důvodů, proč se nechat diagnostikovat aneb jak se mi změnil život, když mi byla diagnostikována porucha autistického spektra

Hodně autistů naráží na komentáře stylu - „Proč by ses snažila získat takovou nálepku?“ nebo „Pokud to není vyléčitelné, tak proč bys potřebovala vědět, co přesně je na tobě jinak?“. Dost lidí si myslí, že když člověk dostane diagnózu, tak se na ni velmi nezdravě upne a začne diagnózu používat jako výmluvu či omluvu pro všechno. Podle některých osob je to právě „nálepka“, která způsobuje jen samé špatné věci, jako třeba šikanu, problémy ve škole a v práci. Pro mě je tohle všechno nesmysl. Problémy nezesílí tím, že člověk dostane diagnózu. Naopak autista může konečně dosáhnout na správnou podporu a vyřešit tak alespoň některá svá trápení. A navíc absence diagnózy vás rozhodně před šikanou neochrání.

1. Můj život mi začal dávat smysl. Víc věcí mi začalo dávat smysl. Pochopila jsem, proč jsem nikdy nedokázala zapadnout mezi vrstevníky. Pokud vám váš život nedává smysl, trápíte se a ani nechápete proč. Diagnóza může přinést velkou změnu. Najednou do sebe vše zapadne. Konečně pochopíte, proč jste si celý život připadali jiní. Nemusíte už o sobě pochybovat. Máte potvrzený důvod své odlišnosti.

2. Zlepšila jsem se v chápání svých problémů a potřeb. Začala jsem se víc respektovat a chápat sebe samu. Už se netlačím do situací, o kterých vím, že nekončí zrovna nejlépe, jako například návštěvy rušných podniků s hlasitou hudbou nebo nucení se do jídel, která mi jsou senzoricky nepříjemná. Snažím se nenutit se do toho, abych byla jako ostatní a abych zvládala to co ostatní, když vím, že mi to ubližuje. To samozřejmě neznamená, že se snažím vyhnout každému malému diskomfortu.

3. Lépe chápu ostatní. Například jsem si nikdy neuvědomila, že můj neměnící se výraz, absence mimiky a fakt, že můj obličej většinou nereflektuje to, co cítím, vede k nedorozuměním. Uvědomuji si, že to tak mám, až ve chvíli, kdy se na svůj výraz tváře a celkový postoj těla úporně soustředím. Teď už vím, proč mě lidé často považovali za arogantní a měli se mnou problém.

4. Už nemám pocit, že jsem v tom sama. Vím, že existují lidé, kteří jsou jako já. Můžu s nimi mluvit. Můžu se od nich něčemu přiučit. Můžu si najít přátele, kteří jsou v určitém ohledu stejní jako já. Vím, že nejsem ztracený případ; když oni to zvládli, zvládnu to taky.

5. Jsem k sobě hodnější. Nebo se o to alespoň snažím. Nenutím se do věcí, které mi mohou ublížit, dokážu si odpustit, když něco nezvládnu.

6. Docházím k terapeutovi, který mi rozumí. Na základě zjištění, že mám poruchu autistického spektra, jsem konečně našla terapeuta, který rozumí mým problémům a je schopen mi poradit a pomoct. Pokud hledáte účinnou pomoc a podporu bez diagnózy nebo se špatnou diagnózou, nebývá to vůbec snadné. Nejenže to může být neefektivní, ale dokonce to může být i kontraproduktivní.

7. Je pro mě jednodušší vysvětlit svému okolí, jaké mám problémy. Například když jdu k lékaři nebo na úřad, tak si s sebou vezmu svůj Průkaz osoby s PAS, a to je celé. Žádné zmatky, nedorozumění, žádná další snaha či nutnost vysvětlit celý svůj život v pěti minutách.

8. Žádné další mylné diagnózy. To znamená žádné další nevhodně zvolené léky a terapie. Nesprávně zvolená léčba nebo špatně vedená terapie vám mohou i uškodit. Správná diagnóza zvyšuje šanci na efektivní formu odborné pomoci.

9. Byla jsem konečně schopna se lépe zorientovat ve svých silných a slabých stránkách. Diagnóza může posloužit jako taková šablona, která vás navede, jaké přednosti a slabiny teoreticky můžete mít. Porovnáváním si můžete vyjasnit, jak to konkrétně máte vy.

10. Můžu dostat podporu, kterou potřebuji. Každý potřebuje jinou míru podpory; někdo větší, někdo menší. Může to být individuální plán ve škole, upravené podmínky u přijímaček a maturity, možnost získat služby od specializovaných organizací nebo invalidní důchod.