Od chráněného trhu práce k inkluzi: Jaké kroky podniká stát při zaměstnávání OZP?

Stát se zaměřuje na zvýšení zaměstnanosti osob se zdravotním znevýhodněním (OZP) na otevřeném trhu práce i na postupné omezování podpory chráněného trhu. Zavádí nové nástroje, jako je integrační sociální podnik, a upravuje legislativu. Přesto vyvstává řada otázek: Jsou změny dostatečné? Co stále brání větší inkluzi osob se znevýhodněním do běžného pracovního prostředí? Nad těmito i dalšími otázkami se zamýšlí Štěpán Hejzlar, ředitel terapeutického a sociálně rehabilitačního střediska a vedoucí služby sociální rehabilitace, který také přinese své postřehy ohledně nadcházející novely zákona o zaměstnanosti.

Úřad práce uvádí, že se snaží zvýšit zaměstnanost lidí s handicapem. Stát také plánuje podporu chráněného trhu práce omezit a více podpořit začleňování znevýhodněných pracovníků na otevřeném trhu práce. Jaké kroky už byly v tomto směru podniknuty, nebo jsou v plánu?

Záměr utlumovat přívod peněz do chráněného trhu je v pořádku. Objem financí jdoucích z rozpočtu do chráněného trhu se minulá léta spíše zvyšoval – z 5 miliard Kč v roce 2016 až na více než 9 miliard Kč v roce 2022, přičemž počet zaměstnaných osob na chráněných pracovních místech se zvýšil pouze o nějakých 16 %. Naprostým standardem v odborné komunitě i mezi lidmi z praxe je, že začleňování lidí se znevýhodněním do společnosti jde ruku v ruce se zaměstnáváním na otevřeném trhu práce. Nejedná o nějaký revoluční obrat, je to více méně konsenzus. Současné Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) tento přístup podporuje a administruje řadu projektů, zejména evropských, v nichž skrze nástroje aktivní politiky zaměstnanosti podporuje zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZ), a to zejména na otevřeném trhu. Jedním z hlavních nástrojů státu je i tzv. pracovní rehabilitace. Obecná zákonná úprava, která by opravdu motivovala běžné zaměstnavatele lidi s postižením zaměstnávat, však dostatečná není.

Vláda v březnu letošního roku schválila návrh zákona o integračním sociálním podniku, v čem má mít odlišné podmínky od chráněného trhu? Jaké změny či možnosti přináší pro zaměstnavatele a jaké pro zaměstnance?  

Návrh zákona o sociálním podnikání pracuje s širší definicí sociálně znevýhodněných osob, rozšiřuje ji z osob se zdravotním znevýhodněním i na pečující o osoby ve III. nebo IV. stupni závislosti, osoby bez středoškolského vzdělání, absolventy (do 2 let od ukončení statusu studenta), osoby po výkonu trestu odnětí svobody, lidé na 60 let nebo osoby, které v posledních dvou byly v součtu alespoň 12 měsíců evidovány na úřadu práce (ÚP) jako uchazeči o zaměstnání; úplný výčet okruhu osob je však ještě širší. Integrační sociální podnik bude muset zaměstnat nejméně 30 % (z celkového počtu svých zaměstnanců) osobami z výše uvedené skupiny.

Motivační příspěvek za zaměstnání člověka se specifickými potřebami obdrží zaměstnavatel až po jednom roce, zároveň může být vyplácen maximálně po dobu čtyř let. Jeho výše bude odvislá od toho, kolik integrovaná osoba u nového zaměstnavatele vydělá. Za kalendářní rok však bude příspěvek činit minimálně 80 % průměrné měsíční mzdy v ČR. Motivační příspěvek nově obdrží i za to, že si integrovaná osoba najde práci na otevřeném trhu. Omezení čtyřmi lety je dobré; cílem je, aby lidé se specifickými potřebami plynule přešli na otevřený trh práce. S tím by jim integrační sociální podniky měly prakticky pomáhat.

Návrh počítá i se změnou zákona o sociálních službách, konkrétně právě výkonu činnosti sociálního pracovníka v rámci integračního soc. podniku. Jak to bude probíhat, mi zatím není jasné. Předpokládám, že se lidé s postižením nakonec budou stejně obracet na tradiční poskytovatelé sociálních služeb nabízející podporované zaměstnávání (PZ) (pozn. red.: PZ je služba, která pomáhá lidem se zdravotním postižením nebo jinými znevýhodněními získat a udržet si zaměstnání na otevřeném trhu práce.) či na Individual Placement and Support (IPS) (pozn. red.: IPS je specifická metoda podporovaného zaměstnávání zaměřená především na osoby s duševním onemocněním nebo jinými psychickými problémy.)

Je integračně sociální podnik aktuálně dostačující systémovou změnou?

Není z principu špatnou změnou, ale je nedostačující. Chybí mi posun ve větší finanční motivaci zaměstnavatelů OZP na otevřeném trhu práce, tj. lidí se zdravotním znevýhodněním v běžném firemním prostředí. Zaměstnávání OZP v běžných firmách nelze stavět pouze na zásadách a apelech na diverzitu a inkluzi. Zaměstnavatelé, a zejména menší a středně velké podniky, potřebují konkrétní finanční pobídky. Ty stávající nestačí. Stávajícími pobídkami myslím zejména daňové úlevy a povinný podíl zaměstnávání OZP, který se však dá kompletně obejít náhradním plněním (pozn. red.: Náhradní plnění umožňuje zaměstnavatelům splnit povinný podíl zaměstnávání OZP, pokud nechtějí, nebo nemohou přímo zaměstnávat OZP, jinou formou, např. odběrem služeb nebo výrobků od firem, které OZP zaměstnávají.).

Další možností je, že se z něj firma nevelkými sumami do státního rozpočtu „vyplatí“. Úřad práce, respektive stát, pokrývá až 75 % mzdových nákladů na zaměstnané OZP na chráněném trhu práce, ale 0 % na zaměstnané OZP na otevřeném trhu. To by se mělo změnit. V půlce září 2024 byla při druhém čtení zákona diskutována právě tato velmi potřebná změna v podobě snížení náhradního plnění integračními sociálními podniky i zaměstnavateli na chráněném trhu práce směrem k ostatním zaměstnavatelům. Chráněný trh se vůči tomuto opatření bránil. Nezbývá doufat, že bude možnost náhradního plnění i nadále snižována a omezována.

„Platí, že čím větší možnost firem náhradně plnit povinný podíl zaměstnávání OZP, tím menší je reálná zaměstnanost OZP na otevřeném trhu práce.“     

Změnila se od roku 2018 podpora pro zaměstnavatele, kteří nabízejí místa pro OZP na otevřeném trhu? 

MPSV má připravenou novelu zákona o zaměstnanosti, která dělá několik krůčků správným směrem. V současné době jsou tři způsoby, jakými tzv. povinný podíl plnit: 1. přímé zaměstnávání OZP, 2. náhradní plnění, 3. odvod do státního rozpočtu; respektive kombinace možností 1,2,3. V novele jsou odvody do státního rozpočtu (3. bod) odstupňovány podle toho, jak se zaměstnavateli daří plnit povinný podíl přímým zaměstnáním OZP (1. bod). Je tak vlastně řečeno, že 1. způsob je preferovaný. A to je správně. Nicméně, odstupňování penalizuje (správně) ty zaměstnavatelé, kteří způsob 1. nevyužívají téměř vůbec; ale nijak nemotivuje ty, kteří jej využívají z části. Bude vám stačit, abyste povinný podíl alespoň ze 3 % plnili 1. způsobem, a ocitnete v té nejvyšší („nejlepší“) kategorii. Zbytek můžete ročně doplatit částkou odpovídající jednomu násobku průměrné měsíční mzdy za každý nenaplněný úvazek OZP. Ti, kdo by způsobem 1 plnili méně než 1 % povinného podílu úvazků, by pak museli doplatit 3,5 násobek průměrné měsíční mzdy. Zjednodušeně řečeno, můžete ve středně velké firmě udělat jeden mikroúvazek pro OZP, a zbytek doplatit jedním násobkem průměrné mzdy.

Novela také lehce koriguje chráněný trh, konkrétně zavedením „stropu“ pro zvýšení příspěvku na další náklady, např. úpravy pracoviště nebo pracovní asistenci. Detaily si zájemce může přečíst v tiskové zprávě. Pro mě je ale důležité, že MPSV o zaměstnávání lidí s postižením na otevřeném trhu daleko více mluví jako o žádoucím směru.

Jaké jsou v současnosti hlavní překážky pro zaměstnávání klientů s invalidním důchodem na otevřeném trhu práce?

V první řadě je pro lidi se zdravotními obtížemi těžší se vůbec k přiznání invalidity (a tudíž statusu OZP) dostat. Vidím to zejména u lidí se středně závažným duševním onemocněním nebo lidí s autismem bez poruch intelektu, se kterými pracuju. Vláda šetří, podle názoru nás v NAUTIS, v tomto případě na špatném místě. Celý systém podpory zaměstnávání lidí s postižením je založen na tom, že musí být OZP (neplést s průkazem OZP typu TP, ZTP, ZTP/P); až na menší výjimky, jako je účast v projektu apod.

„V sociálních službách naštěstí máme tu výhodu, že můžeme podpořit v hledání práce kohokoliv, kdo je v tomto ohledu v nepříznivé situaci a spadá do naší cílové skupiny. Z hlediska zaměstnavatele je však uchazeč bez OZP na stejné startovní čáře jako jakýkoliv jiný uchazeč o pracovní místo.“

V tomto směru se vaše zdravotní specifikum nebo neurovývojový profil (projevující se třeba jiným způsobem komunikace a zpracováním informací) může stát hendikepem. U zaměstnavatele můžeme intervenovat, prezentovat silné stránky uchazeče, vyzdvihovat výhody rozmanitých týmů, školit, vysvětlovat, bořit mýty a obavy z jednotlivých typů postižení, ale nemusí to vždy stačit. Ať chcete nebo ne, pro mnoho zaměstnavatelů je inkluze lidí s postižením i přes sebelepší vůli časově a energeticky náročná. Zaměstnávání „z milosti“ nebo tzv. charitativní přístup s sebou nese spíše nevýhody, a navíc není dlouhodobě udržitelný. S invalidním důchodem (OZP) je to o něco jednodušší, zaměstnavatel je alespoň částečně finančně motivován. Jak však bylo řečeno, ne dostatečně, nebo ne natolik, aby to mělo větší efekt.

Jaký typ podpory by za vás dával největší smysl?

Jak jsem zmiňoval výše, například nějaká forma mzdového (motivačního) příspěvku za každou zaměstnanou OZP na otevřeném trhu. Ruku v ruce s dalším omezováním chráněného trhu práce.

Je nějaké klíčové téma či cíl, na který byste se chtěli v rámci Asociace pro podporu otevřeného trhu práce (APOT), jíž je NAUTIS členem, nyní přednostně zaměřit?  

Asociace je nová. Nyní se zaměřujeme na základní předávání zkušeností a osvěty o tom, že podpora práce lidí se znevýhodněním na otevřeném trhu práce je žádoucí a přínosná jak pro lidi s postižením a jejich rodiny, zaměstnavatele, tak i pro celou společnost. A také říkáme, že tu již jsou aktéři, kteří všechny tyto tři komponenty dovedou propojit, a to jsou poskytovatelé podporovaného zaměstnávání a Individual Placement and Support.

     👉 Potřebujete poradit ohledně zaměstnání? Navštivte naši mapu podpory.