Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Máte námět na vylepšení, něco Vám nefunguje, nebo nám chcete pouze něco vzkázat? Napište nám
Tento text patří do mé série článků a nese název – Jak přistupovat k „autistickému divochovi“? |
Čím více pozoruji a poslouchám autisty ve svém okolí i na internetu, tím více si uvědomuji, že nejsem první, a tím pádem ani ojedinělý případ autisty, který si nemohl projít standardním psychickým vývojem. Více o tom, proč moje dětství nelze považovat za standardní vysvětluji v článku s podtitulem 👉 Zanedbaný autistický divoch. Inspiraci pro název textu jsem čerpal v literárních dílech, které se zabývají setkáním divocha s civilizací. |
Pamatuji si doby, kdy jsem měl nějaký speciální zájem (anime, vojenství), a ten jsem nadřazoval nad „povinné“ zájmy (sebeobsluha, rozvoj přátelství). Následkem toho jsem se neuměl o sebe postarat a ztratil jsem hodně přátel, na které jsem se dříve (než jsem je ztratil) upínal. Jinými slovy byl jsem dosti egocentrický – nikdy jsem o přátelství příliš nepečoval. Když jsem například dostal od kamaráda číslo, nikdy jsem mu ve finále nepsal, nepokoušel jsem se s nimi aktivně udržovat kontakt.
Osvědčilo se mi snažit se vybalancovat koníčky a další důležité věci. Důležité je ale najít kompromis, zaznamenal jsem pokus osob z mého okolí omezit mi speciální zájmy jen na třicet minut denně, to mi nepřipadalo a dodnes nepřipadá adekvátní.
Dříve jsem si neuměl vybrat vhodné přátele, obtížně jsem poznal, jaké mají úmysly, nedokázal jsem posoudit, kdo je opravdový přítel, a kdo si na přítele jen hraje. Zpětně vnímám, že by mohlo být nápomocné, kdyby mi někdo v této oblasti pomohl, byl otevřený a upřímný a poskytl mi radu/zpětnou vazbu. Za užitečné považuji rady např. jak nastavit v přátelství hranice – co si nechat líbit a co už ne, na čem je možné ve vztahu zapracovat.
Doporučil bych zde rodičům – učte děti, že existují druzí lidé s vlastními potřebami, učte jej pečovat o přátelství. To, co pro neurotypické děti v rámci přátelství může být samozřejmé, pro autisty být nemusí.
Ve svých třinácti létech jsem se začal zajímat o pohlavní život. Vzhledem k tomu, že jsem proti své vůli byl izolovaný od zbytku světa, vytvářel jsem si pohlavní život s fiktivními postavami, neuměl jsem dokonce kvůli tomu oddělovat realitu od fantazie, jedním z fiktivních světů, kterému jsem propadl, se anglicky jmenoval My Little Pony: Friendship is Magic.
Dokázal jsem tedy i chodit i s nehumanoidními fiktivními postavami čili s poníky, a kdykoli mě někdo chtěl probrat, můj vnitřní hlas na něj začal útočit slovy: „Poníci si staví domy, mluví a píšou. To z nich dělá lidi.“
V roce 2018, kdy jsem byl, jak tomu rád nazývám, vytažen z jeskyně a přihlásil jsem se na nácviky, jsem tam potkal slečnu, která byla můj typ (byla extravagantní), zamiloval jsem se do ní, a láska mi nebyla opětována.
Když jsem zjistil, že o mě nemá zájem, schoulil jsem se u počítače do klubíčka a plakal jsem a snažil jsem se to nejdříve v následujícím roce vykompenzovat tím, že si najdu dívku se stejnými parametry (pozměněné jméno, odbarvené vlasy a autismus). Rok na to vygradoval můj nedostatek sebereflexe, kdy jsem veřejně napsal na internet tuto představu, a dočkal jsem se negativních reakcí. Po této vlně kritiky jsem se vrátil k pohlavnímu životu s fiktivními postavami.
Pokud byste zaznamenali gradování tohoto chování na vyšší úroveň, doporučil bych vyhledat odbornou pomoc. Já osobně jsem od těchto myšlenek a chování díky sebereflexi upustil a do této chvíle si hledám opravdovou partnerku.
Za sebe bych také doporučil – vysvětlujte, co je a není u pohlavního života důležité, ukazujte dospívajícímu filmy, seriály, romány a třeba i příběhy ze skutečného světa, aby člověk mohl zjistit, jak mohou vypadat funkční partnerské vztahy.
Komentář psycholožky Sexualita je naprosto individuální a nelze pro ni hledat žádné normy. Je přirozenou součástí každého z nás – jak o sobě přemýšlíme, jaké máme sexuální představy, kdo mě přitahuje, jaké vztahy chci mít a s kým, apod. Sexualita má fyzický, emoční i sociální rozměr. Dospívající s PAS mají v rámci své sexuality touhy, představy, potřeby jako každý z nás. Co ale může být překážkou na cestě k uskutečnění těchto potřeb, jsou obtíže v sociální komunikaci, vyjadřování empatie, senzorická přecitlivělost, obava vstoupit do interakce, striktní pravidla ohledně výběru partnera aj. Některé limity tak brání dospívajícím s PAS v získávání dovednosti a zkušenosti, aby mohli zdokonalovat a rozvíjet svoji sexualitu. Někteří dospívající s PAS prožívají sebe skrze fantazijní světy a postavy, kterým přiřazují určité vlastnosti, dovednosti a schopnosti, které jim v reálném světě chybí nebo se v nich prožívají nedostatečně. Díky těmto postavám, kterým jakoby „vdechnou život“ mohou zažívat přijetí, porozumění, přátelství, blízkost nebo vztah, a to v bezpečném prostoru. Co se týká výběru partnera v době dospívání je přirozené i pro neurotypickou populaci hledat si k sobě někoho se stejnými zájmy, hodnotami, vzhledem apod. Ovšem dospívající s PAS mohou někdy rigidně trvat na dodržení své představy o partnerovi, a tím se více limitovat a kvůli neúspěchu se poté více izolovat. Pokud se dospívající s PAS necítí dobře v rámci své sexuality, má strach nebo je jeho chování pro něj nebo jeho okolí destruktivní, je důležité vyhledat terapeutickou či sexuologickou pomoc. Sexualita je naší součástí po celý život, a proto je důležité být se sebou v souladu, rozumět svým potřebám a sám nebo s podporou vstupovat do naplňování těchto potřeb. (Autorkou komentáře je Mgr. Miroslava Pravdovová.) 👉 Navštívít můžete místa podpory, kde najdete kontakty na odborníky věnujcící se trapiím pro osoby s PAS. |
Názory