Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Pojem asistent pedagoga vešel v širší známost v rámci celospolečenské diskuse o inkluzi, tedy zařazení dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi něž patří velmi často právě děti s poruchou autistického spektra, do běžných škol, jinak řečeno mezi intaktní populaci. Vzhledem k většinovému vnímání tohoto procesu v dané době a ne vždy zrovna ideálnímu nastavení, nebyl zpočátku vnímán příliš pozitivně. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, a to zejména žáci s PAS byli zmiňování v negativních souvislostech, často se skloňovaly obavy z toho, že budou negativně ovlivňovat vzdělávací proces a klima ve třídě. Stejný postoj společnost, a to včetně pedagogické veřejnosti, zaujímala i k asistentům. Tento fakt částečně vyplýval z mylného předpokladu, že se jedná o osobního asistenta žáka, a ne o partnera a kolegu pedagoga, který mu mimo jiné má být nápomocen ve vzdělávacím procesu a řadě dalších aspektů.
Asistent pedagoga je definován jako pedagogický pracovník, který je zaměstnancem příslušné mateřské školy a působí ve třídě, kde se vzdělávají i žáci s poruchou autistického spektra, nebo jinými speciálními vzdělávacími potřebami. Přitom může jít o třídy smíšené nejen věkově, ale i z hlediska vzdělávacích potřeb. Jeho pracovní povinnosti vycházejí z níže uvedeného legislativního rámce.
Místa asistentů pedagogů jsou zřizována na základě dvou různých postupů, a to v případě běžných škol jako podpůrné opatření, nebo v případě speciálních škol jako z běžného školního rozpočtu placeného standardního zaměstnance a to tak, že množství zaměstnaných asistentů je závislé na typu speciální školy, počtu žáků ve třídách a rozsahu výuky. Ve třídách do tří žáků nedostává škola peníze na asistenta žádné, protože se přepokládá, že výuku zvládne učitel sám. Ve třídách nad čtyři žáky školy dostávají na plat asistenta pedagoga dotaci pokrývající poloviční nebo vyšší úvazek (více než 20 hodin týdně). Pokud je ve škole třída, kde se vzdělávají žáci se závažnými vývojovými poruchami chování, tělesným postižením, souběžným postižením více vadami nebo autismem měla by taková škola dostat dotaci pokrývající více než jeden úvazek asistenta pedagoga.
Z legislativního hlediska se dle Zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) § 16 odst. 2 písm. g) využití asistenta pedagoga řadí k bezplatnému poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením. V § 20 Zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících jsou popsány možnosti získávání odborné kvalifikace asistenta pedagoga. Dále § 3 téhož zákona definuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka.
Náplní práce asistenta pedagoga je především ve spolupráci s učitelem podílet se na přímé výchovně-vzdělávací činnosti. Jedná se samozřejmě především o děti s poruchami autistického spektra nebo jinými speciálními potřebami, asistent pedagoga se ale podílí na vzdělávací činnosti i u intaktní části třídy. Dále pak zprostředkování a pomoc při komunikaci a práci mezi učiteli a žáky, v neposlední řadě také při komunikaci mezi učiteli a zákonými zástupci žáků. Mezi další důležité činnosti patří také skupinová i individuální podpora žáků při přípravě na výuku. Žákům se speciálními vzdělávacími potřebami pomáhá asistent pedagoga také při sebeobsluze. To se týká zejména žáků s PAS, jejichž začleňování v oblasti sebeobsluhy je v důsledku odlišností v jejich vnímání okolního prostředí a podnětů často velmi obtížné.
Ředitel školy, která asistenta pedagoga zaměstnává, rozhoduje, zda bude vykonávat pouze přímou pedagogickou činnost, nebo i nepřímou činnost, přičemž nepřímá činnost může tvořit nejvýše jednu devítinu z pracovního úvazku. Do přímé pedagogické činnosti patří bezprostřední práce s žáky a nepřímou činností se rozumí příprava na výuku, konzultace s pedagogy, spolupráce se zákonnými zástupci, příprava pomůcek apod.
Z výše uvedeného tedy vyplývá rozdíl mezi osobním asistentem a asistentem pedagoga. Osobního asistenta obvykle zaměstnávají zákonní zástupci žáka či neziskové organizace a jeho úkolem je být nápomocen výhradně takovému žákovi. Na rozdíl od osobního asistenta je asistent pedagoga, i když je zpravidla přidělen do tříd, kde jsou i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, skutečným asistentem pedagoga v celém širokém spektru jeho činností a umožňuje tak učiteli, aby věnoval v rámci svých schopností, znalostí a kompetencí více pozornosti i podpoře žáků s autismem či jinými speciálními vzdělávacími potřebami a podpořil je tak v jejich vzdělávání a adaptaci v kolektivu. Asistent pedagoga není tedy „jen“ pomocníkem konkrétního žáka.
Jedním z hlavních předpokladů pro práci asistenta pedagoga je schopnost naslouchat, vžít se do komplikovaných situací a rolí, empatie, vytváření přátelského prostředí a pocitů bezpečí. To je velmi důležitý faktor při podpoře dětí s PAS, pro které je často i sebemenší změna v každodenní rutině velmi vážným narušením jejich osobního komfortu. Nadšení, zaujetí a radost z vykonávané činnosti není jen předpokladem, je spíše podmínkou stejně jako aktivní a pozitivní přístup a jeho přenášení na děti a celý kolektiv. Je také třeba, aby dokázal podporovat individuální potřeby dětí v kolektivu, jejich soběstačnost a eliminoval konflikty vznikající často právě ze specifik v chování dětí s poruchou autistického spektra.
Velmi důležité jsou také organizační schopnosti, zvládání náročných situací, rozhodnost, schopnost přijít s alternativním řešením vzniklých problémů a situací. Z hlediska spolupráce s dalšími pedagogickými pracovníky ve třídě a ve škole je nezbytná schopnost pracovat v týmu. Nezanedbatelná není ani schopnost samostatné tvůrčí práce a proaktivní přístup k sebevzdělávání a rozšiřování odbornosti.
Jakkoli se výše uvedené předpoklady mohou jevit v celé šíři příliš idealisticky, jsou zejména v prostředí mateřské školy více než žádoucí. Je třeba brát v úvahu, že prostředí předškolního vzdělávacího zařízení je specifické v mnoha ohledech. Mateřská škola je zpravidla první institucí, kde se dítě setkává se vzdělávacím systémem, s různými formami organizace dne a činností v rámci většího kolektivu. Věkové skupiny jsou obvykle heterogenní, přičemž věkové rozmezí dětí se pohybuje od 2 do 7 let, ve třídě obvykle působí dvě učitelky a asistent pedagoga se stává dalším členem týmu, jehož dobré fungování je nezbytným předpokladem úspěšného vzdělávacího procesu. Je třeba si s ohledem ke všem těmto aspektům uvědomit, že tento tým se podílí na utváření a formování vztahu ke vzdělávacím institucím, a to nejen u dětí, žáků, ale i jejich zákonných zástupců. Není třeba zdůrazňovat, že zejména v případě dětí s různými projevy autismu je navození pozitivního, stabilního a vstřícného prostředí, důvěry a komunikace mezi rodinou a vzdělávacími institucemi pro budoucí úspěšnou práci klíčové.
Většina chyb, rizik a problémů vyplývá z faktu, že dochází k nové nezvyklé situaci, kterou je přítomnost další dospělé osoby ve třídě. Před příchodem asistenta pedagoga dojde několikrát za rok k tomu, že přijde hospitace či inspekce, jinak je ale prostředí třídy z hlediska složení stabilní.
Prvním, nejdůležitějším krokem je, aby příchod asistenta pedagoga nebyl spojován s faktem, že do třídy nastoupil nový žák, nebo aby v ještě horším případě nedošlo k tomu, že by příchod asistenta byl deklarován tak, že souvisí s příchodem nového žáka, který má nějakou formu PAS, případně jiné znevýhodnění. Pokud k tomu dojde, fakticky je takový žák stigmatizován, což může hned zpočátku vést k jeho vyčlenění z kolektivu dětí a negativnímu vnímání ze strany některých rodičů. Ideální je tedy asistenta představit jako nového pedagoga (záleží na zvyklostech dané školy, jak se děti a učitelé mezi sebou oslovují), který bude pomáhat se vším a se všemi, tedy s tím, co bude zrovna třeba.
Dalšími chybami, které mohou vzniknout mezi dětmi a asistentem pedagoga jsou přílišné ambice či nadměrná pomoc z jeho strany. Z přemíry snahy a přílišných ambicí asistenta dosáhnout toho, aby žák s PAS obstál jako ostatní, může dojít k nadměrné aktivizaci dítěte, která pak v konečném důsledku vede k negativismu a odmítání. Opačným extrémem je přemíra kompenzace, v důsledku které se žák naučí na asistenta spoléhat, využívat toho a posléze i zneužívat.
Další kategorií jsou pak chyby a rizika spojená s interakcí mezi dospělými. Patrně největší chybou je, když pedagog zaujme k asistentovi negativní postoj, ignoruje ho a nespolupracuje s ním, dává mu najevo, že ho ve třídě nepotřebuje a nechce. Tím vzniká napětí, které velmi negativně ovlivňuje klima třídy. Pokud do této situace jsou zavlečeni i rodiče, může to problém ještě prohloubit. Další z chyb je situace, kdy pedagog rezignuje na vzdělávání žáka či žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ponechává je na asistentovi, to vede k částečné segregaci, což je v přímém rozporu s myšlenkou inkluze. Pokud tuto situaci asistent navíc přijme a začne se chovat tak, aby „nerušil“ intaktní část kolektivu, postrádá celý proces inkluze fakticky smysl a vede spíše k opačnému efektu. Podobný problém může vzniknout, pokud je asistent pedagoga silnou osobností, nebo má vyšší odbornost, pedagog ho může začít vnímat jako osobu, která ohrožuje jeho postavení a rezignuje na svou vedoucí roli. Pro děti je pak těžké rozeznat, kdo je tou hlavní autoritou. Ve vztahu k rodičům dětí může také docházet k chybám, které vyplývají z výše uvedených, kdy asistent či pedagog v komunikaci s nimi udávají rozdílné informace či rady.
Po řadu let strávených v mateřské škole jako pedagog jsem byla přímým účastníkem nástupu inkluze do předškolního vzdělávání. Z vlastní zkušenosti tedy mohu říci, že přes všechny počáteční problémy a strasti je vidět poměrně výrazný posun a světlo na konci tunelu září čím dál jasněji.
V době, kdy inkluze do škol vstupovala, byla k celému procesu patrná nedůvěra jak ze strany rodičů, tak především pedagogů a vedení škol. Mateřská škola tím, že je prvním stupněm výchovně-vzdělávací soustavy, je často místem, kde se u dětí projeví první signály spojené právě s autismem, které se v často stereotypním domácím prostředí do té doby nedaly rozeznat nebo se nemohly projevit. Přítomnost asistentů pedagoga může pomoci v diagnostice a při vytváření podmínek pro přijetí těchto dětí třídním kolektivem a společností. To si na základě vlastního pozorování a zkušeností vedoucí pracovníci škol a pedagogové začali uvědomovat. V průběhu několika let došlo k výraznému posunu ve vnímání pozice asistenta pedagoga. Zpočátku ho pedagog často bral spíše jako osobního asistenta konkrétního žáka, čas a praxe ale ukázaly, že není velkým problémem vytvořit tým, který doslova rozzáří celý kolektiv a prospěje všem. Ukazuje se, že pokud pedagogičtí pracovníci najdou ochotu spolupracovat, pracovat týmově ve prospěch celku, dokážou děti i rodiče z intaktní populace najít cestu a pochopení pro děti s takovými odlišnostmi, jako je právě PAS, přijmou je do kolektivu, berou je takové, jaké jsou. Tyto děti jsou pak takovým prostředím pozitivně motivovány a stávají se součástí kolektivu.
Na druhé straně je ale vzhledem k nastavení podmínek pro školy velmi obtížné získat do pracovního poměru kvalitního asistenta pedagoga. Tomu brání například fakt, že asistent je přidělován v rámci podpůrných opatření a dostane tak fakticky smlouvu pouze na dobu, po kterou tato opatření platí. Vzhledem k tomu, že dětí se speciálními vzdělávacími potřebami přibývá a jejich potřebná úroveň podpory je rozdílná, bývá asistent často sdílený pro více žáků. Za nepříliš dobrých mzdových podmínek, navíc často se zkráceným úvazkem, je pak přetížen, a navíc je po něm požadováno, aby dosáhl odborné kvalifikace, a ještě se průběžně vzdělával a sdílel své zkušenosti s kolegy. Tyto aspekty snižují atraktivitu pracovní pozice asistenta pedagoga a školy tak často hledají provizorní řešení, která samozřejmě kvalitou neodpovídají cílům, kterých je třeba ve výchově a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami dosáhnout. Tato „provizoria“ pak právě u dětí s diagnostikovanými poruchami autistického spektra často vedou ke značným, někdy i nenapravitelným škodám a regresi.
Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), dostupné z: https://www.msmt.cz/dokumenty/skolsky-zakon-ve-zneni-ucinnem-ode-dne-1-2-2022 a https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-563
Vyhláška č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-317
Našli jste v textu chybu nebo překlep? Neváhejte nás kontaktovat na adrese: info@autismport.cz.
Názory