Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Matěje Hoška zná řada lidí jako malého usměvavého chlapce, který tvoří originální barevné návrhy map. Matěj ale od doby, kdy se o jeho tvorbu začala v roce 2017 zajímat média i veřejnost, ušel kus cesty. Dnes je už mladý muž, který svou zálibu v kreslení posunul zase o kus dál. Není prakticky den, kdy byste jej nemohli vidět s tužkou v ruce, jak kreslí na papír či do svého tabletu. „Svou poslední mapu jsem kreslil na tabletu před více než dvěma měsíci, byla to imaginární tramvajová trasa. S mapami nekončím, ale už je netvořím tak často, jak tomu bylo před pár lety,“ vysvětluje Matěj.
V rozhovoru s ním se budeme bavit o tom, zda nelituje výběru střední školy, jaké výtvarné techniky jsou mu nyní blízké, jak si zvládá rozvrhnout úkoly a práci a také o jeho plánech do budoucna.
Rozhovor si můžete poslechnout také v audio podobě.
(S Matějem jsme si před zahájením rozhovoru vzájemně "potykali", proto je tato forma zachovaná v celém rozhovoru – v audio i psané formě. Rozhovor se konal na konci roku 2022, proto když v záznamu Matěj hovoří o "letošním lednu" je tím myšlen leden 2022. )
Matěji, ty nyní chodíš na střední uměleckou školu, jsi spokojený s výběrem oboru a naplnilo to tvá očekávání?
Určitě, měl jsem na výběr i z různých státních škol. Nejdůležitější úkol při vybírání střední školy byl, aby zvládla inkluzi. Některé školy se bály, že by to nezvládly a na jedné škole si dokonce mysleli, že jsem zfalšoval svoje portfolio. Přišlo jim příliš nadčasové, a tak mi bylo řečeno, že jsem si musel výtvory vypůjčit od někoho jiného. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsem skončil na malinké soukromé škole designu a umění na okraji Prahy a jsem tam velmi spokojený. Jelikož není velká, řadu lidí tam poznávám a taky přesně vím, kde co najdu. Mám tam pár přátel, a i víc interakcí, než jsem měl na základce. I když samozřejmě nějaké chybičky by se na škole našly, ale to tak bývá vždycky. Celkově si ale cením přístupu školy a jsem tu spokojený.
Máš ve škole k dispozici asistenta?
Můj asistent se jmenuje Ondra a je většinu času ve třídě se mnou. Pomáhá mi se adaptovat na různé situace. Snaží se být u mě, když mě například čekají nějaké hodně náročné testy, aby mi vše dopředu vysvětlil.
Když jsi nastupoval na střední školu, tak to zrovna bylo v období, kdy byly školy část roku kvůli covidu zavřené, jak vypadala taková distanční výuka na umělecké škole?
Bylo to komplikované, jelikož často máme zadané umělecké práce a zejména tzv. klauzury, což je obdoba pololetního testu, akorát místo cvičení máme zadané jedno téma, které máme umělecky zpracovat. Normálně k tomu míváme konzultace, ty ale byly online obtížnější. Navíc pro mě byl náročný stereotyp spojený s tím, že jsem byl pořád zavřený ve svém pokoji. První ročník jsem převážně strávil doma a uvědomil jsem si, že to pro mě fakt nebylo dobré. Při videohovorech s učiteli i spolužáky jsem měl pocit, že se z nich vytratila přirozenost a obecně online učení nebylo nic pro mě. Cítil jsem se jako v kleci. Jsem rád, že distanční výuka skončila. Další potíž byla v tom, že jsme dostávali více úkolů než normálně. Já se fakt snažil a byl jsem i od učitelů chválený, ale jednu dobu už jsem z toho trochu šílel. Ale nakonec jsem to zvládl a jsem za to na sebe pyšný.
Dá se tedy říct, že chodíš do školy rád?
Ale jo. Mám tam i pár přátel, snažím se s nimi povídat. Ti mě zachraňují a podporují. A taky si užívám to cestování po ránu. Mám totiž rád městskou dopravu, a i když je to přestupování někdy otrava, tak mi to zas tak nevadí, můžu si při tom totiž poslouchat hudbu, a to mě nabíjí energií.
Začnu asi tím nejznámějším tématem, pro které tě většina lidí zná, a to jsou mapy. Zajímalo by mě, jestli mapy ještě pořád tvoříš, nebo při škole na tu už není čas?
Ne že bych s mapami nadobro skončil, ale řekněme, že si od nich dávám teď trošku oraz. Více se věnuji portrétům, ilustracím a podobně. Svou poslední mapu jsem kreslil na tabletu před více než dvěma měsíci, byla to imaginární tramvajová trasa. S mapami nekončím, ale už je netvořím tak často, jak tomu bylo před pár lety.
Dokážeš si odstupem říct, jaká mapa je tvoje nejoblíbenější?
Teď si mapy tolik neprohlížím a nemůžu úplně říct, že by některá byla moje úplně nejoblíbenější. Mám rád většinou ty novější mapy. Ale jestli mám zmínit jednu, tak například Stockholm - má totiž takovou zajímavou barevnost a geometrii.
Kreslíš mapy z paměti, nebo je tvoříš podle předlohy?
Pokud je to mapa reálného města, jako je New York, Paříž a podobně, tak část dělám zpaměti, část podle aktuálních map. Ty se pak snažím takzvaně geometricky polepšit, aby měly trošku jinačí tvar tras a aby v nich byl i můj originální styl. A když kreslím fiktivní mapy, tak se inspiruju různými systémy, a ty pak přetvořím do jednoho - mého vlastního.
Co tě inspirovalo k tomu malovat i jiné než dopravní mapy? Teď narážím například na tvoji knížku zobrazující pomocí map životy výtvarných umělců.
Nejdříve s touto myšlenkou přišla máma, a to po vydání naší první knížky Matěj maluje mapy, která měla docela úspěch. A tak mamka dostala nápad, že bychom mohli zmapovat některé významné české nebo i československé umělce z dvacátého století a současné doby. (pozn. red. tato kniha se jmenuje Matěj mapuje výtvarné umění.) A mně se ten nápad hodně líbil. Potom jsme postupně zkoušeli, jak to pojmout. Mohl jsem si ten námět na knížku o výtvarných umělcích vymyslet sám, ale mamka byla rychlejší. (Dodává se smíchem v hlase Matěj.)
Zpracováváš si takto i svoje materiály do školy?
Jakoby v mapách?
Ano, jestli si učivo nějak schematicky znázorňuješ?
Teď už ne, ale dělal jsem to na základce u některých úkolů. Ale teoreticky nyní už tu mapu nemám na papíře, ale přímo v hlavě. Pravda je, že když jsem byl menší, tak jsem udělal úkol tak, že jsem například slovesné druhy spojoval do jedné linky, ale to už nedělám.
Většina lidí tě má nyní spojeného právě s mapami, ale z tvého vyprávění to vypadá, že teď kreslíš spíše jiné věci. Představil bys nám, co nyní kreslíš a co tě nejvíce baví tvořit?
Na škole studuju obor grafický design. První a druhý ročník jsme převážně tvořili rukama, tedy si zkoušeli různé práce jako koláže, techniky tisku a podobně. Ale teď se věnujeme spíše počítačové grafice, ta mě začala velmi bavit. Pracuji často na mém tabletu a kreslím v aplikaci.
A v jaké aplikaci kreslíš?
Můžu to říct? Nechci, aby to nevypadalo, že to je product placement.
Myslím, že je to v pořádku, že to může některé čtenáře, kteří se kreslení věnují, zajímat.
Kreslím tedy v aplikaci Procreate. Mám ještě i jiné programy, ale právě v Procreate jsem se dobře naučil grafické ztvárnění obrázků. U něj je výhoda, že člověk zaplatí jednorázový poplatek, a pak už nemusí platit měsíční členství. Na počítači pak používám např. Adobe Illustrator a zkouším taky Photoshop, se kterým mi to ale ještě moc nejde. První dva zmíněné programy jsou tedy zatím moje nejoblíbenější, ty vřele doporučuju.
Když se vrátíme k tvé tvorbě, na čem nyní pracuješ?
Teď převážně dělám na školních pracích. Například teď jsem dodělal jeden velkolepý model tramvaje, která skutečně jezdí v Praze, říká se jí Porsche. Vytvářel jsem ji dva týdny. Je obrovská – má metr na délku. Takže můžu říct, že i skládání modelů z papírů mě teď hodně baví. Dále pak třeba portréty nebo figurální kresba. Z námětů jsem si oblíbil architekturu, a naopak nemám rád kreslení krajiny. Sice mám rád přírodu, ale namalovat ji mi zrovna dvakrát nejde. A na co nesmím zapomenout je typografie, tedy práce s písmem, tu miluju.
(Ukázka tvorby Matěje Hoška)
Na který ze svých výtvorů jsi nejvíce hrdý?
Teď zrovna na zmíněný tramvajový model. Dal jsem si na něm opravdu záležet. Ta tramvaj se dokonce i otáčí! Snažil jsem se zachovat u ní všechna měřítka, je to teď takový můj velkolepý projekt. Celkově jsem hrdý skoro na všechno, někdy ale nejsem spokojený například s projekty ve škole. Zpětně bych některé věci už možná udělal jinak.
Kolik času trávíš výtvarnou tvorbou mimo školu, tedy v osobním životě?
Můžu říci, že tvořím skoro dennodenně. Ve škole kreslíme hlavně první dva dny v týdnu a potom máme spíše teoreticky zaměřenou výuku. Ale i tak máme různé výtvarné úkoly, na kterých pracuji doma, anebo tvořím například ilustrace do našich knížek. Ale jen výjimečně se najde den, kdy bych v ruce neměl tužku a nekreslil.
Tvorba v rámci školy zní jako časově náročná, máš čas a náladu i na svou osobní tvorbu?
Když jsem vytvářel poslední knížku, Matěj mapuje výtvarné umění, tak tam jsem musel pracovat na plné obrátky, protože mi do toho zasahovaly školní klauzury. Je pravda, že když je toho na mě hodně, tak moje motivace kreslit je nízká. Když se ty povinnosti nahrnou, tak to vnímám, jako by na vás někdo nasypal kameny a taky se nedokážu tolik kontrolovat. Někdy bývám i trošku agresivní, více neštvaný a nechci nikoho poslouchat, protože v tu chvíli je pro mě důležité hlavně vše dokončit.
Takže tvořit mě baví, když na mě nikdo netlačí. Když jsem v klidu, tak je výsledek často lepší, než když pracuju pod (časovým) tlakem.
Jak si tu práci, která bezesporu vyžaduje hodně sebediscipliny, organizuješ?
Nebudu tvrdit, že je to vždy jednoduché. Úkoly si zkouším v hlavě srovnat, abych věděl, co přesně mám v danou dobu udělat. Většinou si nic nepíšu, mám povinnosti uložené v hlavě a sám si je v ní podle důležitosti srovnávám.
Připravuješ teď něco nového?
Pracuji na nové litografii. Ta je můj novější koníček, ke kterému mě přivedl táta, jakožto vášnivý sběratel litografií. A potom máme v plánu s mamkou udělat úplně novou knížku, ale detaily sdělíme až později.
Mohl bys čtenářům přiblížit, co je to litografie a jak vzniká?
Zkusím to vysvětlit úplně jednoduše. Litografie je jedna z metod tisku na obrovský kámen. Nejdříve se musí potřít arabskou gumou, pak se používá tuž na zakreslení zvoleného předmětu. Pak se kámen čistí a musí se nechat vyschnout. Poté se používá obrovský válec nebo stroj, který má velikost dvou jídelních stolů. Pracuje se tak, že se vždy tiskne jen jedna barva. Kámen se pak musí odbrousit a až pak se teprve začnete nalívat další barva. Ono to takhle shrnout do pár vět úplně nejde, je to poměrně komplikovaná metoda, lepší bude, jestli to někoho více zajímá, ať si najde na internetu nějaké informace nebo video.
(Vrchní foto: Matěj a jeho vystavené obrazy, použitá technika - litografie; Spodní foto: Matěj a Litografie s názvem CIRKUS I.)
Jakou odezvu ze strany vrstevníků máš na to, že takhle veřejně tvoříš a vystupuješ na internetu?
Největší podporou je mi mamka a celá rodina. Co se týče vrstevníků, tam už jsem si zvykl, že mě poznávají, že jsem pro ně ten kluk od map. A co se týče přátel, které mám ve škole, tak i ti to mají většinou v životě nějak těžké, ale cením si, že se mi snaží porozumět a podporují mě v tom, co dělám. Díky nim poznávám kouzlo přátelství. Jsem totiž spíše introvert a moc nechodím mezi lidi. Škola je tedy místo, kde se socializuji nejvíc. I většina lidí z širšího okolí na to to reaguje dobře a za to jsem rád.
Co rád děláš ve volném čase mimo výtvarnou tvorbu?
Jako malý jsem byl celkově sportovně nadaný a aktivní, hrál jsem závodně tenis, ale to už je hodně dlouho. Potom jsem zkoušel hrát florbal ve školním týmu a bavil mě i basketbal. V létě je můj nejoblíbenější sport cyklistika. Je to už takový můj koníček, nejoblíbenější dopravní prostředek i sportovní aktivita. V zimě pak rád lyžuju. Baví mě i cestování a výlety s rodinou, nebo rád dojíždím s kamarády někam autobusem.
(Matěj a jeho nová kniha, kterou vydal společně se svou maminkou ku příležitosti českého předsednictví v Radě EU.)
Pro určitou skupinu jsi, troufám si říct, známá osobnost, je ti příjemné, když tě lidi venku poznávají?
Mám z toho někdy rozpolcené pocity. Někdo mě jen tak pozdraví, někdo se se mnou chce dokonce vyfotit. Moje popularita začala ale hlavně díky TikToku odtud mě znají zejména mladší ročníky. Když jsem na nějaké dopravní akci, tam mě zná více lidí a někdy se jich bojím. Jsem rád za to, že mě poznávají, že ví, kdo jsem, ale zároveň mi to už někdy připadá trošičku znepokojivé, až nepříjemné. Jsem za to rád, ale zároveň je to někdy nekomfortní.
A co bys vzkázal těm, kdo tě potkají a poznají, mají se k tobě hlásit?
Někteří se bojí a chtějí na mě být kvůli diagnóze opatrní, tak mě aspoň pozdraví a já je zase pozdravím zpátky. Nevadí mi se pozdravit, krátce popovídat, případně si udělat selfie, ale delší rozhovory nevyhledávám.
Co bys rád dělal po střední škole?
Na sto procent – vysokou. Jsem ještě ve třeťáku, maturitu budu mít za necelý rok a půl. Už teď ale vnímám, že to bude nejtěžší zkušenost mého života. To je asi pro každého, ale u mě se to ještě násobí. Mám sice jisté úlevy, ale třeba čeština pro mě bude hodně těžká i tak.
Ohledně vysoké mám v plánu se hlásit na Akademii výtvarných umění, UMPRUMku nebo i na menší školy. O tom se budeme s rodiči ještě bavit v následujících měsících. Chci ale být určitě student, protože bych se rád dále rozvíjel.
A na závěr by mě zajímalo, máš nějaký cíl nebo sen, kterého bys chtěl dosáhnout?
Některých cílů už jsem dosáhnul, ale v dospělosti bych se chtěl podílet na projektech týkajících se grafického designu a také se seznamovat s novými lidmi. Můj sen, když jsem byl malý, bylo se stát řidičem tramvaje. To je ale nereálné, zatím mi jako autistovi není dovoleno ani řídit auto. Nemůžu to teď říct úplně konkrétně, ale chtěl bych se v budoucnu více do hloubky věnovat grafickému designu. Nebráním se ale ani tomu vyzkoušet si i něco úplně nového.
Matěj je kromě zmíněných knih Matěj maluje mapy (2020) a Matěj Mapuje výtvarné umění (2021) také spoluautorem méně známé knížky Matěj mapuje Domov Můj (2022), ve které představil 27 významných českých osobností, míst, památek a dalších zajímavostí. Tato kniha vyšla k příležitosti českého předsednictví v Radě EU. |
👉 Pokud by vás více zajímal osobní příběh Matěje a jeho rodiny, přečtěte si rozhovor s jeho maminkou Michaelou Hoškovou.
Matěje můžete sledovat také na sociálních sítích, kde kromě svých výtvorů sdílí také střípky ze svého života i videa věnovaná porozumění autismu. Matěje najdete na na sociálních sítích pod nicknamem Maappi.
Zdroje fotografií:
Sociální sítě Michaely a Matěje Hoškových: Maappi_official a Maappi.
Názory