Naše pokroky v cestování letadlem

Ráda bych se s vámi podělila o mé zkušenosti s plánováním, přípravou a samotným cestováním letecky. Jako důležité body bych při přípravě vyzdvihla délku letu, čas příletu i odletu, transfer a asistenci na letišti. Všechny tyto body podrobněji  rozepíšu na konkrétních příkladech z naší letošní dovolené.   

Můj syn cestuje letecky už od svého prvního roku života. A ani po zjištění, že je dítětem s poruchou autistického spektra, jsme cestovat nepřestali, jen se snažím vytvořit příhodné podmínky a zajistit, aby syn rozuměl tomu, kam jedeme a co se tam bude dít. 

Jak k cestování přistupuji?

Snažím se vidět cestování očima svého syna. Já dnes vím, co můžu od cestování očekávat, dokážu se s mnoha věcmi vypořádat, ale můj syn to tak nemusí mít. Sílu a energii čerpám ze zkušenosti, že když se dobře připravím, je velká pravděpodobnost, že se nám výzva, jako je například cestování, podaří zvládnout. Každá dobře zvládnutá výzva upevňuje mému synovi lásku k životu a otevírá se nám prostor pro nové zážitky a dobrodružství.

Hned na začátku plánování jsem vytvořila pro syna obrázková schémata od odchodu z domu až po příjezd do hotelu. Dnes, když je můj syn ve školním věku, jsme si o procesu spojeném s cestování už jen řekli a více jsme se soustředili na informace o samotném cíli dovolené – ostrově Kréta. Už dříve jsme se o tomto ostrově společně učili, takže jsem čerpala i z těchto znalostí.  

Při cestování jsme občas okolím konfrontováni s tím, že nemáme všechny situace dostatečně ve svých rukou. V průběhu roku se proto soustředím na to, aby můj syn více toleroval příchozí změny a byl schopen reagovat flexibilně. Vzhledem k tomu, že si uvědomuji náročnost cestování, soustředila jsem se i na to, abych všude, kde to bude možné, vytvořila pro syna podmínky, které by mu byly příjemné a on měl také možnost odpočinku. V jeho případě se jedná zejména o potřebu vypořádat se s dlouhodobým nebo nečekaným hlukem a s přeplněnými prostory.

Na cestování jsem proto zvolila čas konce školního roku, jelikož jsem vycházela z předpokladu, že všechno bude probíhat ve větším klidu – na letišti bude méně lidí a pracovníci ještě nebudou unaveni z letní sezóny. Realita tomu opravdu odpovídala. Při výběru cílové destinace jsem vycházela z možností, které jsou v rozumné vzdálenosti, a tedy i dosažitelné v relativně krátkém čase. Letos jsem zvolila právě dovolenou na Krétu, jelikož let tam trvá pouze dvě a půl hodiny a časový posun je zde oproti Česku jen hodinový. 

Při přípravě jsem myslela také na čas, který je potřebný k přesunu z letiště do hotelu. Tento čas by podle mé zkušenosti neměl být rovněž příliš dlouhý, jelikož je mimořádně únavné po přesunu z domu na letiště, času stráveném na letišti, v letadle i při čekání na zavazadla absolvovat ještě i dlouhý transfer z letiště do hotelu. Vybrala jsem hotel, který byl vzdálen od letiště asi 40 minut. Předem si zjistila, zda tato cesta není mimořádně náročná na zatáčky, protože můj syn trpí kinetózou. Při takovémto delším cestování pak řeším problém s nevolností preventivně, již při odchodu z domu.

Na samotnou cestu do hotelu jsem využila privátní transfer, který jsem objednala již při pořizování dovolené, a to přímo v cestovní kanceláři, abych pak nemusela dopravu řešit na místě. Výhoda tohoto transferu navíc tkvěla v tom, že zabezpečený transfer odvezl do hotelu jen nás. Netrávili jsme dlouhou dobu jízdou od hotelu k hotelu, až po ten náš, jak to bývá běžně při cestě autobusem zvykem. Neměli jsme navíc kolem sebe ani velkou skupinu osob, která po čase stráveném v letadle může být pro osoby s autismem potenciálním zdrojem přetížení.

Velmi jsem dbala i na samotný čas příletu a odletu. Cestovat pozdě v noci, nebo velmi brzy ráno může být pro osobu s autismem nevhodné. Vybrala jsem proto čas letu (příletu a odletu) v průběhu dne. Nevhodně stanovený čas příletu může způsobit, že když přijedete do hotelu, strávíte několik hodin v hotelové hale čekáním na check-in, protože ten je zpravidla až kolem oběda. Nezapomněla jsem ani na vhodnou dobu odletu, abychom měli možnost setrvat v našem pokoji až do doby odjezdu z hotelu a přesunu na letiště. Podařilo se mi zajisit to, že jsme nemuseli nepohodlně čekat na recepci hotelu na čas odjezdu. Což je přínosné, jelikož cesta domů je opět náročnější na čas.

Možnosti klidnějšího cestování s dítětem s PAS

Na cestování jsem využila leteckou společnost Austrian Airlines, která je na trhu dlouhodobě. Můj syn je držitelem průkazu ZTP (těžko zdravotně postižený), proto jsme předem komunikovali s leteckou společností o možnostech kompenzací a podpory při cestování.Velmi mi v komunikaci se společností, při přípravě i při samotném cestovaní pomoháhal i můj starší syn Adam. 

Zmíněná společnost disponuje oddělením special cases, které nám bez potřeby prokazovat zdravotní znevýhodnění syna vydalo potvrzení, že syn má nárok na speciální asistenci od check-in na letišti, až po vystoupení z letadla v příletové destinaci na cestě tam i zpět.

V praxi to znamenalo, že po příjezdu na letiště jsme prošli check-in pro osoby se speciálními potřebami, což je při cestování mimořádně nápomocné, jelikož zde nikdy nečekáte a jste odbaveni velmi plynule. Pracovnice nás následně doprovodila ke kontrole příručního zavazadla mimo hlavní frontu, což nám opět vytvořilo podmínky plynulého přechodu bez čekání. Před nástupem do letadla přišel pracovník letiště a vyvolal jméno mého syna a my jsme měli možnost v jeho doprovodu nastoupit do letadla – samostatně jako první, bez řady dalších osob, chráněni od hluku a zmatku. Až následně, s dostatečným časovým odstupem, nastoupili ostatní pasažéři. Už v cestovní kanceláře jsem zakoupila pro mě a mého syna sedadla v první řadě v letadle, jelikož je zde nejvíc místa. Pokud bychom si je i nezakoupili, nabízelo nám jejich oddělení special cases letecké společnosti jako součást podpory zdarma.

Samotný čas v letadle jsme si se synem naplánovali už doma. Připravili jsme si takový režim, kde jsme měli napsány všechny po sobě následující činnosti i s délkou jejich trvání, abychom zaplnili téměř celou dobu letu. Soustřeďovala jsem se na aktivity, které jsou pro syna příjemné a dávají mu možnost větší část letu absolvovat se sluchátky na uších, aby nedocházelo k přetížení kvůli většímu hluku.

Při cestování jsem měla u sebe na palubě i malý kabinový kufr jen se synovými věcmi, které jsem považovala za užitečné. Součástí bylo i náhradní oblečení pro případ, že by se potřeboval převléci. Nezapomněla jsem ani na synovo oblíbené jídlo, protože to mu dokáže výrazně zpříjemnit čas v letadle, z mého pohledu tak přináší synovi i kousek jistoty a bezpečí. Snažila jsem se skutečně myslet na všechny možné situace, abychom měli co nejméně překvapeni. Ale samozřejmě, nedá se připravit na všechno.

Vystoupení z letadla jsme po komunikaci s palubním personálem měli zajištěno opět samostatně, tedy poté, co všichni pasažéři vystoupili. Přijel pro nás i samostatný autobus, který nás převezl z letadla do příletové haly. Tady jsme už jen počkali na zavazadla a následně pohledali privátní transfer.

Petra Hnátová se synem na dovolené (z fotoarchivu Petry Hnátové)

Co dělám pro sebe?

Během cestování se snažím odpočívat v době, kdy se syn věnuje svým oblíbeným aktivitám. Už v době plánování, vytváření režimu aktivit, se proto snažím myslet na to, aby měl syn několik takových činností, které trvají delší dobu. Během těchto činností si dopřeji čaj nebo kávu nebo jen tak sedím a užívám si chvíli odpočinku. Zároveň se cítím v plánování cestování dobře. Pokud vznikne nějaká nečekaná situace, je vhodné ji řešit racionálně a s nadhledem. I když to amozřejmě může být někdy obtížné. Uvědomuji si, že stres a nepohoda mi při cestování nepomohou a nic nevyřeší. 

Cesta zpět opět bez problémů

Cesta zpátky byla stejně příjemná jako ta na dovolenou. Privátní transfer nás pohodlně přesunul i zpět na letiště. Při check-inu jsme požádali o potřebnou podporu. Přidělili nám pracovníka letiště v Heraklionu, který nás provedl bez čekání přes všechny potřebné kontroly a určil nám čas, kdy se máme připravit na nástup do letadla. Ve stanovený čas jsme se setkali a opět využili možnosti samostatně se přesunout do letadla. Pro mě bylo neuvěřitelné, že se to všechno dalo zvládnout bez jakéhokoli problému a na žádném pracovníkovi letiště jsem neviděla, že by ani náznakem zpochybňoval potřeby mého syna.

Celý let zpět jsme prožili podobně jako při cestě na dovolenou. Vystoupení z letadla jsme si sami domluvili s palubním personálem. A jelikož jsme vystupovali přímo do haly příletového letiště, vytvořili nám možnost přednostního vystoupení z letadla. Letušky daly ostatním pasažérům pokyn setrvat na svých místech a my jsme se v klidu přesunuli k místu, kde jsme počkali na zavazadla.

Dobu, po kterou jsme čekali na letišti na cestě na dovolenou, tak z dovolené jsme trávili jídlem, procházkou, hygienou a synovými oblíbenými činnostmi. Snažila jsem se najít místo, kde není velký hluk, a upřednostnila jsem činnosti, při kterých má syn na uších sluchátka. Patří mezi ně sledování oblíbeného filmu, YouTube nebo poslech hudby. Zaměřila jsem se i na aktivity, které jsou jeho oblíbené a vyžadují připojení k internetu, vzhledem k tomu, že je pak už později na palubě letadla nebude možné provádět.

V cestování chce syn pokračovat

Moje příprava, abychom při cestování měli všechno, co potřebujeme, byla tedy opravdu důkladná. Snažila jsme, aby na syna nečekala žádná velká překvapení. To, co u neurotypické populace přináší zájem, může podle mé zkušenosti  u dítěte s autismemvyvolat spíše úzkost a stres. Během cestování jsem si uvědomila, že k vytvoření si vlastní komfortní zóny využil můj syn čepici. Čepice, která je běžnou součástí jeho letní výbavy, mu poskytovala pocit soukromí a bezpečí.

V rámci příprav si dokážu představit, že bychom do budoucna upustili od vytvoření si podrobného režimu pro čas strávený v letadle. V rámci samotného cestování bych upustila od nástupu do letadla přednostně, během cesty do cílové destinace. V této době bude mít syn ještě dostatek energie ke zvládnutí náročnějších situací, které by při nastupování do letadla mohly vzniknout.

Fotografie z letadla (z fotoarchivu Petry Hnátové)

Dobře zvládnuté cestování přineslo mému synovi pozitivní zkušenost a zážitek. Je to pro něj tak dobrá zkušenost, že má potřebu ji zopakovat. Mně to zase přináší možnost, trochu slevit z přípravy. Cestování považuji za běžnou součást života. Je to aktivita, která nám přináší poznání, nové zážitky, zkušenosti, učí nás přizpůsobit se. Toto vše nás obohacuje, a proto vnímám jako důležité umožnit přežít všechny tyto aspekty cestování i dítěti s poruchou autistického spektra.

Doporučení pro rodiče dětí s PAS

Cestování s dítětem s PAS je jistě výzva. Je to však pozitivní výzva, která nám přináší nové zážitky, rozvíjí náš vztah s dítětem a učí nás vzájemné úctě a porozumění. Je proto dobré, pokud máte sílu, energii a odhodlání, dopřát si i společné cestování. Nám se synem vždy ukáže, že to bylo dobré rozhodnutí, které nás obohatilo a posunulo dopředu k novým odvážnějším cílům.