Zkušenosti člověka na spektru s lékařským ošetřením

Zkušenosti s lékaři jsou dost různé. Byla jsem ve čtyřech letech na operaci. Co si pamatuji, tak se mi tehdy v nemocnici líbilo. Chodila jsem tam po chodbách, jezdily tam výtahy, bylo to pro mě velké bludiště. Jenom sestřičkám asi vadilo, když jsem se někam sama vydala.

Se školou jsme chodili k zubařce. Jednou mi vrtala zub a při další návštěvě jsem se s ní prala. Máma mě pak vzala k jinému zubaři a dost dlouho mě přemlouvala k tomu, abych vrtání zubu strpěla. Potom jsem se zubařů bála. Se svým současným zubařem jsem spokojená. Předem mi vysvětluje, co se chystá dělat, nebolí to, když jsem objednaná na určitý čas, tak tam zbytečně dlouho nečekám.

Když mi bylo osmnáct, u jedné lékařky na očním jsem měla problém se podívat do přístroje pro měření nitroočního tlaku, který foukne do oka, a nemrknout u toho. Vrhla se na mě a prohmatávala mi oči rukama. Teď, když už ten přístroj znám, jsem v klidu a vím, jak to probíhá, tak to už takový problém není, jiní lékaři mě s ním vyšetřili úspěšně.

Nabídka pomoci od sestřičky

Z porodnice mám dobré zkušenosti. Problém byl poprvé s telefonickým objednáním, než se podařilo vysvětlit, co potřebuji. Potom už to probíhalo dobře. Věděli o tom, že mám AS. Měli snahu mi vždycky všechno vysvětlit. Když mě sestřička někam poslala, a já vůbec nechápala kam, tak mě tam odvedla. Po porodu za mnou jedna sestřička přišla, že má syna s AS a nabízela mi pomoc v případě nějakých problémů. Trochu mě rozhodily dotazy na poslední chvíli, jak bych chtěla rodit v případě, že by se dítě otočilo. Já byla ráda, že jsem dopředu věděla, jak to bude probíhat, že vše bylo předem naplánované. Že by něco mohlo být na poslední chvíli jinak, mě moc neuklidnilo, ale dopadlo to nakonec dobře a podle plánu.

Stres a nervozita při návštěvě praktické lékařky

Problém mám u svojí praktické lékařky. Nedávno jsem k ní přišla, v čekárně přede mnou byli asi čtyři lidé. U dveří byly kyblíky s návleky, z jednoho jsem si je vzala. Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo nevěděl, které jsou nové a které použité, protože pacienti si je brali a vraceli je z různých těch kbelíků. Sestřička si ode mě vzala kartičku pojišťovny, za chvíli vyšla ven a řekla, že můžu jít dovnitř. Nevěděla jsem, jak moc dovnitř mám vlastně jít, jestli na ni mám počkat, nebo jestli můžu jít rovnou do ordinace.

Lékařka měla pootevřené dveře, viděla mě tam stát a zavolala si mě, ať jdu k ní do ordinace. Měla jsem napsané na papírku, co jí chci říct, měla jsem ho v ruce. Asi si myslela, že je to pro ni, protože si ho chtěla vzít. Jsem z ní vždycky nervózní. Nejdřív jsem nevěděla, jak začít, pak jsem si vzpomněla na to, co jsem si napsala na ten papír, a asi jsem to všechno řekla moc rychle, protože jsem to pak musela několikrát opakovat. Vždycky, když k ní jdu, tak si připadám jako hypochondr. Přijde mi, že nebere vážně, co jí říkám, a že hodně spěchá. Přitom tam nechodím nijak často, když nemusím, tak tam nejdu. Prohlížela mě, nejdřív říkala, že mi nic není, potom moje podezření potvrdila. Ale už mi neřekla žádné další informace a já nebyla už moc schopná se na nic dalšího ptát, protože jsem chtěla už být pryč. Při odchodu sestřička za mnou dobíhala s kartičkou pojišťovny. Když jsem si pak všimla, že všichni okolo mají roušku a pokoušela si ji znovu také nasadit, moc se to nedařilo, jak se mi klepaly ruce. Až zpětně mě napadlo, na co všechno jsem se měla doktorky zeptat. O AS jsem jí říkala jednou, chtěla donést zprávu, ale od té doby už si o ni neřekla. Nevím, jestli když jí tu zprávu donesu, se v jejím přístupu něco změní, nebo ne.

👉 Nepříjemnou zkušenost zažila i neviditelná Poppy při návštěvě psychiatra. Přečtěte si další díl komiksového seriálu nejen pro ženy na spektru.

U lékařů potřebuji, aby dopředu říkali, co se bude dít, co se mnou budou dělat. Také aby všechno vysvětlili nejlíp sami, abych se musela ptát co nejmíň, protože pokud otázku nebudu mít připravenou předem, v tu danou chvíli mě žádná nenapadne. Také je potřeba, aby se nespěchalo a byl dostatek času na to, abych mohla vůbec popsat problém, zvlášť když je to něco složitějšího na vysvětlení.