Reciprocita - jak se vzájemnost projevuje u lidí s PAS?

Reciprocita neboli vzájemnost je schopnost být v kontaktu s druhými lidmi, zapojit se do komunikace s nimi, reagovat na ně, vyladit se na ně. Jde i o určitou motivaci zapojit se do společenských interakcí. Intuitivní reakce na výrazy obličeje, pohyby těla a jejich zrcadlení vytváří pocit vzájemnosti. Tato dovednost patří mezi klíčová oslabení, která charakterizují osoby s poruchou autistického spektra.  

Poslechněte si text také v audioverzi (čte Pavla Hradecká)

Jedním ze základních nástrojů k vyjádření pocitu vzájemnosti je tzv. sdílená pozornost – schopnost upoutat a přitáhnout si pozornost druhé osoby (u dětí třeba ukázáním na zajímavý předmět, který je zaujal). Můžeme to pozorovat v situacích, kdy je pozornost dítěte a druhé osoby zaměřena na stejný cíl (hračku, aktivitu, společné téma). Na jedné straně jde o to, jak dítě aktivně získává pozornost druhé osoby (pohled, ukazování, gesta, otočení těla apod.), ale také jak reaguje na snahu druhé osoby o upoutání její pozornosti. Společná aktivita vyvolává u dětí radost. Být v kontaktu s blízkými patří mezi základní potřeby dítěte, sdílení pozornosti je pro dítě intuitivní a spontánní chování.

Paleta možností, jak reciprocitu projevit už v útlém věku

Už u kojenců kolem 6. měsíce pozorujeme snahu získat si aktivně pozornost rodičů výskáním, radostnými pohyby a úsměvem. Postupně jsou děti schopny zaměřovat svou pozornost tam, kam se rodiče dívají, orientují se podle jejich pohledu a následují ho. Schopnost sdílené pozornosti je patrná od osmého měsíce a v osmnáctém měsíci si dítě dokáže velmi obratně vyžádat pozornost dospělého – spontánně ukazuje na objekt svého zájmu v dálce (letadlo na obloze, psa za plotem, plačící dítě, bagr apod.), vyčkává, než se na něj rodiče podívají také, podává jim hračky, směje se u stolu, když se smějí rodiče, nemusí ani situaci rozumět. Aby dítě bylo schopné komunikovat s druhými, nemusí nutně umět mluvit, a přesto má širokou paletu možností, jak blízké osoby kontaktovat a získat si jejich pozornost. Toto chování je u dětí s PAS opožděno nebo celkově oslabeno.

V batolecím období dítě klade časté požadavky na pozornost rodičů, je schopné si požádat o pomoc, napodobuje chování druhých osob, raduje se ze společného kontaktu a aktivně kontakt iniciuje. U dětí s PAS naopak vídáme menší projevovanou radost ze vzájemného kontaktu (úsměvy, tleskání, smích, pohledy). Děti s PAS jsou méně vnímavé vůči svému okolí, neprojevují velký zájem o společnou hru, méně se snaží získávat pozornost rodičů, rychle společné aktivity opouštějí, nenosí předměty na ukázku, nereagují na své jméno či jen sporadicky ukazují na předměty zájmu. Mnohem méně také reagují na snahy rodičů navázat s dětmi kontakt. Velmi často si děti s PAS nabídek ke kontaktu ze strany rodičů nevšimnou nebo je odmítnou.

Reciprocita v předškolním a školním věku

V předškolním období nabývají na významu vrstevnické vztahy, kdy si děti vyměňují hračky a jsou schopny si hračky půjčovat. Děti se snaží získat pozornost ostatních dětí a připojit se k nim. Děti s PAS mívají menší zájem o vrstevnické vztahy, mnohdy ostatní děti jen pasivně pozorují nebo si nevšimnou, že si s nimi ostatní děti chtějí hrát. Děti v předškolním období jsou schopny poznat, jak se rodiče cítí a snaží se je utěšit, rozesmát nebo potěšit. Dávají jim dárky, malují pro ně obrázky. Děti s autismem, ačkoliv mohou mít potěšení z jednoduchých sociálních kontaktů a rády se mazlí, mívají obtíže s vyjádřením žádosti o pomoc, méně obratně sdělují své potřeby, přání a pocity.

Ve školním věku má dítě rozvinuté konverzační dovednosti, hovoří o svých mentálních stavech a chápe mentální stavy ostatních, zohledňuje je v rozhovorech. Projevuje zájem o druhé, klade otázky, vypráví zážitky, chlubí se, navazuje bližší přátelství, snaží se kamarády potěšit dárkem. Děti s PAS mívají obtíže v projevování zájmu o druhé, neodhadnou, zda jejich vyprávění posluchače stále zajímá, nadměrně lpí na svých tématech. Je pro ně těžší se v rozhovoru vyváženě střídat, odhadnout délku pomlk mezi tématy. Méně často se snaží o rozvíjení dialogu. Méně také zrcadlí mimiku a pohyby druhé osoby při rozhovoru nebo si jich vůbec nevšímají.

Rozvoji reciprocity je důležité věnovat pozornost, obtíže v reciprocitě mohou mít totiž negativní dopad na kvalitu vztahu rodiče a dítěte. Při ztížené interakci obě strany, rodiče i dítě, vydávají velké množství energie, což může vést k vyčerpání a negativním pocitům vůči sobě navzájem. Rodiče mívají potřebu kompenzovat obtíže svých dětí v komunikaci a sociální interakci, proto často přebírají v interakci vůdčí roli, zahlcují děti pokyny, jsou příliš direktivní a aktivní a nedají dětem dostatečný prostor pro reakci. Často také plní úkoly za dítě a předvídají jeho přání, takže dítě komunikovat nepotřebuje, což dětem komplikuje osvojování a posilování klíčových sociálních a komunikačních dovedností.

Snahu musí vynaložit obě strany

V dospívání a dospělosti se vzájemnost promítá do partnerských vztahů, kdy si lidé v páru navzájem projevují náklonnost a intimitu. Osoby s PAS mívají v této oblasti obtíže, nemusí zachytit potřeby a emoce druhé osoby, schopnost přizpůsobit se partnerovi je kvůli zahlcení vlastními obtížemi snížená. Nemusí si být jisti zahájením konverzace, nedokážou ji udržovat. Mohou mít sníženou potřebu sdílet své zážitky a pocity, či naopak s nimi druhé osoby zahlcovat, aniž by vnímali, že druhé osobě to již není příjemné. Za správný vztah mohou považovat jen ten, který je zcela bez chyb a perfektní, jenže takový v reálu neexistuje.

Oslabení vzájemnosti ztěžuje navazování bližších přátelství, partnerských vztahů nebo týmové práce a přináší nesoulad do vzájemné interakce, způsobuje nepříjemnou atmosféru a má negativní dopad na vzájemné porozumění. Ke zlepšení reciprocity je zapotřebí porozumění a úsilí obou stran.

👉 Další důležité informace o tom, jak se může reciprocita v jednotlivých obdobích dítěte s PAS projevovat, najdete v rubrice Autismus podle věku v příslušných věkových kategoriích. 

• ADAMSON, L. B., MCARTHUR, et al. (2001). Autism and Joint Attention: Young Children's Responses to Maternal Bids. Journal of Applied Developmental Psychology, 22(4), 439-453. DOI: 10.1016/S0193-3973(01)00089-2
• BUNTOVÁ, D., & TICHÁ, E. (2009). Autizmus. In A. Kerekrétiová, Základy logopédie (pp. 257-272). Bratislava: Univerzita Komenského. ISBN 978-80-223-2574-5.
• CONSTANTINO, J. N., PRZYBECK, T., et al. (2000). Reciprocal Social Behavior in Children with and without Pervasive Developmental Disorders. Journal of Developmental and Behavioral Pediatrics: JDBP, 21(1), 2-11. DOI: 10.1097/00004703-200002000-00002.
• HOBSON, J., HOBSON, R., et al. (2016). The Relation between Severity of Autism and Caregiver-Child Interaction: A Study in the Context of Relationship Development Intervention. Journal of Abnormal Child Psychology, 44(4), 745-755. DOI: 10.1007/s10802-015-0067-y.
• HUDRY, K., ALDRED, C., et al. (2013). Predictors of Parent–Child Interaction Style in Dyads with Autism. Research in Developmental Disabilities, 343400-3410. DOI: 10.1016/j.ridd.2013.07.015.
• KAAL, A., SMITH, L., et al. (2018). Early Interaction in Autism Spectrum Disorder: Mothers' and Children's Behaviours during Joint Engagement. Child Care Health Dev., 44(2), 312–318. DOI: 10.1111/cch.12532.
• ŠPORCLOVÁ, V. (2018). Autismus od A do Z. Pasparta, Praha. ISBN: 978-80-88163-98-5.
• THOROVÁ, K. (2016). Poruchy autistického spektra (Rozšířené a přepracované vydání). Praha: Portál. ISBN: 978-80-262-0768-9.
• ZAMPELLA, C.J., CSUMITTA, K.D., et al. (2020). Interactional Synchrony and Its Association with Social and Communication Ability in Children with and without Autism Spectrum Disorder. Journal of Autism and Developmental Disorders. DOI: 10.1007/s10803-020-04412-8