Svět plný silných vjemů aneb krásy i strasti smyslového vnímání člověka na spektru

Ráda se dotýkám různých jemných látek. Jako dítě jsem si tím způsobila dost problémů, když jsem se dotýkala spolužáků, kteří měli tričko z nějakého na dotyk příjemného materiálu. Mám ráda luštěniny, nejen proto, že mi chutnají, ale podobně jako Amélie z Montmartru se v nich ráda přehrabuji. Baví mě sledovat a poslouchat, jak pěna do koupele pomalu praská, koukat se, jak se třpytí. Ráda se houpu. Pořád mám něco v rukou, s různými hračkami pro nejmenší si vyhraji víc než děti.

Vadí mi silné světlo, hlavně blikající světla. Při cestování se snažím si sedat na tu stranu, kde nesvítí slunce kvůli tomu, jak blikají při jízdě stíny stromů. Také mi vadí některé zvuky, vrtání do panelu, zapnutá pračka, pískot brzdícího vlaku, pískání zářivek, zametání koberce. Nemám ráda, když se mě někdo dotýká. Sundávám tvrdé štítky z oblečení. Myslím si, že podobné problémy má spousta lidí, že nejsem zase nějak moc přecitlivělá. Dost často se to dá nějak řešit, sluchátky, slunečními brýlemi. Bývala jsem dost citlivá na teplotu, ale řekla bych, že v poslední době je to o něco lepší. Nemám příliš citlivý čich. Co se týká chuti, znám mnohem vybíravější lidi, než jsem já.

Mám špatný odhad na vzdálenosti. Často do něčeho narážím. Při přecházení silnice jsem mnohem klidnější, když přechází zároveň i někdo další. Také mám problémy s hledáním, když je něco jinde, než jsem zvyklá. Prostě tu hledanou věc mezi tou spoustou ostatních věcí nevidím, přijde někdo jiný a najde ji hned. Ale může to souviset spíš s vadou zraku než s poruchou autistického spektra. Hodně mi vadilo, když mě v práci posadili doprostřed open space mezi dva kolegy, za kterými často chodili další lidé. Nevadil mi ani tak hluk, měla jsem na hlavě sluchátka, ale že tam vždycky bylo tolik lidí a že mi stáli za zády. Musela jsem vždycky odejít a počkat, až se ti lidé zase rozejdou V open space můžu pracovat, ale nejlíp někde v rohu.

Moc hlasů a informací najednou

Když na mě někdo mluví v autobuse, kde slyším hluk motoru, tak mu vůbec nerozumím. Když se sejde víc lidí, např. v restauraci, utvoří malé skupinky, ve kterých spolu mluví. Já slyším mluvit víc lidí zároveň z různých těch skupinek a vůbec nerozumím, co kdo říká, jak slyším všechno najednou. Podobné to je, i když se sejde rodina, skáčou si do řeči, hovoří víc lidí současně, a já to nedokážu vnímat. Je to dost vyčerpávající, během chvíle jsem z toho unavená.

Vlastně je to pro mě těžké vnímat, co kdo říká, i když ti lidé nemluví zároveň. Možná je to jejich počtem, jak rychle spolu mluví, nebo když dostanu moc informací v krátkém čase. Největší problém jsem s tím zažívala v práci při různých poradách. Několik lidí se spolu baví a já nestíhám sledovat o čem. Abych měla informace, o čem je řeč, snažila jsem se dělat si poznámky, ale už jsem nebyla schopná reagovat na to, co se zrovna řešilo.