Mindfulness a relaxace pro žáky s ADHD

Autoři: Joanne Steer, Kate Horstmann

Vydáno: 2022

Nakladatelství: Portál

Originální název: Helping Kids and Teens with ADHD in School: A Workbook for Classroom Support and Managing Transitions, 2009

Jazyk vydání: český

Překlad: Maria Arnautovová

Počet stran: 184

Anotace

Děti a dospívající se ve škole mnohdy ocitají pod velkým tlakem, s nímž jde ruku v ruce obava z různých testů, písemek a zkoušení. Tato kniha nabízí mnoho podpůrných materiálů pro práci s žáky od 10 let výše a nabízí učitelům, rodičům a například také terapeutům osvědčené tipy.
Kniha vychází z kognitivně-behaviorální terapie a nabízí řadu strategií, které mohou vést k tomu, že se děti budou cítit lépe a zkoušení a testy pro ně nebudou něčím, z čeho by měly mít hrůzu. Najdeme v ní relaxační cvičení, mindfulness, tipy, jak se děti mohou naučit vnímat své pocity a zacházet s nimi. Kniha se týká i budování pozitivního sebeobrazu u dětí. Příručku lze využít pro práci ve třídě i pro individuální práci s dětmi.

Recenze

Autorky publikace pracují s dětmi a dospívajícími s ADHD na pozici klinické psycholožky a ergoterapeutky. Název knihy je poněkud matoucí a rozchází se s jejím obsahem, Mindfulness je v publikaci zmíněno spíše okrajově, stejně ve formě relaxačních technik. Cílovou skupinou čtenářů jsou rodiče a klienti s ADHD, většina technik a postupů je cílena na
děti ve starším školním věku, zhruba mezi desátým a šestnáctým rokem. Kniha je koncipována do devíti kapitol, které pojímají základní specifika diagnózy (porucha pozornosti, hyperaktivita, impulzivita) a blíže se věnují jejím projevům a symptomatice obecně.

V rámci první kapitoly je popsána symptomatika ADHD a vysvětlen koncept publikace. Ve druhé se autorky věnují hlubšímu nástinu prožívání dětí, pozitivní je koncept snažící se oslovit přímo klienta samotného a oddíly psané z pohledu jiných klientů. Přínosné jsou rovněž pracovní listy zaměřené na fakta a mýty s diagnózou spojené a možnost vlastního popisu vnímání projevů ADHD, včetně myšlenkové mapy a časové osy. V průběhu druhé kapitoly se v publikaci rovněž objevují doporučení a postupy zaměřené na efektivní zvládnutí přechodu na jinou základní školu či přestupu mezi základní a střední školou anebo učilištěm. Doporučení jsou poměrně nahuštěná, každá ze stránek je věnována jinému konceptu a občas toto střídání působí lehce zmatečně a neuspořádaně.

Třetí kapitola zmiňuje důležitost odměnového systému (materiální, sociální forma odměňování) v rámci přístupu k dětem s ADHD (jak z pozice rodiče, tak pedagoga a dítěte samotného) a vysvětluje souvislost mezi diagnózou a nízkým sebevědomím, včetně
konkrétních návrhů na změny. Tento oddíl je výtečný, text je jednoduchý, srozumitelný, doporučení jsou funkční a navíc se kapitolou prolínají pracovní listy, které jsou v praxi skutečně využitelné a míří přímo na dítě samotné. Publikace pokračuje popisem poruchy pozornosti, některá doporučení jsou přitom funkční jak pro dítě samotné, tak pro rodiče a pedagogické pracovníky. Zajímavý je především koncept tzv. „fidgetů“ (prostředek vedoucí ke zvýšení soustředění a současnému výdeji energie), které zaměstnávají ruce klienta a umožňují mu tak zaměření pozornosti na daný podnět. Jako „fidgety“ přitom mohou fungovat míčky, gumičky apod. V závěru kapitoly jsou uvedena konkrétní doporučení pro pedagogické pracovníky, která opětovně cílí na zvýšení koncentrace žáků s ADHD.

Je tak znát, že autorky opravdu působí v praktické rovině každodenní práce s dětmi, teorie je v publikaci celkově poměrně málo a pokud se vyskytuje, je spíše ve formě kratších popisků. Pátá kapitola je věnována problémovému chování a zvládání stresu obecně. Zde se autorky plně věnují nácviku relaxace, návrhy přitom vychází z konceptu kognitivně behaviorální terapie (svalová relaxace, autogenní trénink, nácvik tzv. „bezpečného místa“ apod.). V textu jsou dále popsány preventivní koncepce přístupu k řešení problémového
chování a krizové postupy. Ty primárně počítají s využitím relaxačního cvičení.

Obsah páté kapitoly však automaticky předpokládá, že dítě s ADHD je motivováno daných metod a strategií využít. A toto očekávání, bohužel, nebývá v praxi naplněno, což autorky nezmiňují. Děti s ADHD sice koncept relaxace znají, nicméně v denních kulisách školního či domácího prostředí téměř nevyužívají. Není sporu o tom, že princip relaxačního cvičení je efektivní, z naší praxe však vyplývá, že ne u této věkové skupiny.

Šestý oddíl se zaměřuje na zmírnění symptomatiky poruchy pozornosti a určitého neklidu a myšlenkového chaosu, který klienti s ADHD často prožívají. Doporučení jsou opět funkční v praxi, využity jsou pracovní listy a konkrétní doporučení a instrukce klientům a jejich okolí, mezi něž patří struktura, denní režim a vizualizace. Velmi přínosná je kapitola věnovaná kamarádství a tvorbě sociálních vztahů a vazeb celkově. Faktem totiž je, že děti s ADHD mají sociální kontakty omezené, často se stává, že na sebe „zbydou“ s jinými dětmi s totožnou diagnózou nebo poruchou chování. Důležité jsou také v publikaci popsané parametry kamarádství, tedy nejen umění poznat, kdo je kamarád či ne (v tom mají klienti s ADHD silné obtíže, často považují za kamaráda někoho, kdo je např. nekritizuje, zastane se jich apod.), ale také jak kamarádský vztah iniciovat a prohlubovat. Kapitola je opětovně protkána pracovními listy a jasnými doporučeními, která jsou přínosná a funkční v praxi.

Osmá část je věnována záležitosti, kterou nemají v oblibě jak klienti, tak jejich rodiče, domácím úkolům. Znovu je zmíněna důležitost struktury, odměnového systému a dílčí členění celku na menší oddíly. Kapitola je přínosná pro klienty, rodiče i pedagogické pracovníky. V závěrečném oddíle je nastíněn potenciální vývoj dětí s ADHD z hlediska prognózy vývoje symptomatiky, základem je pozitivní motivace v přístupu jak klienta, ta jeho okolí, doporučeny jsou ve formě pracovních listů odměnové postupy a aktivity.

Naprostá většina doporučení a instrukcí uvedených v publikaci je funkční, jasná, přehledná a plně využitelná v denní praxi, a to jak z pozice klienta, tak pedagogických pracovníků nebo rodičů. Zavádějící je především název publikace, který nemá s obsahovou stránkou příliš společného. V praxi zároveň platí, že klienti s ADHD ve věkovém rozmezí deset až patnáct let nejsou ochotní volit relaxační techniky a cvičení jako primární strategii neutralizující napětí a stres. Téma, kterým se tudíž kniha snaží upoutat, není u dané cílové skupiny příliš funkční. Ve všem ostatním je publikace výborná a jistě ji lze doporučit jak klientům samotným, tak jejich rodičům, případně pedagogickým pracovníkům, kteří se v denní praxi s touto diagnózou setkávají. 

(Autor recenze: Julius Bittmann, kognitivně behaviorální terapeut, 8.6. 2022)

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Portál.