Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Život s poruchou autistického spektra zahrnuje, zejména v dospělosti, celou řadu existenčních otázek, s nimiž se lidé s PAS vypořádávají složitěji než lidé bez autismu. Dospějí-li jednou do stádia, kdy jsou nuceni se vypořádat se ztrátou či oslabením jistoty rodinného zázemí a reálným zhodnocením vlastních možností, může se objevit celá řada matoucích problémů, pro něž neexistují snadná řešení. Také lidé s PAS musejí jednou pohlédnout samostatnosti do tváře, nalézt vlastní existenční jistoty a pevný základ pro život v dospělosti, přesto že je jejich existence skrytě rozechvělá a značně křehká.
Nedostatečné schopnosti v sociální interakci či obtížné, vyčerpávající hledání a úsilí udržet si zaměstnání mohou dovést člověka s PAS k úvaze, zda by neměl požádat stát o pomoc ve formě invalidního důchodu. To však obnáší poměrně složitý proces s nejistými výsledky. Pomineme-li fakt, že samotná žádost o důchod může v člověku s PAS vyvolat pocit vlastního selhání a potvrzení vysoké míry vlastní nesamostatnosti, jsou tu i jiné skutečnosti, jež je třeba během celého procesu zpracovat a prožít je.
Projde-li člověk s PAS martyriem obhajování svého handicapu, čeká jej ze strany České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) velice zvláštní proces každoročního prověřování nevyléčitelného stavu a dokládání zdravotních zpráv o aktivní léčbě. Pravidelné obhajování vlastního vrozeného a neléčitelného handicapu však není dle mého názoru důstojné, byť u nemocí s kolísajícím průběhem je stále opodstatněné a pochopitelné.
Přičteme-li k tomu fakt, že lidé s mírným autismem prožívají vlastní tíhu výhradně niterně a navenek v podstatě neviditelně, je třeba se připravit na to, že se na jejich případný přiznaný invalidní důchod může společnost dívat skrz prsty. Tento společenský předpoklad trvá zejména kvůli neustávajícímu zneužívání sociálních dávek těmi, kteří hledají díry v systému. Člověk s mírným autismem, který svůj handicap prožívá zejména psychicky, může pak na společnost působit příliš zdravě na to, aby mu stát jakkoliv vypomáhal. Společnost může následně reagovat podrážděně a v dotyčném může vyvolat pocity studu nejen za jeho handicap, ale i za to, že požádal o pomoc. Invalidní důchod se tak může stát jakousi třináctou komnatou.
Mé vlastní zkušenosti jsou v tomto ohledu bohaté a ani po letech nemohu říct, že jde o jednoduché řešení existenční krize v důsledku výraznějších komplikací provázejících PAS. Invalidní důchod vnímám jako velmi rozechvělou a křehkou jistotu, jež se může mávnutím kouzelného proutku vypařit. Vzhledem k tomu, že jsou věci jako pevně daný řád a určitý pocit jistoty jedněmi z podmínek psychické rovnováhy lidí s PAS, může být invalidní důchod a jeho křehkost důvodem k dalšímu zbytečnému stresu. Nemohu toto řešení doporučit jako záruku zajištěné budoucnosti, ale spíše jako nejzazší pomoc v nouzi a jako jedno z možných řešení v boji o důstojnější život člověka s PAS.
📌 Všechny důležité informace najdete přehledně v příručce informovaného žadatele o invalidní důchod.
👉 Mohlo by vás také zaujmout - Invalidní důchod ano, či ne? Autentická výpověď mladého muže na spektru i jeho rodiny.
Názory