Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Svéprávnost je způsobilost právně jednat. Zaručuje každému člověku právo rozhodovat o svém životě. V České republice je svéprávnost zakotvena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku platném od 1. 1. 2014 (verze 7 v aktuálním znění od 12. 7. 2020).
Podle aktuálně platného občanského zákoníku znamená svéprávnost „způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)“. |
Právní jednání není pouze jednání u soudu nebo na úřadě, člověk právně jedná i v běžných záležitostech souvisejících s bydlením, zaměstnáním, hospodařením s penězi, uzavíráním smluv apod. Důležité je, že každému právnímu jednání předchází rozhodnutí člověka, podle kterého poté jedná.
V životě nejen člověka s PAS mohou nastat situace, ve kterých je jeho schopnost se rozhodovat nějakým způsobem omezená, a potřebuje tak pomoc druhého člověka. Taková pomoc většinou spočívá v podpoře v jeho rozhodnutí – např. formulovat přání, vyhodnotit rizika, obecně porozumět důsledkům. Nebo v převzetí kontroly nad rozhodnutím – druhý člověk to rozhodne a vyřídí za něj. Odborně se těmto způsobům pomoci říká podporované rozhodování a náhradní rozhodování.
Aktuálně platný občanský zákoník hovoří o „nápomoci při rozhodování“ jako způsobu podporovaného rozhodování a „omezení svéprávnosti“ jako způsobu náhradního rozhodování. |
Když přemýšlíme o tom, jak v tomto smyslu člověku s rozhodováním pomoci a jak chránit jeho právní jednání, v podstatě se pohybujeme mezi dvěma hodnotami – bezpečí a svoboda. Tyto hodnoty jsou z velké části protichůdné, protože když se snažíme někoho co nejvíce zabezpečit, většinou to vede k omezení jeho svobody. Pokud se naopak snažíme někomu dopřát co největší volnost, může se snáze dostat do potíží. Bezpečí a svoboda jsou tedy na jakémsi pomyslném rameni vah – když přidám na jedné straně, většinou tím zákonitě ubírám na druhé. Otázky pomoci při rozhodování a ochrany právního jednání tak nejsou pouze technickou záležitostí. Naopak s sebou nesou silný etický náboj a neměly by tak být podceňovány.
Kromě známého omezení svéprávnosti (v minulosti zbavení svéprávnosti, později způsobilosti k právním úkonům) definuje občanský zákoník ještě další tři možnosti, jak podpořit a ochránit druhého člověka, když právně jedná:
O platnosti všech těchto opatření rozhoduje místně příslušný soud, pokud někdo z účastníků podá návrh či podnět k ustanovení nebo zrušení.
Nabízí se otázka, jaká možnost ochrany je nejlepší. Na to se nedá jednoduše odpovědět, protože každý člověk má specifické potřeby a těmi je vždy nutné se řídit. K zodpovědnému rozhodnutí nám může pomoci, když si upřímně odpovíme „ANO“ na následující otázky:
Videa:
Příručky:
Kontakty:
Zákon:
Názory