Jak rozpoznat klienta s potřebou vyšší míry podpory

Pokud sociální služba pracuje s lidmi s poruchou autistického spektra (PAS), kteří vyžadují nízkou míru podpory, personál si vystačí s přirozeným zájmem o klienta, vlastní slušností a sebereflexí svých postojů a práce. Pokud má v ideálním případě i dobré znalosti o PAS, může personál lidem s autismem poskytovat vysoce kvalitní služby i ve standardních sociálních službách. Jakmile však do sociální služby vstoupí člověk s autismem vyžadující vysokou míru podpory, výše uvedené nebude pro poskytnutí kvalitní sociální služby stačit. K zájmu o člověka, slušnosti, sebereflexi a znalosti autismu se musí ze strany zadavatele sociální služby připojit ještě specifická materiální a personální zajištění služby.

Samotný autismus není rozhodující pro míru podpory. Rozhodující je chování člověka s autismem. Pro stanovení míry podpory je důležité, nakolik je člověk s autismem schopný zapojit se do společnosti, jak je schopen komunikovat, nakolik je člověk s autismem sám sobě nebo pro okolí ohrožující a nakolik okolí vyhodnocuje jeho chování jako obtěžující. V současné době neexistuje v ČR žádný ucelený systém na rozpoznávání míry podpory v souvislosti s výskytem problémového chování člověka s autismem. V ideálním případě by měla zohledňovat zátěž v péči o člověka s autismem plynoucí z problémového chování výše příspěvku na péči. Příspěvek na péči však absolutně nezohledňuje problémové chování člověka. Ani výše dotací se objektivně neodvíjí od míry zátěže v péči kolem člověka s autismem.

Systém financování sociálních služeb v ČR tak nemá oficiální postup pro zohledňování míry podpory klientů. Tento systém je však české legislativě již znám v oblasti školství (podpůrná opatření), což může být výhodou pro implementaci této metodiky do oblasti sociální péče.

Rizika objektivního i subjektivního hodnocení problémového chování

V praxi vyhodnocujeme problémové chování objektivně a subjektivně. U objektivního vyhodnocování problémového chování existuje riziko špatně nastavených hodnot, jak rozpoznat, co je problémové a co nikoliv. Druhým rizikem je praktická nemožnost taxativního vymezení, co všechno je problémové a co nikoliv (například samotné sednutí si na zem nemusí být v lese problémem, na rušné křižovatce je to však velký problém, křik na samotě nemusí být problémem, v paneláku to však už velký problém je apod.). U subjektivního hodnocení je riziko, že se může kdokoliv snažit vykazovat klienta jako více problémového než ve skutečnosti je, a to kvůli získání dotačních výhod.

Dalším rizikem vyhodnocování míry zátěže plynoucí z chování člověka s autismem je, že pokud se člověku s autismem poskytuje kvalitní služba, jeho problémové chování mizí. Tento fenomén však neznamená, že by problémové chování mizelo trvale. Jakmile se člověku s autismem vyžadující vysokou míru podpory přestane poskytovat specifická služba, problémové chování se opět začne vyskytovat. Rizikem tohoto fenoménu je obtížnost obhájení vyšší míry podpory u člověka, který ji zdánlivě nepotřebuje, právě proto, že se mu již vyšší míry podpory dostává.  

Hodnocení míry podpory musí být multidisciplinární záležitostí, kdy dochází k souběhu objektivního a subjektivního sledování více lidmi najednou (rodiče, škola, psycholog, lékař, sociální služba, sociální pracovník, terapeut aj.). Objektivní sledování odpovídá na otázky intenzity, frekvence a doby trvání výskytu problémového chování. Obecně platí, že čím více se odchyluje od standardního chování jedna ze tří výše uvedených proměnných, tím více podpory klient potřebuje. Nejvíce podpory tak potřebuje klient, jehož chování je výrazně jiné než u zdravé populace jak v intenzitě, tak i ve frekvenci a době trvání:

Příklad: Člověk si chce v obchodě koupit věc, na kterou nemá peníze.

Samotné objektivně sledovatelné chování však neurčuje míru zátěže. Tu určuje až finální subjektivní hodnocení tohoto chování. Subjektivní hodnocení lidmi z konkrétní sociální služby, z rodiny a z obce, kde klient žije.

Závěrečné slovo ve stanovení výše míry podpory má tak poskytovatel sociální služby, který se zaváže klientovi službu poskytovat.

Jedním z kritérií pro vyhodnocení, že člověk s autismem potřebuje vysokou míru podpory, jsou následující znaky (je nutné splňovat alespoň jeden z níže uvedených znaků):

Incident agrese a sebepoškozování  

• Incident, k jehož řešení je zapotřebí více než jednoho pracovníka nebo člena rodiny a objevuje se minimálně jednou za 14 dní nebo;
• incident, po kterém má některá z osob takové zranění, které potřebuje lékařské ošetření a incident se objevuje minimálně jednou za 6 měsíců nebo;
• incidenty, které se doposud řeší pouze nadměrným přesouváním klientů na pobyty v psychiatrických nemocnicích či zamykáním v uzavřeném prostoru a/nebo vyšší mírou tlumivé medikace nebo;
• dotek, úder či jiná forma napadení sebe a/nebo ostatních, která je rodiči nebo personálem vyhodnocována jako zdraví narušující a objevuje se minimálně 1x týdně.
   

Destrukce

• Takové poškození majetku (například utrhnutí topení, rozkopnutí dveří aj.), jehož oprava překračuje běžnou údržbu a k němuž dochází minimálně jednou měsíčně nebo;
• pravidelné (několikrát týdně) ničení věcí denní potřeby (trhání oblečení, shazování jídla aj.)

 
Chování ve skupině

• Takové chování, které významně narušuje život v rodině nebo skupině ostatních uživatelů, což se projevuje zejména tím, že ostatní členové skupiny přeruší svou činnost nebo u nich dojde k emočním výkyvům, což klade zvýšené nároky na zvládnutí situace. Takové chování se vyskytuje buď opakovaně každý den po dobu několika minut, nebo alespoň jednou týdně po dobu delší než jedna hodina. Mezi tato chování patří například křik, pláč, neustálé mluvení (dotazování – verbální obtěžování), verbální agrese, sebezraňování se s nízkou intenzitou, obnažování se, masturbace bez potřeby vyhledání soukromí, vydávání zvuků, tleskání či jiné obtěžující pohyby ve veřejné hromadné dopravě, narušování intimní zóny, nevhodné doteky apod.  

Jiná sociálně nevhodná nebo zdraví ohrožující chování

• (věku neadekvátní) konzumace předmětů; nespavost, utíkání, lezení do výšek, skákání do vody, problémy v hromadné veřejné dopravě nebo v autě aj.

Pokud již víme, že náš klient potřebuje vyšší míru podpory a máme to štěstí, že organizace je schopna i tuto vyšší míru podpory klientovi poskytnout, můžeme se zaměřit na změnu uvažování jednotlivých asistentů, kteří klienta s vyšší mírou podpory provází jeho životem.