Příklad dobré praxe pracovního začlenění lidí s poruchou autistického spektra

„Jak bys nejvýstižněji nazval období stáže?“ ptám se jednadvacetiletého Lukáše, dnes již juniorního grafického designéra na plný úvazek. „Začátek něčeho nového a neprobádaného,“ odpovídá a má pravdu. V říjnu roku 2021 uplynul rok od chvíle, kdy na půlroční grafickou stáž do jedné mediální firmy nastoupili první dva lidé na spektru.

V Praze jsou speciální zaměstnanecké programy pro lidi s autismem čím dál častější, ale s nabídkou stáže jsem se setkala poprvé. Šlo o zcela unikátní příležitost. Účastníci nejenže dostali šanci zdokonalit se v oboru, který je zajímá, ale byli i finančně ohodnoceni. Cílem stáže bylo také zprostředkovat zkušenost s každodenní pracovní povinností, i když zatím na zkrácený úvazek. Na začátku bylo dvoukolové výběrové řízení. Nejdříve byl posuzován profil zájemce na základě jeho životopisu a pak probíhaly osobní pohovory, kde rozhodovaly ani ne tak předchozí zkušenosti, ale spíše zájem, nadšení pro obor a chuť pracovat v malé skupině dalších lidí s autismem.

Čím jsou tyto speciální programy a stáže výjimečné?

V praxi to znamená, že nejde ani tak o „napasování“ zaměstnanců s autismem na stabilní pozice, ale vybrat pro ně co nejvhodnější pracovní agendu s využitím jejich předností. Nejsnazším, ale z mého pohledu nejvstřícnějším krokem je upravené výběrové řízení, které se v praxi ukazuje jako srozumitelnější pro všechny. Není při něm kladen důraz na řeč těla, uchazeč dostane předem informace o tom, zda je např. v budově recepce a kde se bude muset nahlásit. Součástí může být i tzv. job shadowing, tedy několikahodinové stínování (pozorování) zaměstnance, který dělá stejnou nebo podobnou práci, na kterou se uchazeč hlásí. A přizpůsobeny jsou také otázky při samotném pohovoru, je například žádoucí lidem na spektru nepokládat otázky příliš abstraktní. „Kde se vidíte za tři roky?“ Pokud vám dělá problém odpovědět, tak věřte, že do budoucnosti nevidí ani kandidát s autismem. Navíc v jeho hlavě se může rozeznít tolik domněnek a dalších otázek, že následně nemusí být schopen odpovědět ani na dotaz o svých zájmech.

Pro již zmiňovaného Lukáše měla být stáž první pracovní zkušeností. Po maturitě, do jejíhož významu vkládal velké naděje, začal narážet na realitu pracovního trhu. Neměl praxi. Odkud asi? S hledáním práce jsem mu v rámci služby sociální rehabilitace NAUTIS pomáhala více než půl roku, frustrovaní jsme z toho byli oba. Lukáš se zajímá o nové technologie, hlavně o mobilní telefony, a měl opravdu velký zájem je prodávat a poskytovat zákaznický servis. Nabídek byla spousta, ale z jediného pohovoru, na který byl pozván, se vyklubal podomní prodej. Lukáš snížil svou laťku. Začne ve skladu elektroniky, získá zkušenosti a postupně se propracuje k vysněné pozici. Jenže vlivem léků, které užívá, se v jednostranné zátěži hladina jinak sršící energie významně proměňuje. Dvanáctihodinové směny jsou pro něj zcela nevhodné, rád by začal s kratším, šestihodinovým úvazkem. Jenže to nejde. A pak přišla příležitost stáže. Na pohovor jsem Lukáše doprovázela, ale na místě se rozhodl, že ho zvládne sám. Nikdy nezapomenu, jak po necelé hodině vyšli on i jeho budoucí mentor Max s rozzářenými obličeji. Vypadali, jako by se léta neviděli a radost ze znovushledání byla hmatatelná. Tak tady si to sedlo, řekla jsem si a bylo mi jasné, že Lukáš nastoupí.

Kromě Lukáše, který se zapojil ve druhé vlně náboru, jsem se ptala Matouše a Ivany, kteří byli prvními stážisty. Všichni tři byli klienty programu podporovaného zaměstnávání ve službě sociální rehabilitace NAUTIS. Ředitel firmy, autor celé myšlenky, naší organizaci sám kontaktoval. Spolupráce započala úvodním školením o autismu, které bylo určeno managementu a dalším zaměstnancům, včetně předem vybraného mentora. Jaké měli naši tři uchazeči se stáží zkušenosti si můžete přečíst v následujícím rozhovoru. 

Co bylo hlavním důvodem k tomu, že jsi se přihlásil/a na tuto stáž?

Ivana: „Jelikož jsme na střední škole měli v rámci uměleckého oboru předmět zvaný počítačová grafika, kde jsme pracovali s photoshopickým programem, přišlo mi zajímavé zkusit, když už jsem měla tu možnost, jaké je pracovat jako grafik. Také se mi to zdálo jako první dobrá pracovní zkušenost."

Matouš: „Hlavně abych si přivydělal a abych získal nějaké pracovní zkušenosti."

Lukáš: „Hledal jsem práci. Zároveň mě baví editování fotek, takže pracovat jako stážista ve firmě, kde je tohle z části denní chleba, bylo opravdu motivující."

Uvažoval/a jsi někdy v minulosti o práci grafika nebo práci v podobném oboru? 

Ivana: „Práci na počítači nebo v uměleckém oboru jsem si oblíbila až na střední škole. Takže jsem předtím o něčem takovém nikdy neuvažovala."

Matouš: „Přímo o práci grafika - designéra stabilních obrázků – jsem původně neuvažoval. Nicméně několikrát jsem přemýšlel o profesionálním stříhání videí, což je něco podobného. Teď se hlavně snažím vymyslet, jak skloubit grafický design s programováním."

Lukáš: „Popravdě řečeno nikoliv. Nikdy jsem neměl moc představu, co bych vlastně mohl dělat. Dokonce jako malý jsem si přál, abych nemusel nikdy pracovat, protože jsem se toho bál."

Komunikace při práci probíhala v angličtině. Jak jsi to zvládal/a? 

Ivana: „Já rozumím mluvenému slovu v angličtině, ale sama se ústně anglicky nevyjádřím. Vedoucí stáže rozumí českému mluvenému slovu, ale neumí se česky vyjádřit. Většinou mi zadával úkoly v angličtině, což jsem obvykle zvládala. Pokud jsem nezvládala úkol v angličtině, pokoušel se mi ho (ústně nebo písemně) vysvětlit v češtině."

Matouš: „Myslím, že slušně."

Lukáš: „Jak by řekla moje sestra: ,Well, yes, but actually no!‘ Domluvím se více méně tak, jak potřebuji, ale často zapomínám na slova nebo patlám gramatiku. Každopádně mi to nějak zvlášť problémy nedělá."


Vyhovovalo ti prostředí ve firmě? Potřeboval/a jsi nějaké úpravy? 

Ivana: „Prostředí ve firmě bylo docela pěkné, upravené, seznámili nás se všemi důležitými věcmi (jídelna, toalety, kanceláře...). To jediné, co jsem si já ani mí kolegové za celý půlrok nedokázali zapamatovat, bylo, kdo se jak jmenuje a kde vyřídit důležité dokumenty, papíry (potvrzení o něčem, zdravotní prohlídky…). Takže jsme si vždy museli říci vedoucímu stáže, aby nám pomohl věci vyřešit."

Matouš: „Prostředí ve firmě… myslím, že dobrý. Je tam dobrá atmosféra."

Lukáš: „Máme tu menší místnost, kam se v pohodě vejdeme. Tudíž mi to vyhovuje a i přes to, že jsem jako malý nechtěl pracovat, věděl jsem, že kdyby k tomu nedej bože někdy došlo, tak chci pracovat v klidné kanceláři a na počítači."

Jak hodnotíš spolupráci s kolegy – stážisty a s kmenovými zaměstnanci firmy? 

Ivana: „Jak jsem již výše uvedla, nedokázala jsem si zapamatovat jejich jména, nicméně se ke mně všichni chovali daleko lépe, než jsem očekávala. Kdokoli mi byl kdykoli vždy ku pomoci a dokázal mi poradit. Někdy pro mě bylo až zábavné pozorovat, kolik osob bylo najednou ochotno řešit jeden (byť třeba) drobný problém."

Matouš: „Vycházím s nimi dobře."

Lukáš: „Neměl jsem zatím možnost se setkat se všemi pracovníky, není na to čas a není k tomu zatím důvod. S kolegy/stážisty a šéfem vycházím zcela tak, jak bych si představoval, tedy dobře, bez negativ."


S jakým programem nejraději pracuješ či jsi pracoval/a a proč? 

Ivana: „Nejvíc jsem si oblíbila kombinaci Adobe Photoshopu, Ilustráturu a After Effectu. V Ilustrátoru jsem vytvořila postavy, z internetu jsem pro Photoshop stáhla obrázky na pozadí a předměty (objekty) a v After Effects jsem to všechno zanimovala. Tímto způsobem jsem pracovala až do konce stáže a podařilo se mi vytvořit několik docela vydařených animací."

Matouš: „Jednoznačně nemůžu určit s jakým nejraději, ale na první místo bych dal Blender a Unity Editor. Protože mě baví tvořit 3D věci a jsem rád, když vidím alespoň něco, co mě může dovést k tomu, jak dát dohromady grafický design a programování. Takže vlastně ještě i Adobe Animate." 

Lukáš: „Asi Adobe Photoshop. Jak jsem již zmiňoval, baví mě upravování fotek."

 

Myslíš si, že se dá autismus nakreslit? Jak bys ho graficky ztvárnil/a?

Ivana: „Já osobně bych autismus ztvárnila buď jako komiksové stripy (úryvky) nebo jako krátké úryvky animací. Každý strip by obsahoval jednu část z mého nebo něčího každodenního života, např. jak se potýkám/e s věcmi, záležitostmi, které jsou pro ostatní úplně normální a snadno je vyřeší."

Matouš: „To já nevím, protože nevím, jaký by byl symbol etikety a tradičních hodnot. Kdyby takový symbol byl, tak bych ho jednoduše dal do toho proškrtnutého kolečka. Anebo možná vlajka anarchoindividulaistů." (anarchoindividualismus je směr anarchismu, který zdůrazňuje autonomii jedince, pozn. red.)

Lukáš: „Nevím, já takhle nepřemýšlím, ale asi bych si to představil jako modrého panáčka bez tváře."

Připadá vám výše uvedený rozhovor jako rozhovor s jakýmkoli jiným, spokojeným zaměstnancem? Tak to je dobře.

Poznámka na závěr:
Lukáš i Matouš pokračují po absolvované stáží jako zaměstnanci firmy na plný úvazek. Ivaně nebylo pokračování nabídnuto, ale uplatnění našla v jiném odvětví.

Ředitel i mentor stážistů byli s žádostí o rozhovor opakovaně osloveni, ale prozatím nám rozhovor neposkytli.

👉 Přečtěte si také článek Zaměstnávání lidí s PAS – možnosti podpory.