Zanedbaný autistický divoch

Aspergerův syndrom mi zjistili ve třech a půl letech. Podezření vzniklo kvůli tomu, že jsem o sobě mluvil ve třetí osobě a pořád si stavěl dráhy z kazet.  

Rodiče se rozvedli. Matka se odstěhovala k novému příteli a mě vzala s sebou. Nepřihlásila mě na žádné nácviky sociálních dovedností. Jediná místa, kde jsem mohl interagovat s okolním světem, byla škola a internet.  

Postupně matka s přítelem začali pít alkohol a přestali mě a mé sourozence vodit do školy. Všechen čas jsme tak trávili v dětském pokoji. Matčin přítel poté začal v opilosti bít ji, mě i sourozence. Tři roky se násilí stupňovalo, až to vyvrcholilo tím, že do bytu vtrhla Policie České republiky a odvedla nás do Dětského centra Klokánek. Odtud si mě vzali do péče můj otec s jeho přítelkyní, se kterými žiji dodnes.  

Ukázalo se, že v civilizovaném světě jsem úplně dezorientovaný. Byl jsem zanedbaný divoch. Moje řeč byla atrofovaná. Nevyznal jsem se v emocích a když na mě rodiče křičeli, myslel jsem si, že mě chtějí zabít. 

Mé sny a neporozumění světu 

Snil jsem o manželství, ale nerozuměl jsem ani základní etiketě, jedl jsem zbrkle a svíral vidličku v pěsti pravé ruky. Dral se mezi ostatní, abych se probil k věci, kterou jsem momentálně chtěl vzít do ruky.  Neznal jsem hodnotu peněz, byl jsem velmi důvěřivý, a tak mi rodiče nakonec pohrozili, že jestli výdaje budou nadále převyšovat příjmy, půjde to k soudu a nebudu moci nakládat s penězi. 

Nikdo mi neřekl, jak to funguje na internet. Tak jsem řešil osobní a rodinné věci veřejně na internetu na různých diskusních fórech. Paradoxně mě probrali právě lidé na internetu, kteří mi vyčítali, že nemám sebereflexi a zkušenosti. Nejvíce jsem byl aktivní ve skupině Aspergerův syndrom, a právě tam se moje neschopnost poznat, co se nemá veřejně probírat, projevila nejvíc.  Dnes bych už osobní věci o sobě nebo o své rodině nikdy na internet nepsal. 

Měl jsem naivní a zkreslené představy o své budoucnosti, studoval jsem obchodní školu a myslel jsem si, že hned jak dostanu závěrečné vysvědčení, začnu podnikat nebo se stanu se umělcem a pánem světa. Představoval jsem si, že si zaplatím kurz a začnu točit filmy. Rodiče mi opakovaně říkali, že bych měl na tyto cíle pohlížet realističtěji a zabývat se jimi spíš jako koníčky. Radili mi, abych si našel práci, za kterou dostanu zaplaceno. Vzhledem ke své dezorientovanosti jsem si toto moudro opakovaně překládal jako: „Ty to nikam nedotáhneš! Budeš nulou po celý svůj život!“, což jsou typické věty z animovaných rodinných filmů, ve kterých okolí hlavnímu hrdinovi takto akorát podkopává nohy. Otec s přítelkyní mi navrhovali chráněnou dílnu a také chráněné bydlení. Tyto rady jsem bral jako útoky na své sny. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že za radami rodičů se ve skutečnosti skrývají dobré úmysly.  

Tady je seznam věcí, za které bych byl rád, kdyby mi je někdo v dětství poskytl: 

1. Kroužky, abych se něco naučil, a také abych měl interakci;
2. Aby mě brali za kulturou, na srazy, abych nebyl zavřený jen doma mezi čtyřmi stěnami;
3. Aby mě někdo upozornil na nebezpečí spojená s aktivitami na internetu, abych věděl, co mám na sociálních sítích dělat, a co naopak nedělat. 

Andika Christian, August 14, 2021, free licence Unsplash, použito 3.10. 2022, dostupné z: https://unsplash.com/@andikachristian 

{/sources}

Našli jste v textu chybu nebo překlep? Neváhejte nás kontaktovat na adrese: info@autismport.cz.