Vzkazy pro spolužáky od žáků a studentů s PAS

Žák či student s poruchou autistického spektra může třídní kolektiv velmi obohatit a svým spolužákům pomoci rozšířit obzory a náhled na okolní svět. Děti s PAS vnímají svět kolem sebe obvykle jinak než jejich neurotypičtí spolužáci. Často bývají zapálení do nějakého koníčku, tématu či předmětu, k němuž mohou předat cenné znalosti a zkušenosti. Se svými spolužáky jednají bez přetvářky, na upřímnosti jsou založeny i jejich vztahy, a očekávají totéž od svého okolí. Přesto odlišnost a jinakost dětí s PAS, včetně jejich specifických potřeb, mohou narážet, a často také narážejí, na nepochopení ze strany spolužáků. Přestože žáci na spektru touží být plnohodnotnou součástí svého třídního kolektivu, přejí si být chápáni a respektováni, mají často špatné zkušenosti. Někteří z nich se setkávají s odmítáním a bohužel i šikanou. Mnohdy nechápou, proč je spolužáci mezi sebe neberou, proč se jich straní, posmívají se jim a jsou k nim neupřímní. Někdy to přitom můžou být maličkosti, které vedou k lepšímu porozumění a zlepšení vztahů dětí s PAS a jejich spolužáků. Zeptali jsme se proto žáků a studentů na spektru: Co byste svým spolužákům vzkázali?

Pro mě je nejdůležitější upřímnost spolužáků a zároveň dobré vycházení s nimi. Poradil jsem jim v prvním ročníku gymnázia, že mě mají včas říct, když jim něco vadí, případně mě zarazit, ještě ve fázi, když nejsou naštvaní. Třeba když něco vykládám příliš dlouho. Mnohem víc mi vadí, když spolužáci hrají, že jim nic nevadí a přitom si myslí, jaký jsem blbec. Stejně tak mi vadí, když se okamžitě začnou zlobit a nadávat mi. (Honza, 20 let)

Svým spolužákům bych chtěl vzkázat, aby zkusili být méně hluční. Jinak jsem se vším spokojen. (Pavel, 13 let)

Dětem, co mají ve třídě kluka nebo holku s autismem, bych poradil, aby si z něj/ní nedělaly srandu. Nemusí to poznat, některý srandě prostě nerozumíme, nebo třeba ironii, a není fér toho zneužívat. (Tonda, 11 let)

Moje třída na základce bohužel nebyla nejlepší. Já a pár dalších spolužáků jsme byli věčně odsuzováni, šikanováni a shazováni. V takovém prostředí jsem se nikdy necítil dobře a bylo mi příšerně. Jen proto, že jsme byli trochu jiní, jsme schytávali bídu. Kdybych něco svým bývalým spolužákům mohl vzkázat, bylo by to asi to, aby se zamysleli před tím, než něco řeknou nebo se někomu vysmějí, může to člověku hodně ublížit. Přál bych si, aby těch devět let na základní škole proběhlo trochu jinak a aby byly naplněny respektem a přátelským chováním. Dočkal jsem se až teď, na střední škole, ale pořád si nesu nějaké následky. (Vašek, 15 let)

Chtěl bych vzkázat: „Nesmějte se lidem, co jsou naštvaní.“ (Vítek, 12 let)

To, jak se moji spolužáci chovali a co dělali, to člověk nikdy neovlivní. Těmhle lidem bych doporučil navštívit odbornou pomoc, jelikož se většinou jedná o duševní omezence (myslím lidi, co musejí někoho urážet a tak, prostě spodinu) a tato skupina lidí vzniká kvůli zkostnatělému systému vzdělávání (ničí sebedůvěru v jedince). (Filip, 19 let)

Asi bych byla ráda, aby víc lidí vědělo, že přemýšlíme a vnímáme věci prostě trochu jinak. Já mám třeba problém se soustředit, když je ve třídě moc hluk. Vadí mi mluvit nahlas před třídou a nejhorší je, když k tomu ještě ostatní mají blbý poznámky typu „Tak už něco řekni“ a tak. A často nerozumím tomu, o čem se lidi ve třídě baví, zvlášť holky. Můj vzkaz je: „Snažte se nás respektovat a zbytečně si nás nedobírat.“ (Víťa, 16 let)

Na základce mě mrzelo, že se mnou třeba holky moc nekomunikovaly. Kolikrát ani kluci, se kterýma jsem se jinak běžně normálně bavil. Pak se mi stávalo, že mi lidi ze třídy házeli věcma nebo po mně házeli křídou a tak. A vadilo mi, že mluví hodně sprostě a říkají „ty autisto“ jako nadávku. (Karel, 17 let)

Já mám vzkaz pro holky. Nepomlouvejte za zády. Když se s někým nechcete kamarádit, tak se nakamaraďte. Ale nedělejte, že jste kámošky, když potom toho člověka zradíte. To je těžký pro každýho, ale pro lidi s autismem možná ještě horší. Buďte upřímní, ale citliví. Když vám něco vadí, řekněte to třeba na chodbě, ne přede všema. (Lada, 16 let)

Když se s vámi nebavíme, tak to ještě neznamená, že bychom nechtěli. Já třeba nikdy nevím, jak mám začít, o čem se bavit, abych nebyl trapnej, aby se mi ostatní nesmáli. Takže mně by pomohlo, kdyby začal někdo jinej, a tak mi pomohl. (Jáchym, 12 let)

Začněte zase hrát Minecraft. Vždyť je to super hra! Nebo aspoň Pokémon GO. Ať se máme o čem bavit. (Jirka, 10 let)

👉 Zaujmout by vás mohl také článek Nepříjemné vzpomínky na základní školu.