Postřehy získané při vzdělávání žáků s PAS očima ředitelů škol

Kromě konkrétních individuálních „překvapení“, ať již pozitivních, ty si samozřejmě pamatuji lépe, nebo negativních, které nám naši žáci s PAS připravují, tak asi nejvíc stálý trend nárůstu počtu žáků s PAS v naší škole. Mohu to srovnávat se situací cca před 30 lety. Aktuálně je naše škola, řečeno současnou terminologií, zřízená podle paragrafu 16 odst. 9 tzv. školského zákona. Dříve se jmenovala zvláštní škola (zřízená podle vyhlášky 95/1978 Sb.). Jsou to však nyní dvě hodně rozdílné vzdělávací instituce. Rozdíl mezi nimi je způsobený mnoha faktory. Samozřejmě hlavně žáky, změnami jejich speciálně pedagogických potřeb, zejména však přizpůsobováním práce našich pedagogů potřebám žáků. Nejvíc narůstající skupinou žáků v naší škole jsou žáci s PAS a s tím u nás ve škole souvisí i vznik poměrně stabilní skupiny pedagogů, kteří chtějí u žáků s PAS působit. To jsem také nečekal.

Zásadní. Pokud pedagogové nechtějí pracovat s žáky s PAS nebo pokud na to nemají kapacitu, nemá cenu, aby s nimi pracovali, a nechci je k tomu ani nutit. Dle mého názoru je práce ve specializovaných třídách žáků s PAS vrcholně náročnou prací pedagoga ve speciálním školství. Zásadní požadavek na učitele či speciálního pedagoga, vychovatele, asistenta pedagoga je specializace na výuku žáků s PAS. Zkrátka aby byli odborně na tu práci připraveni, počítali s tím, že se budou muset dále vzdělávat, umět pracovat v týmu atd.

Z mého pohledu jsou dvě hodně důležitá: poradenská podpora, spolupráce s poradenským zařízením a individuální vzdělávací plán. V první řadě při poskytování poradenské podpory a při spolupráci se speciálně pedagogickými centry (SPC) preferujeme osobní kontakty s jednotlivými poradenskými pracovníky. Myslím, že obě strany, tedy školy i SPC, jsou zejména vždy rády za minimální fluktuaci zaměstnanců. Za druhé to jsou správně sestavené individuální vzdělávací plány z pohledu organizace, obsahu, forem a metod vzdělávání, hodnocení vzdělávání, očekávaných výstupů, využití kompenzačních pomůcek atd.

Ještě bych uvedl, že i když se funkce asistenta pedagoga s novelou vyhlášky č. 27/2016 ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných ve speciálních školách (zřízených dle paragrafu 16, odst. 9) nepovažuje za podpůrné opatření, kvalita asistenta pedagoga, samozřejmě nepočítám-li pedagogy samotné, je to, co dle mého názoru nejzásadněji ovlivňuje úspěšnost vzdělávání žáků s PAS. Je nutné si uvědomit, že asistenti pedagoga úspěšně působící u žáků s PAS mají osvojeny tzv. měkké dovednosti (soft skills), tj. kompetence, které ovlivňují jejich práci, tedy pracují s respektem a efektivně, asertivně, týmově, komunikují s žáky, rodiči a se všemi svými kolegy, jsou psychicky stabilní, mají osvojenu sebereflexi a pedagogickou reflexi.

Je jich několik. Třeba, aby více škol přijímalo a úspěšně vzdělávalo žáky s PAS a nebyl na nás takový tlak rodičů, zájemců o přijetí. Aby se při přijímání braly v úvahu specifika typu, že u žáků s PAS se prvňáčci často zařazují do stávajících kolektivů, že se musí tak činit na základě spolupráce s SPC, se znalostí individuálních zvláštností toho kterého dítěte, jeho chování aj. A není tedy vhodné např. losovat o jedno volné místo z několika uchazečů, i když se tak zdánlivě zajišťuje rovnost při přijímání, a tím nebrat v úvahu vhodnost zařazení dítěte do již fungujícího kolektivu. Možná i změna v paragrafu 19 odst. 4 vyhlášky č. 27/2016, aby bylo možné žáky s PAS (bez mentálního postižení) - po dohodě s SPC a zákonnými zástupci vzdělávat ve třídě zřízené pro žáky s PAS s mentálním postižením - toto platí pro školy dle paragrafu 16, odst. 9.

Uvědomují si, že tato skupina žáků bude v naší škole narůstat. Jsou ale rádi, že se nám celkem v rámci naší školy daří řešit dislokaci pedagogů a asistentů, s žáky s PAS zatím pracují jen ti, kteří s nimi pracovat chtějí. Většina pedagogů oceňuje, že s dětmi s PAS nemusejí zatím pracovat, protože preferují práci s dětmi s jiným postižením. Někteří další pedagogové si pozvolna zvykají na práci s žáky s PAS společně vzdělávaných v našich „běžných“ třídách pro žáky s mentální retardací.
 

Velmi důležitou, jak už jsem výše uvedl, zásadní. V ideálním případě může jejich souhra s učitelem přejít v partnerský vztah dvou vzájemně se doplňujících skupin pedagogických pracovníků, i když už z názvu asistent pedagoga vnímáme, že tím, kdo má větší zodpovědnost, je učitel. Ta koordinace vzniká už při zřízení funkce asistenta pedagoga ve škole, tedy při výběru nového zaměstnance, kde máme snahu o tom komunikovat hlavně s těmi, kteří budou s novým kolegou spolupracovat. Při výběru musí ředitel kromě předpokladů profesních a kvalifikačních brát v úvahu i důležitost časového prvku. Tento post by měl zastávat člověk, který bude garantovat kontinuitu práce a ve své pozici setrvá delší dobu a samozřejmě ví, do čeho jde. Dalším krokem je pak uvedení asistenta pedagoga do zaměstnání a jeho další vedení učitelem třídy, kde bude působit, a také pomoc ze strany u nás již déle působícího asistenta pedagoga. Máme vyzkoušené, že funguje, když mu další AP poskytne metodické vedení a podporu přímo na pracovišti, když se na něj může nový zaměstnanec obracet s konkrétními dotazy. Zaručí se tak mj. i tolik důležitý jednotný postup v rámci třídy či skupiny. Dostupné pro nového asistenta pedagoga musí být také vedení školy. Díky funkčnímu systému uvádění a postupnému zapracování nových AP pak vedení školy koordinuje práci hlavně v době, když je někdo z pedagogů či asistentů pedagoga v pracovní neschopnosti, má volno na ošetřování člena rodiny apod., kdy musí zajistit náhradu za nepřítomného. To je bohužel velmi často…

7. Kdo (jaká pracovní pozice) v pedagogickém sboru je pro vás „styčným důstojníkem“ při vzdělávání žáků s PAS a proč?

Skoro bych řekl, že by to měl být ředitel, je-li to jeho priorita, a měla by být, pokud např. dochází k obměně pedagogů, což je poměrně časté. Ředitel by měl mít přehled o celé škole. Měl by tedy umožňovat fungování jakési kolegiální podpory, kde se učitelé navzájem od sebe učí a sdílejí dovednosti a zkušenosti ze své praxe. Měl by rovněž dbát na profesní rozvoj pedagoga aj. A v neposlední řadě by měl mít přehled, jak se daří vzdělávání žáků s PAS, a to promítnout do oblasti finančního odměňování. A pak samozřejmě by to měl být někdo z učitelů, kdo je obecně přijímán všemi, je tudíž zejména sociálně i odborně zdatný.

Tohle všechno samozřejmě souvisí s vytvářením zdravého školního klimatu, jehož základem je otevřená komunikace, a tu nejvíc ovlivňuje vedení školy.
 

8. Je pro vás důležitá spolupráce s poradenským zařízením? Pokud ano, v čem konkrétně vidíte přínos?
Ano, zejména v odbornosti, kterou my ve škole snad ani v takové míře nemůžeme mít. Dále na dostupnosti poradenské péče z pohledu řešení situací vyžadující rychlou reakci školy. Jedná se například o situace, které se dají zařadit do oblasti krizové intervence, tedy je potřeba odborná podpora. Ta musí být odborně diskutovaná a podpořená. Zajímavé je, že návštěva pracovníků poradenských zařízení ve třídě také funguje jako důležitý motivační prvek, pokud je samozřejmě práce školy pozitivně hodnocena. A je i možná určitým příspěvkem k předcházení vyhoření, myslím tím možnost sdílet pracovní problémy s někým dalším. V neposlední řadě má spolupráce velký význam při zjednodušení a minimalizování administrativní zátěže pro obě strany.

Těžká odpověď na složitou otázku. Snad mě stále překvapuje to, že za určitých podmínek a při nastavení fungování ve školní skupině lze po nějaké době zapomenout, že tam vlastně nějaké děti s PAS máme. Protože ony samy už nám to nepřipomínají tak často jako dříve a náhodný návštěvník to také nemusí postřehnout. Což je asi dobře, ne?

Postoj všech pedagogů ve škole je důležitý pro to, aby tito žáci mohli být vzděláváni v naší škole. Je zřejmé, že nastavení školy a přístup vedení školy k této otázce má velký vliv na to, jakým způsobem k tomu budou ostatní pedagogové přistupovat. Za důležité považuji, aby každý zaměstnanec školy chápal, že všichni společně usilujeme o naplnění vize školy, jejíž součástí je také to, že jsme v Chrašticích spolu a v pohodě. A také, že každé dítě se učí naplno a s radostí. Důležité pro nás je to slovo „každé“, které pojmenovává naší vůli vytvořit pro každé dítě co nejvhodnější podmínky k naplňování toho ostatního – tedy, aby to bylo pro všechny v pohodě a aby jim to přinášelo radost. Od toho se pak odvíjejí další nezbytné kroky vedoucí k tomu, jak konkrétně to zařizovat a co pro to musíme udělat.

Respektování potřeb dítěte s PAS, neustále hledání toho, co komu vyhovuje, a také cílené předcházení vzniku složitých situací. K tomu je důležité především osobní nastavení učitele a asistenta pedagoga, kteří s tímto dítětem (dětmi) pracují, znalost tohoto dítěte i znalost problematiky a odborná erudice spolu s dobrou vzájemnou komunikací, která umožňuje řešení situace často i beze slov. Spolu s následnou reflexí, která pomáhá lépe odhadovat další možný vývoj, a předcházet tak opakování tomu, od čeho se chceme vzdálit.

4. Jaké změny byste přivítal ve vzdělávání žáků s PAS?

Nedokáži odpovědět, snad jen abychom se nemuseli obávat, zda nepřijdeme o peníze na asistenty pedagoga, což by mohlo ohrozit jejich budoucí fungování, a tím i účast dětí s PAS v běžných třídách.

5. Jaký je většinový názor pedagogů vaší školy na to, že vzděláváte žáky s PAS?

Doufám, že naši pedagogové rozumějí tomu, proč tyto žáky neodmítáme a nehledáme důvody proti jejich začlenění, ale naopak hledáme způsoby, jak to zařídit ke spokojenosti těchto dětí a zároveň bez zásadního omezování ostatních žáků ve třídě a škole. Je pravda, že někdy narážíme na určité limity toho, co ještě dokážeme zvládnout, a co už ne. Jsme si vědomi toho, že větší koncentrace žáků s PAS (ale i s jinými speciálními potřebami) může vést k diskomfortu ostatních, a nemusí se to tudíž setkávat s pochopením u ostatních žáků, jejich rodičů i pedagogů. Proto je třeba otevřeně komunikovat se všemi zainteresovanými, vysvětlovat, ale také správně odhadnout míru možného.

6. Jak důležitou roli přisuzujete práci asistentů pedagoga? Jak koordinujete jejich práci?
Roli asistentů pedagoga považuji za zásadní, bez jejich každodenní práce a úsilí si již nedokážeme představit, že by bylo možné pracovat ve třídách tak, jak jsme nyní zvyklí. Účast druhého pedagoga ve třídě představuje i mnohé další výhody a možnosti, které přinášejí užitek všem dětem. S pedagogy i jejich asistenty pracuje mentor, který je podporuje, a usilujeme společně o lepší vzájemnou komunikaci, sdílení a předávání pedagogických zkušeností. Chceme také, aby každodenní domlouvání o výuce a jejích dopadech, o dětech a jejich chování, učení i problémech, bylo normou a samozřejmostí. To se nám zatím ještě plně nedaří, ale jsme na cestě a doufáme, že správným směrem.

7. Kdo (jaká pracovní pozice) v pedagogickém sboru je pro vás „styčným důstojníkem“ při vzdělávání žáků s PAS a proč?
V současné době je to externí mentorka, která se pravidelně setkává s pedagogy, nabízí jim svoji podporu, připravuje workshopy s učiteli i asistenty. Podílí se na přípravě výuky online nebo je přímo přítomna výuce online. Další důležitou osobou je zástupkyně ředitele školy, která má vystudovanou speciální pedagogiku a sama má zkušenosti s dětmi s PAS, takže dobře rozumí této problematice a dokáže poskytnout učitelům a asistentům pedagoga svůj odborný i osobní pohled.

8. Je pro Vás důležitá spolupráce s poradenským zařízením? Pokud ano, v čem konkrétně vidíte přínos?
Vzhledem k časté komunikaci i osobním kontaktům s několika poradenskými zařízeními považuji za samozřejmé a důležité, aby se škola a tito pracovníci navzájem informovali, spolupracovali a podporovali. Je to v zájmu dětí, takže není co řešit. Jako podstatnou vidím možnost kdykoliv se poradit, když je to potřeba. Užitečné jsou také návštěvy pracovníků poradenského zařízení v běžném provozu školy. Aby viděli třídu, učitele, asistenty a žáky v interakci a jejich závěry a doporučení vycházely z reálné situace a dění ve škole.