PAS jsou. Musejí se vypořádat s rozvody, s odmítáním prarodiči a nepřijímáním diagnózy PAS. A to je jen krátký výčet toho, s čím se naši klienti často setkávají v menší či větší míře. Samotné přijetí klienta terapeutem takového, jaký skutečně je, může umožnit klientovi přijmout sebe sama a vybudovat znovu své sebevědomí, poznat a naučit se využívat své silné stránky a poznat a naučit se kompenzovat své limity.
Podmínka „terapeut prožívá empatické porozumění klientova vnitřního vztahového rámce a snaží se sdělovat toto prožívání klientovi“ při práci s lidmi s PAS znamená zejména to, aby jim umožnil nahlédnout na jejich vztah k sobě samému, na své vztahy v rodině a popř. na vztahy v jiných oblastech života. Nicméně první dvě kategorie jsou zcela zásadní. Umožní klientovi rozumět, proč si myslí to, co si myslí, proč cítí to, co cítí, proč se mu děje to, co se mu děje. Nejčastější zakázkou, kterou slyšíme ze strany rodičů, je „aby se naučil/a pracovat s emocemi“ nebo „aby se naučil/a pracovat se vztekem“. V PCA s klienty mapujeme jejich svět, zkoumáme jeho zákonitosti proto, aby klienti mohli přijmout zodpovědnost za svůj život, své emoce a chování. Prostřednictvím našeho skutečného zájmu o svět klienta a pochopením jeho prožívání umožňujeme klientovi, aby sám sebe pochopil a našel pro sebe řešení své situace, „lék“ na svůj psychický stav.
Tyto základní podmínky jsou přítomné ve všech fungujících terapeutických procesech s klienty s PAS. Kromě toho v PCA s lidmi s PAS využíváme všech možných nástrojů, které buď sami klienti do terapie přinesou (sny, metafory, básně, malby a jiné produkty umělecké tvorby, hru, hudbu, relaxaci, své zájmy), nebo je klientům nabídne terapeut (kromě výše uvedeného zejména práci s dechem, relaxaci, imaginaci, edukaci v různých tématech, literaturu a části z ní, analýzu situací, zprostředkování zkušenosti ostatních klientů). Důležité ovšem je to, že se snažíme klientovi předávat kompetenci, kontrolu a moc nad sebou samým místo toho, abychom v něm dobře míněnými radami upevňovali to, že sám nic nezvládne a není schopný bez pomoci žít svůj vlastní život.
Přehled literatury z roku 2019 identifikuje 55 odborných publikací, které se zabývají kognitivně behaviorální terapií (KBT) a PCA ve vztahu ke klientům s autismem. Autor přehledu srovnává efektivitu KBT a PCA pro klienty s autismem a dochází k závěru, že existuje pouze minimum empirického výzkumu o efektivitě PCA pro klienty s autismem, zejména ve srovnání s výzkumem o efektivně KBT. Na základě omezeného množství dostupných dokladů dochází k závěru, že Rogersem definované nezbytné a postačující podmínky terapie mají pro klienty s autismem terapeutickou hodnotu. V současné době neexistuje dostatek relevantních vědeckých studií či výzkumů, na jejichž základě by se uplatnění PCA u osob s autismem dalo označit za evidence-based. Výzkum je v tomto ohledu teprve v začátcích, přesto se mnohé zdroje shodují, že své opodstatněné místo PCA při práci s lidmi s PAS má.
Zdroj fotografie:
Názory