Pedagog mateřské školy – dobrá praxe inkluze dítěte s PAS

Pedagog mateřské školy má jasně stanovené kompetence zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících ve znění pozdějších předpisů. Neméně důležitá je však i jeho intuice a lidský přístup k dětem. Někdy děti přicházejí do mateřské školy (MŠ) již se stanovenou diagnózou, často to však bývá právě pedagog, kdo upozorní na odlišnosti v chování dítěte.

Ať je to tak, či jinak, je nutné na nastalou situaci reagovat, pomoci dítěti se začleněním do kolektivu, s komunikací, hrou a mnohým dalším. Pedagogové mateřských škol popisují svou zkušenost s dětmi s PAS a metody, které se jim osvědčily, které jim ulehčily práci a dítěti zajistily spokojenější pobyt ve školce.

Dobrá praxe z pražské mateřské školy

Příběh dvou bratrů s Aspergerem

„Do naší mateřské školy docházejí dva bratři, oba mají diagnostikovaný Aspergerův syndrom. Chování obou chlapců jsme před stanovením diagnózy konzultovali s rodiči, kteří byli následně sami aktivní ve vyhledání odborné pomoci. Na začátku docházky byli oba chlapci velmi plačtiví – všeho se báli (zvuků, předmětů), s dospělými nekomunikovali. Dlouho si zvykali na nového pedagoga. Ostatní děti nejprve ignorovali, hráli si jen spolu a byli na sobě vzájemně závislí. Ve společném ranním kruhu vůbec nekomunikovali. V současné době svůj vzdor vyjadřují tím, že doslova zkamení, hledí na dospělého a nemluví. Na ostatní děti chodí žalovat, zatím si své problémy s vrstevníky nedokážou vyřešit sami. Svůj názor sdělí až po nějaké době a za podpory dospělého.

Laskavým přístupem a trpělivostí k úspěchu

U chlapců se osvědčil klidný, vstřícný, trpělivý a laskavý přístup. Při ranním kruhu jsou všechny děti seznámeny s režimem dne a činnostmi, které je ten den ve školce čekají. Chlapcům je následně během dne režim ještě připomínán. Postupně začínají být chlapci aktivní a někdy se sami na program zeptají. Při práci s novým materiálem (např. keramickou hlínou či přírodninami) jim necháváme delší čas pro adaptaci, na ,osahání‘. Nenutíme je pracovat s materiálem ihned, ale necháváme jim čas, až si to budou chtít sami zkusit. Vše je podpořeno motivací, pochvalou a nabídkou pomoci. Chlapci jsou velice hodní a z rodiny dobře vedení. Je možné se s nimi na věcech domluvit.

U obou chlapců pozorujeme velice výrazný posun. Sami bez rodičů zvládají jet na hory či školu v přírodě organizovanou MŠ. Mnohem více se zapojují do ranního kruhu, do společných her s ostatními dětmi, každý si našel své kamarády. Kolektivem jsou dobře přijímáni. Ke zlepšení dochází postupně, pomalými kroky. Jak bylo již výše zmiňováno, důležité je na ně netlačit.“

Paní ředitelka a současně paní učitelka popsala dva příklady dobré praxe v MŠ ve Středočeském kraji

Malý-velký odborník na dinosaury

„Moc ráda vzpomínám na chlapce, který již od čtyř let četl, a to i latinské názvy. Jeho oblíbeným tématem byli dinosauři. Ostatních dětí si nevšímal, nenavazoval kontakty. Když každé ráno vstoupil do třídy, došel si pro encyklopedii a vlezl si pod stůl, kde setrval až do odchodu ven. Vypadalo to, že své okolí nevnímá. Pak ale překvapoval. Všechno, co jsme během dopoledne s dětmi dělali, zvládal perfektně (básničky, písničky, různá témata). Nesnášel velký hluk, při návštěvě dopravní policie, která před budovou školy zapnula na ukázku houkačky, si chytil uši a utíkal se ve stresu schovat do školky. Měl sníženou frustrační toleranci, když mu například nešel zapnout zip u bundy, začal se vztekat, plakal. Účinné bylo jemné uklidnění a změna tématu s cílem vzbudit jeho zájem, položení otázky, která byla vždy směrována na dinosaury (například zda byl určitý dinosaurus masožravý nebo býložravý), a chlapec okamžitě zapomněl na nezdar, rychle se uklidnil a začal odpovídat na dotaz. S rodiči byla velmi dobrá spolupráce, takže jsme jim doporučili vyhledání odborné pomoci pro stanovení diagnózy. Měli jsme podezření na Aspergerův syndrom. Žádná diagnóza ale nebyla stanovena. Když navštěvoval zhruba pátou třídu základní školy, potkala jsem se s maminkou a samozřejmě jsem se na chlapce ptala. Zájem o dinosaury stále přetrvával, a protože jsme ve školce toto téma zrovna probírali, požádala jsem ji, zda by nám nemohl pro děti udělat přednášku. Matka se totiž zmínila, že vyžaduje od první třídy dojíždět na vysokou školu na speciální historické i jiné přednášky. A přijel. Bylo úžasné pozorovat, kam dospěl. Bez mrknutí oka předstoupil před děti i paní učitelky. Představil se, řekl, proč přijel, měl připravené materiály a mluvil velmi klidně a zajímavě, s přehledným uspořádáním tématu. Byla jsem dojatá a vděčná, že jsem se nikdy nepokoušela jinak než prostou nabídkou různých činností, kterou vždy s díky odmítl, ho přimět k čemukoli jinému.“

Individuální podpora pedagoga pro pocit bezpečí

Dívka se suspektní diagnózou poruchy autistického spektra, která k nám aktuálně do MŠ dochází, je v předškolním ročníku. Před zápisem a nástupem do MŠ jsme byli maminkou upozorněni na problémy v chování: patrná velmi výrazná vazba na péči rodiny, snížená schopnost adaptace na kolektiv dětí, prostředí i požadavky. Maminka nás také informovala, že rodina již spolupracuje se školským poradenským zařízením. Navrhla jsem rodině několikadenní adaptaci o prázdninách před nástupem do MŠ. Adaptace proběhla za přítomnosti babičky v naprostém pořádku.

Dívka si ve školce našla dvě kamarádky. Pokud byly přítomny, hrála si s nimi, projevovala radost, smála se, vše bylo bez problémů. Pokud v MŠ chyběly, upnula se na paní učitelku. Stejně tomu bylo i v případě, že jí byl zadán nějaký úkol – pokud pracovala s kamarádkami, bylo vše v pořádku, pokud nebyly přítomny, samostatně nepracovala. V takových případech se jí musela věnovat paní učitelka individuálně. Dívka ve školce neprojevovala, ani nyní neprojevuje, žádné vzdorovité či agresivní chování, které bylo popsáno matkou. Je spíše introvertní, zakřiknutá. V kolektivu se nijak výrazně neprojevuje, nijak nevybočuje. Většinou nemluví, ale když se jí pedagog na něco zeptá, ráda odpoví. V současné době se dívce více věnuje paní asistentka a může jí tak být poskytována individuální podpora. Blízká přítomnost pedagoga jí pomáhá, cítí se bezpečněji a jistěji, je schopná se na zadané úkoly lépe soustředit. Ostatní děti dívku přijaly. Myslím si, že v naší malé školce směrujeme děti k dostatečné toleranci a respektování individuálních potřeb jiných dětí. Na začátku každého školního roku dětem jednoduše sdělíme, že má dívka nějaké zdravotní problémy a nemůže dělat vše jako ostatní, pak se samozřejmě chováme určitým způsobem a děti to rychle ,odkoukají‘, takže nemáme problémy s tím, že by se někdo dožadoval stejných úlev či to dívce dával jakýmkoli způsobem najevo. Prostě to děti jednoduše respektují, nezaznamenali jsme žádné náznaky šikany, posmívání či ubližování.“

Z rozhovorů je patrné, že se v těchto mateřských školách osvědčil tolerantní, klidný a laskavý přístup. Pedagogové akceptovali specifické potřeby zmiňovaných dětí a k potřebné adaptaci jim poskytli dostatek času.

👉 Doporučujeme 1 + 10 pro učitele v mateřské škole.